Medias res = mezi věcmi

 

Editorial

 

Odborný vysokoškolský a vědecký webový magazín Medias res byl otevřen v březnu 2014 s cílem otevřít platformu vědeckým textům z řady společenskovědních oborů (od ekonomie, managementu a řízení lidských zdrojů po psychologii, sociologii, politologii, média, public relations či kulturu). Autorské zázemí nacházíme na řadě vysokých škol u nás i v zahraničí, vědeckou radu tvoří špičkoví vědci z různých oborů (teatrolog prof. Jan Hyvnar, filosof prof. Miloslav Bednář, psycholog prof. Marek Franěk, prognostik doc. Bohumír Štědroň, neurolog doc. Jaroslav Jeřábek, ekonom doc. Zdeněk Chytil, ekonom doc. Otakar Němec). Mezi významné odborníky, s nimiž také spolupracujeme, patří například médiolog a spisovatel prof. Josef Leikert z Panevropské vysoké školy v Bratislavě, politolog prof. Oskar Krejčí - ředitel Vzdělávacího a konzultačního institutu v Bratislavě, filosofka prof. Silvia Gáliková z Teologické fakulty Trnavské univerzity, filmový režisér prof. Jiří Svoboda z Vysoké školy finanční a správní v Praze, teolog prof. Josef Dolista z UK Praha a JČU České Budějovice, dr. Ludovít Spuchlák z Akadémie Policajného zboru Bratislava a řada dalších. K průběžné publikační činnosti na samotném portále Medias res přibyly hned od počátku tematické sborníky a odborné monografie, na nichž se sdružení Medias Res podílí nebo je přímo vydává a organizuje – podrobněji v sekci Publikace.

Proč vlastně Medias res? Nejenže název navozuje známé „in medias res“, tedy „k jádru věci“ – snažíme se zveřejňovat podle svých možností všechny důležité a k podstatě jevů jdoucí texty, které vycházejí z našeho autorského okolí, zejména z pedagogického i studentského akademického prostředí. Název „Medias res“ lze vyložit jako „mezi věcmi“, tedy ono prázdné místo nacházející se v prostoru mezi disciplínami a obory poznání, místo, které vybízí k zaplnění myšlením, jež bere v úvahu souvztažnosti a souvislosti, vyjadřuje interdisciplinaritu a multipolaritu pohledu na svět a jeho zkoumání. To nové a zajímavé jen těžko nalezneme výhradně ve věcech samých, nýbrž právě mezi nimi.

Berte tento editorial jako pozvánku na společné dobrodružství poznávání a otevřené diskuse, bez níž se žádné skutečné poznání neobejde. Rádi Vás přivítáme mezi naše čtenáře – i autory.


 

 

 

 
AUTOŘI
 

 

Představujeme Vám členy vědecké rady a další odborné spolupracovníky a recenzenty,

podílející se na obsahu tohoto serveru, publikací a čtvrtletníku Medias res.

Miroslav Bednář

 

Prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc.

Vystudoval filosofii na Karlově univerzitě v Praze, dizertaci obhájil na Československé akademii věd. Titul docent získal na Masarykově univerzitě v Brně a titul profesor na Palackého univerzitě v Olomouci. V současnosti vyučuje na Univerzitě Karlově v Praze, Univerzitě J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, na Vysoké škole politických a společenských věd v Kolíně, je členem vědecké rady a stálým pedagogem Akademie managementu a komunikace v Praze. Mezi jeho hlavní publikace patří např. České myšlení, Filosofia Praha 1996, Spravedlnost, demokracie a česká filosofie politiky - Úvahy nad proměnou hodnot po roce 1989, Votobia Olomouc 1998, Evropanská tyranie (Česká státní idea, Evropská unie a demokracie), CEP Praha 2000

Prof. Dr. Josef Dolista, Th.D., Ph.D.

