Irena Žantovská: Řečnické triky a protitriky
Irena Žantovská – Rétorika a komunikace
Ukázka z připravované knihy, která vyjde v r. 2015 v nakladatelství Dokořán
Řečnické triky a protitriky
Irena Žantovská – Řečnické triky a protitriky
recenzent: prof. PhDr. Marek Franěk, CSc., Ph.D.
Ukázka z připravované knihy, která vyjde v r. 2015 v nakladatelství Dokořán
Každý z nás by si jistě přál, aby se naše diskuse odvíjely pouze podle zásad slušného a seriózního jednání, ale ne každý řečník se ubrání touze zvítězit za každou cenu a tak ne všechny naše argumenty bývají věcné a racionální. Ostatně je přirozené, že se snažíme ovlivnit protistranu pomocí zvolené taktiky - ,,taktikou rozumí dovednost či umění využívat poměrně drobných prostředků, které jsou k dispozici k dosažení určitých cílů“ (1) - tak, aby jednala co nejvíce způsobem, který je pro nás výhodný a na který jsme komunikačně připraveni a vybaveni. Ovšem problematickou se tato přirozenost stává tehdy, pokud překročíme etické meze očekávaných a tolerovaných komunikačních praktik a vydáme se na pole řečnických faulů a argumentačních úskoků.
Už od prvopočátků rétoriky, tedy již téměř dvaapůltisíce let, nás doprovázejí různé eristické taktiky, které mají za cíl zajistit řečníkovi vítězství zejména v konfliktním dialogu za každou cenu, tedy i za pomoci klamných argumentů, zmanipulování posluchačů nebo diskreditace protivníka. (2) A stejně dlouho existují i postupy, které nás učí se jim účinně bránit – ovšem často za pomoci stejných postupů, které právě užil i protivník. Nerozpoznat řečnické triky v komunikační strategii partnera je řečníkovou chybou. Ještě větší chybou však je neschopnost se účinně bránit. Proto je třeba taktické jednání v dialogu volit vždy obezřetně podle konkrétně nastavené situace a povahy řešených cílů, protože tou největší chybou je přenechat řečniště demagogickým řečníkům a posílit tak jejich vliv ve společnosti. Způsobům sofistické argumentace z historického hlediska se podrobněji věnujeme ve druhém oddíle textu, zde se budeme zabývat pouze některými vybranými postupy (3), které se jako všudypřítomné nešvary často tak zabydlely v našich komunikačních výměnách, že si často ani neuvědomujeme, jak mohou být záludné:
Mlžení, které má za cíl rozmělnit daný problém a převést konkrétní věc do obecné roviny, kterou neustále rozšiřuje, aby protahoval jednání a unavil i dezorientoval protihráče a někdy též publikum. V reakci je třeba – někdy i opakovaně – se vracet nejlépe formou konkrétních (i uzavřených otázek) k vymezení a zodpovězení konkrétního, původně zamlženého, údaje.
Tvrzení místo argumentace, kdy jsou nezdůvodněné výroky předkládány jako absolutní (,,…každý poctivý člověk to tak vidí“), všeobecně přijímané (,,…všichni to říkají“) nebo tak jasné (,,…nejnovější průzkumy to přece jasně dokazují“), že jejich neznalost protivníka deklasuje do role nekompetentního
řečníka. Tyto postupy bývají spojeny s vytvářením atmosféry falešné důvěryhodnosti a jsou často jen budováním předpolím pro následné komunikační obraty typu dovolávání se autorit (,,…říkají to přední osobnosti“), lichocení (,,…jako odborník, to přece musíš vidět stejně“) či kladením útočných sugestivních otázek (,,Jak to můžeš nevidět? Copak je ti všechno jedno?“), které budou zprostředkovaně útočit na city posluchačů. Tuto taktiku je třeba včasně rozpoznat a zastavit tím, že prokážeme nepravdivost těchto tvrzení nebo klademe neústupně požadavky na konkrétní fakta a důkazy, nutíme protivníka tyto důkazy opakovat a upřesňovat, až najdeme v jeho tvrzení rozpor, na který okamžitě publikum upozorníme.
Odbíhání od tématu, nejčastěji k osobě protivníka s cílem zdiskreditovat jeho pověst, odbornost, kompetentnost (často se tak děje i formou kladení baterie nadbytečných otázek, které odvádějí pozornost od jádra problému). Protitrikem je pokus klidně a rozhodně (někdy i za cenu selektivního ignorování) vrátit diskuzi k původnímu tématu. Při stupňovaném tlaku je třeba přejít k systému protiotázek, které demaskují přesné záměry protivníka.
Porušení míry – bagatelizování, překrucování či vytrhávání protivníkových argumentů z kontextu či přehánění důsledků, které mohou z protivníkových argumentů vyplývat – což osoba, používající řečnické fauly nejčastěji dělá proto, aby si připravila půdu pro následnou kritiku a znehodnověrnění osoby svého konkurenta. Jako obrana přicházejí v úvahu všechny postupy, kterými se nám podaří přijatelnou míru v dialogu znovu obnovit. Pokud se protivník dostal vyloženě za hranu, je možné - i humorně v nadsázce – převzít jeho postup a dotáhnout jej důsledně až do krajnosti a tím na samotný trik upozornit a znehodnotit tak jeho možný výsledný efekt.
Kladení sugestivních řečnických otázek, které rafinovaně útočí na city auditoria a vyvolávají zejména strach nebo lítost a pomáhají tak vytvářet emoční atmosféru, která ztěžuje přijetí racionálních argumentů. V tomto případě je třeba velmi citlivě pracovat s načasováním postupu, (který by měl vrátit diskuzi k věcné rovině tím, že např. poukážeme na protivníkovu jednostrannost), protože emoční reakce mají vždy určitý čas doznívání a je třeba tento fakt respektovat. Proto můžeme protivníkovi zprvu i zdánlivě obecně přitakat nebo dokonce v jeho argumentaci ještě obezřetně pokračovat a tím neutralizovat míru sympatií, které mohl získat u publika, abychom následně protivníkův argument vhodně otočili proti němu samotnému nejlépe na základě dovozování důsledků, které on sám neuvedl.
Záměrné užívání klamných argumentů, které vznikají z nepravdivých premis nebo dalších logických chyb či pouze zdánlivého dokazování. Protitahem je důsledné odhalení chybného logického postupu nebo odhalení principu
zkreslování např. na základě nejednoznačnosti jazykového vyjádření, logické chyby, atd.
Poznámky:
(1) Křivohlavý, J.: Konflikty mezi lidmi. Portál, Praha 2002, s. 163. ISBN 80-7178-642-X
(2) K základním manipulačním technikám patří např. zamlčování nepohodlných informací, záměrné obviňování, invektivy a nálepky, uplatnění metody zdánlivých autorit, využívání strachu a obecně ovlivňování emocí, siumulace objektivity a neutrality atd. Vioce in: Ilowiecki, M.T. a Žantovský, P.: Manipulace v médiích. Praha: UJAK 2008, ISBN 978-80-96723-50-1
(3) Poznámka: O této problematice existuje řada jak odborné, tak popularizační literatury, jako příklady můžeme uvést zpracování této oblasti např. in Měchurová, A.: Jak dobře mluvit a úspěšně jednat. UJAK, Praha 2008, s. 61-71. ISBN 978-80-86723-32-7 nebo in Gruber, D.: Řečnické triky aneb nenechte se ukecat. Repronis, Ostrava 2002, s. 63-80. ISBN 80-86122-54-9