Hakim Bey

Medailon

HAKIM BEY

 

Hakim Bey, vlastním jménem Peter Lamborn Wilson, představuje do jisté míry záhadnou postavu a o jeho životních datech je toho známo poměrně málo. Sám Bey je ohledně svého soukromí neobyčejně skoupý a obvykle na osobní otázky neodpovídá buď vůbec, nebo jen zcela útržkovitě. Svým způsobem tak jeho rozsáhlé a složité dílo zcela zastínilo člověka, který je vytvořil. Hlavním zdrojem informací (pokud víme) jsou dvě interview, která Bey poskytl: rozhovor, jenž vyšel jako: VERSLUIS, Arthur. A Conversation with Peter Lamborn Wilson. In: Journal for the Study of Radicalism. Fall 2010, vol. 4, no. 2, s. 139–165; a druhý, publikovaný v témže časopise: SELLARS, Simon. Hakim Bey: Repopulating the Temporary Autonomous Zone. In: Journal for the Study of Radicalism. Fall 2010, vol. 4, no. 2, s. 83–108.

Peter Lamborn Wilson se narodil v r. 1945 ve Spojených státech. Své studium na Kolumbijské univerzitě (Columbia University) opustil, když se během pobytu v New Yorku seznámil s islámskou mystikou a některými směry súfismu. Toto zaujetí jej nakonec vedlo až emigraci. V roce 1968 opustil Spojené státy a na delší dobu se usadil v Íránu. Od roku 1970 žil v Teheránu a stal se editorem žurnálu Sophia Perennis vydávaného Íránskou císařskou filozofickou akademií, vedenou evropským konvertitou k islámu, Isou Núr al-Dínem Ahmadem (pův. jménem Frithjof Schuon). Není přesně známo, k jaké z řady turuq (též „tarík“), tj. súfijských škol, se hlásil. Mimo vší pochybnost je však fakt jeho konverze k islámu. Dodnes sám sebe ostatně označuje za šíitského muslima, byť mnohdy v ironickém a značně relativizovaném, postmoderním pojetí.

Írán opustil Wilson v čase islámské revoluce a během následujících sedmi let se jeho myšlení posunulo od islámské mystiky súfijské taríqy Maryjamíja až k vysoce neortodoxnímu (post-levicovému) anarchismu. V této době byl pravděpodobně v kontaktu s řadou významných figur beatnického a kulturního hnutí ve Spojených státech: snad i s A. Ginsbergem, B. Gysinem, W. S. Burroughsem, byť podrobnější informace scházejí a sám Wilson o nich nikdy explicitně nehovořil. Posun v jeho myšlení byl potvrzen publikováním drobné knížky CHAOS: The Broadsheets of Ontological Anarchism, už pod pseudonymem Hakim Bey – pod kterým publikuje až dosud.

Nejznámějším (a zatím jediným do češtiny přeloženým spisem) je nevelký, mnohovrstevnatý, částečně filosoficko-utopický, částečně dekadentně zabarvený, estetizující text, jenž vyšel pod názvem T.A.Z. Temporary Autonomous Zone, Ontological Anarchy,

Poetic Terrorism v roce 1985 (česky 2004). Koncept tzv. Dočasné autonomní zóny jako alternativy tradičních projektů marxismu a anarchismu si Bey podržel a rozvíjí jej až dosud.

Od poloviny osmdesátých let je tento autor trvale přítomen na undergroundové scéně v USA, a v širokém záběru zpracovává paradigma anarchismu v postmoderní epoše, problém post-levice, technologické civilizace, proměny pojmů individualismu a kolektivismu ve světě simulaker, situacionismu, estetického „terorismu“ a řady dalších. Mimo jiné je v posledních letech nadšeným stoupencem projektu „Zeleného hermetismu“, svérázné formy usilující o syntézu západně modifikovaného súfismu s hlubinnou ekologií.

Převážná část jeho publikovaných prací (důsledně označovaná „anti-copyrightem“, tedy jako volně šiřitelná) je dostupná z elektronické knihovny umístěné na adrese http://hermetic.com/bey/.

Hakim Bey: Primitivisté a extropiáni

07.04.2016 | 00:15
filosofie a psychologie
přejít na celý článek »