Narozen: 1954 v Praze, od roku 1973 do roku 1980 studium filozofie a teologie na  Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Na kněze ordinován 28.6. r. 1980. Člen salesiánské kongregace. Od r. 1988 do roku 1999 člen „Výboru pro Desetiletí duchovní obnovy národa“.Od r. 1992 postgraduální studium dogmatické teologie na Teologické fakultě v Erfurtu (NDR) pod vedením prof. Dr. Lothara Ullricha s cílem dosažení licenciátu v oboru systematické teologie. Téma licenciátní práce: „Die Theologie des Priestertums in der nachkonziliarer d eutschsprachigen Theologie“. Tato práce pak byla uznána Papežskou salesiánskou univerzitou v Římě dne 25.2. 1991 a obdržen titul ThLic., nostrifikováno MŠMT a obdržen titul doktor.Od r. 1990 vědecká stáž v Německu na Teologické fakultě v Benediktbeuern, od r. 1991 další postgraduální studium v Římě. Pod vedením prof. Dr. G. Greshakeho (Freiburg i. Br.) a prof. Dr. A. Favaleho (Řím), obdržen akademický titul ThDr. v oboru dogmatická teologie (Th.D.).Od r. 1992 výuka dogmatické, fundamentální a ekumenické teologie, teologie spirituality (výjimečně v akademickém roce 1993-4 konaná výuka pastorální teologie) na Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích. V r. 1994  jmenován děkanem fakulty TF JU vedoucím katedry fundamentální a dogmatické teologie, od 1995 jmenování proděkanem pro vědeckou činnost a rozvoj.Od 1.9. 1996 obdrženo jmenování provinciálem Salesiánské provincie (do 30.9.2002).Dne 18. 11. 1998 obhájena profesorská přednáška na Cyrilometodějské Teologické fakultě v Olomouci UP s názvem „Vzkříšení hned po smrti nebo na konci časů?“ – jmenování profesorem 1999. Dne 1.2.2002 řádný člen Filozofického ústavu Akademie věd České republiky.Od 2003 prorektorem Vysoké školy evropských a regionálních studií a vedoucím katedry společenských věd. Od 2004 do 2008 tamtéž rektorem.Od 2004 profesorem pro výuku filosofie a systematické teologie Husitské teologické fakulty UK.Od 2008 prorektorem na vysoké škole Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a humanitních věd v Kolíně do 30.9.2009.Od 1.10.2009 pedagog na CEVRO Institutu - do 31.11.2013. Od 2014 profesorem na 1. lékařské fakultě UK Praha, Ústav pro humanitní studia v lékařství.

Prof. PhDr. Marek Franěk, CSc., Ph.D.

 

1956

V letech 1975-80 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze hudební a divadelní vědu. Mimořádné studium z psychologie absolvoval na téže fakultě v letech 1982-83. Titul PhDr. získal na základě rigorosní zkoušky v roce 1984.

V letech 1981-82 absolvoval studijní pobyt v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V letech 1982-1986 byl v tomto ústavu interním aspirantem v oboru hudební psychologie. V roce 1987 obhájil kandidátskou disertační práci "Psychofyziologické aspekty vnímání hudebního rytmu" a byl mu udělen titul CSc.

V roce 2003 získal titul „doktor sociálních věd“ na Fakultě sociálních věd University v Nijmegen (Nizozemí) na základě obhajoby práce z kognitivní psychologie „Rhythm production and perception: the role of accentuation and tempo“.

V roce 2004 získal titul „docent“ z oboru Hudební teorie a pedagogika na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem.

 V roce 2013 jmenován profesorem po jmenovacím řízení na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

V roce 1987 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze.

V letech 1990 až 1999 pracoval jako vědecký pracovník Ústavu pro hudební vědu ČSAV (od roku 1992 Akademie věd ČR) v Praze. V letech 1995-1997 byl členem vědecké rady tohoto ústavu, v roce 1998 zastával funkci zástupce ředitele a vedoucího pracovní skupiny.

Od roku 2000 do roku 2004 pracoval jako samostatný odborný pracovník v Českém ekologickém ústavu v Praze.

Ve školním roce 2001/2002 byl rovněž odborným asistentem katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě.

Od roku 2003 odborným asistentem a od roku 2004 docentem Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové.

Odborně se zaměřuje se na psychologii času, hudební psychologii, environmentální psychologii, psychologii organizace a některé problémy z oblasti sociální psychologie.

Prof. PhDr. Silvia Gáliková, CSc.

Vystudovala v letech 1983-1988 Katedru filozofie, Filozofické fakulty, Univerzita P.J.Šafárika, Prešov (1988, doktor filozofie PhDr.) V letech 1989-1991 absolvovala studijní pobyt na Filozofickém ústavu SAV, Bratislava. V letech 1991-1996  vykonala vědeckou aspiranturu na FiÚ SAV, získala titul kandidát filozofických vied (CSc.). Absolvovala odborné pobyty v zahraničí:  1992-1993: Soros Scholar, St Antony´s College, University of Oxford, Oxford, England, a 1994-1995: Graduate student, Department of Philosophy, University of Ottawa, Canada.

Působila od r.1988 jako vědecký pracovník .- Oddelenie Analytickej filozofie, Filozofický ústav SAV, Bratislava, od r. 1996 jako vysokoškolský pedagog, Katedra filozofie, FF Trnavská Univerzita, Trnava (2002, docent, Katedra filozofie, FF Prešovskej Univerzity, Prešov), od r. 2002 Katedra kresťanskej filozofie, Teologická Fakulta, Trnavská Univerzita, Bratislava

Odborná orientace: Filozofie mysli, kognitivní vědy, teorie vědomí.

Publikovala například:

Psyché: Od animálnych duchov k neurotransmiterom. Bratislava: Veda, 2007, ISBN 978-80-224-0950-6.

Úvod do filozofie mysle: Prípad psychofyzického problému. Martin: Honner, 2001, ISBN 80-9683399-3-4.

Úvod do kognitívnej vedy, FF TU, Trnava, 2009, ISBN  978-80-8082-260-6.

Úvod do filozofie vedomia. FF TU, Trnava, 2009, ISBN 978-80-8082-286-6.

 

Prof. PhDr. Jan  Hyvnar, CSc.,

 

23.12.1941

 

   V letech 1967-73 vystudoval divadelní vědu na FF UK Praha, poté krátce pracoval jako odborný pracovník ve Scénografickém ústavu a po jeho zrušení i v Divadelním ústavu v Praze. Koncem roku 1974 nastoupil jako vědecký pracovník a později i jako pedagog na katedře hudební, divadelní a filmové vědy. Na této katedře (později jako katedra divadelní vědy) působil až do roku 2007. Zde také vykonával nejprve vedoucího oddělení  (1986-89) a vedoucího katedry (1993-94).  Doktorát složil v roce 1974, hodnost kandidáta věd získal v roce 1984,docentem se stal v roce 1994 a profesorem v roce 2010. Byl členem různých komisí, redakčních, vědeckých i uměleckých rad, v 90. letech rovněž členem exekutivy mezinárodní organizace teatrologů (FIRT). 

 

Na FF UK  přednášel základy divadelní teorie, teorii inscenace a herectví, dějiny divadla od klasicismu po současnost. Jeho odborné těžiště je v teorii a dějinách divadla 20. století. Přednášel i na universitách v Brně, Ostravě, Olomouci a v současné době vede historický seminář na DAMU. V zahraničí přednášel  na universitách v Krakově a Varšavě. Je autorem desítek studií, článků, recenzí i kritik, několikrát  vystupoval na zahraničních konferencích ve Francii, Belgii a Polsku. 

 

Odborné monografie (např.):

 

Řeč dramatu I , Praha 1987

 

Francouzská divadelní reforma, Praha 1996

 

Herec v moderním divadle, Praha 2000

 

O českém dramatickém herectví 20. století, Praha

 

Virtuosové, Praha 2011

 

Herec moderního divadla, Praha 2012

doc. Ing. Zdeněk Chytil, CSc.

Je vysokoškolský učitel, vědecký pracovník, diplomat a manažer, absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze.  Obhajobu disertační práce zakončil v roce 1980. Na přelomu 80. a 90. let působil jako diplomatický pracovník a ředitel odboru Ministerstva zahraničních věcí, v roce 1992 vstoupil i do byznysu nejprve jako ekonomický poradce, později působil ve výkonných i statutárních funkcích zahraničních a českých firem. Od roku 1997 se paralelně věnuje pedagogické a vědecké práci na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze., obhájil habilitační práci a vykonává funkci proděkana pro zahraniční styky. Ve své vědecko-výzkumné činnosti se zabývá analýzou fiskálních a měnových politik vyspělých zemí, teorii endogenních peněz, úlohou a funkcí centrální banky v postkeynesovské teorii. Je autorem skript, spoluautorem 9 knih, autorem 8 výzkumných prací a studií a publikoval více jako 20 článků a statí v odborných recenzovaných časopisech, časopisech s impact faktorem a dalších, pravidelně vystupuje na mezinárodních konferencích a seminářích v zahraničí na téma finančních trhy, transformace ekonomik a subregionální spolupráce.  

Doc. MUDr. Jaroslav Jeřábek, CSc.

1951.

Pracuje jako docent neurologie na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde zajišťuje výuku pre a postgraduálních studentů neurologie. Je vedoucím lékařem neuro-otologického centra fakultní nemocnice v Motole. Hlavní oblastí jeho zájmu je problematika rovnovážného systému a závratí. Na tomto poli publikoval řadu vědeckých prací, monografií a kapitol v učebnicích. Je školitelem oborové rady neurověd a oborové rady biomedicínského inženýrství. Od osmdesátých let spolupracuje s technicky zaměřenými obory na ČVUT. V současné se podílí na zajištění výuky a výzkumu na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Je členem řady mezinárodních i národních odborných lékařských společností a spolupracoval na řadě mezinárodních projektů.

Prof. PhDr. Jozef  Leikert, PhD., Litt.D.

1955

 Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Dvě funkční období byl předsedou největšího spisovatelského seskupení na Slovensku – Asociace organizací spisovatelů Slovenska. V současnosti je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu na Slovensku a předsedou Kulturologické společnosti. Pracoval v několika redakcích, mimo jiné byl šéfredaktorem Gama magazínu – v té době rozsahově největším časopise v Československu. Je vědeckým pracovníkem Historického ústavu Slovenské akademie věd, odkud odešel pracovat do Kanceláře prezidenta Slovenské republiky, kde byl ředitelem tiskového odboru a zároveň mluvčím prezidenta republiky, později byl jeho osobním poradcem. Působil jako univerzitní profesor kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Konstantína Filozofa v Nitře. V současnosti je děkanem Fakulty masmédií Panevropské vysoké školy v Bratislavě. Píše poezii a literaturu faktu. Získal mnoho literárních cen doma i v zahraničí.

Doc. Ing. Otakar Němec, CSc.

 

 

 

1953

 

Pracuje na katedře personalistiky VŠE Praha. Ve svém odborném zaměření v oblasti řízení lidských zdrojů se specializuje zejména na otázky personálního a sociální rozvoje pracovníků a managementu a na řízení pracovního výkonu zaměstnanců.

 

Svoji teoretickou práci opírá o řadu zkušeností z praxe. Pracoval na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, na Správě služeb zaměstnanosti, kde se zabýval analýzou trhu práce a aktivní politikou zaměstnanosti, v Československé obchodní bance jako metodik útvaru řízení lidských zdrojů a ve švýcarské poradenské organizaci Synergo Suisse CZ  jako senior consultant pro oblast personalistiky a zprostředkování investic pro zahraniční investory.

 

Je autorem řady odborných prací, autorsky se podílel také na souhrnné monografii Řízení lidských zdrojů (Nakladatelství C H Beck, 2012).

Doc. RNDr. Bohumír Štědroň, CSc.

 

studoval matematickou ekonomii na MU Brno a na Právnické fakultě UK v Praze, dále na TU Hannover, Mechanicko-matematické fakultě Moskevské státní univerzity v Moskvě a Ashridge Management College ve Velké Británii. Je autorem nebo spoluautorem 17 knih a vysokoškolských učebnic;  3 monografie vyšly v zahraničí. Přednášel na VŠE Praha komerční a politický marketing. 
Na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze přednáší politologii, politický marketing a prognostiku.  Marketingové disciplíny přednáší rovněž na Univerzitě Karlově v Praze. Na ČVUT učí v mezinárodním programu ATLANTIS.
Je soudním znalcem. Založil před 3 lety s posluchači VŠE, UK a ČVUT politické satirické divadlo COMICA ECONOMICA.

Publikoval například:

STEDRON, B. : Manažerské řízení a informační technologie, GRADA 2007; ISBN 978-80-247-2052-4

ŠTĚDROŇ, B., BUDIŠ, P., ŠTĚDROŇ, B.j.: Marketing a nová ekonomika,C.H.BECK, 2009 Praha; ISBN 978-80-7400-146-8

ŠTĚDROŇ, B. A kol.: Vybrané kapitoly z nové ekonomiky, WOLTERS KLUWER, Praha 2010, ISBN 978-80-7357-569-4

ŠTĚDROŇ, B. A kol.: Mezinárodní marketing a informační technologie. WOLTERSKLUWER, Praha 2011, ISBN 978-80-7357-690-5;

ŠTĚDROŇ B.; POTŮČEK M. a kol: Prognostické metody jejich aplikace. C.H.BECK, Praha 2012. ISBN 978-7179-174-4;

 

Jiří Svoboda

 

Prof. Jiří Svoboda

je český režisér a scenárista, vysokoškolský pedagog, bývalý poslanec Federálního shromáždění a předseda KSČM. Vystudoval režii na FAMU (1966-1971) v Praze, pracoval ve scenáristickém oddělení Filmového studia Barrandov. Jeho prvním dlouhometrážním hraným filmem bylo Zrcadlo pro Kristýnu (1975). Roku 1983 zfilmoval novelu V. Körnera Zánik samoty Berhof z období druhé světové války. Z roku 1985 je film z prostředí neurochirurgické kliniky Skalpel, prosím podle románu V. Stýblové. O kauze tzv. Orlických vražd natočil film Sametoví vrazi (2005). V divadle Ungelt inscenoval hru Picasso s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem v hlavních rolích. Od roku 1975 do 1989 byl členem KSČ, poté až do června 1993 členem KSČM. Na I.sjezdu KSČM roku 1990 byl zvolen předsedou strany (až do roku 1993). Od června 1990 byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR. Ve volbách roku 1992 byl opět zvolen a byl členem předsednictva Federálního shromáždění až do zániku ČSFR. V letech 1999 až 2003 přednášel na FAMU. Od roku 2006 působí na řadě soukromých vysokých škol, kde vyučuje teorii vizuální komunikace a médií.

 

Irena Žantovská

 

Ing. Mgr. Irena Žantovská, Ph.D.

 

Absolvovala. obor ekonomika na Vysoké škole chemicko-technologické a obor divadelní a rozhlasová režie na DAMU. Od roku 1991 působí jako divadelní režisér, má na svém kontě přes 60 inscenací v různých českých divadlech, včetně dvou inscenací v Národním divadle v Praze. V 90.letech byla členkou umělecké rady poetické vinárny Viola. V roce 2003 získala nominaci na cenu Alfréda Radoka, v roce 2006 získala cenu Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2006 za režii televizního filmu Mistr Jan Hus (scénické oratorium). Od konce 90.let působí pedagogicky, vyučuje obor rétorika a komunikace, od 2012 je rektorkou Akademie managementu a komunikace. V roce 2010 získala vědeckou hodnost Ph.D. na DAMU Praha obhajobou dizertační práce z oboru sociologie divadla (Divadlo jako médium - vyšlo knižně v Nakladatelství AMU 2012). Kromě toho vydala několik monografií z oboru rétoriky a komunikace a sbírku básní Zahrada soch, která byla i literárním půdorysem jevištního zpracování (2010)

 Petr Žantovský

Doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D. (1962)

Absolvoval Fakultu žurnalistiky UK Praha, 1988 (mgr.), obhájil dizertační práci z oboru Teorie a dějiny žurnalistiky na Filozofické fakultě Katolické univerzity Ružomberok  (Ph.D.), habilitoval se v oboru Masmediální studia na Panevropské vysoké škole v Bratislavě (2015).

V 90. letech působil nejprve jako novinář (deník Práce, týdeník Reportér a poté knižní vydavatel (šéfredaktor nakl. Melantrich, ředitel vydavatelství Votobia Praha). Od konce 90. let se věnoval veřejné činnosti (místopředseda Syndikátu novinářů, poradce předsedy Poslanecké sněmovny, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání atd.). V akademické sféře působí už přes 10 let. V současnosti působí jednak na Vysoké škole ekonomické (kabinet ekonomické žurnalistiky), jednak je vedoucím katedry na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.

Napsal víc než desítku knižních rozhovorů s předními osobnostmi české politiky a kultury (V.Klaus, M.Zeman, J.Potměšil, E.Urbanmová, O.Vávra a další), a také několik publikací o médiích (Média na pranýři – 2004, Hovory o médiích – 2005). Odborně se zabývá především mediální manipulací (Manipulace v médiích - spolu s T.Ilowieckým, 2008) a nejnovější historii českých médií (Česká politika a média po r. 1989, 2013, Mediální manipulace a krize v ČT v r.ce 2000, 2015).