29.01.2015 | 00:00
Petr Žantovský: Druhá mediální revoluce v České republice

Petr Žantovský: Druhá mediální revoluce v České republice

Druhá mediální revoluce v České republice
Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., leden 2014
recenzent: doc. PhDr. Jiří Bystřický, Ph.D.

Druhá mediální revoluce v České republice


Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., leden 2014

recenzent: doc. PhDr. Jiří Bystřický, Ph.D.

 

Abstrakt:
Příspěvek se zabývá problematikou proměny vlastnické struktury v českých sdělovacích prostředcích, která se v první fázi odehrála po r. 1989 a jejíž druhou fází prochází ČR právě v současnosti. Tato změna je charakterizována nejprve jako „odluka politiky od médií“ a v poté jako „zpětný příklon politiky a médií a jejich vzájemné pronikání“
Klíčová slova: média, transformace, vlastnictví médií, prolínání mediální a politické sféry a zájmů

Abstract:
The paper deals with the transformation of the ownership structure in the Czech media, which in the first phase took place after 1989 and whose second phase passes through the CR just at present. This change is characterized first as a "separation of politics from the media" and then as "reverse tendency politics and the media and their interpenetration"
Keywords:
Media transformation, ownership of media, blending of media and political spheres and interests
-------------------------------------------------------------------------------------------------

Úvodem

Česká mediální scéna prošla – z hlediska vlastnické struktury, která ovšem nutně má dopad na obsahovou náplň médií a jejich postavení ve společenském kontextu - po roce 1989 prozatím dvěma zcela zásadními, chcete-li: paradigmatickými změnami. První se logicky odehrála v prvním období po listopadu 1989, především v letech 1990-1993. Druhá zhruba o dvacet let později, v období 2008-2013, přičemž zejména poslední uvedený rok byl klíčový a přelomový.

Období 1989-2008
Období po listopadovém politickém převratu bylo charakterizováno odstátněním většiny hospodářství, několika privatizačními vlnami, postupným vznikem privátního bankovního trhu atd. Návrat či spíše znovuobjevení kapitalistických tržních principů prostoupil celou společností, proměnil hodnotové systémy, otevřel celou škálu dosud neznámých příležitostí – i rizik. Tento vývoj se samozřejmě nevyhnul ani mediálnímu trhu.

Vývoj v oblasti vlastnictví periodického tisku
Doposud – pod hegemonií vládnoucí KSČ – byly tzv. sdělovací prostředky plně v rukou komunistické strany, jí řízeného státu nebo organizací plně podřízených této straně a státu. Periodický tisk byl v rukou stran Národní fronty (Rudé právo, Lidová demokracie, Svobodné slovo, orgánů státní správy (ministerstvo zemědělství – Zemědělské noviny, ministerstvo obrany – Obrana lidu) popř. mládežnických (SSM) či odborových (ROH) centrál (1). Rozhlas a televize byly státní. Vedení dominantních médií bylo určováno stranickou nomenklaturou. Neexistovala pluralita obsahová a vlastnická. Celé poslání a smysl sdělovacích prostředků byly obsaženy v Leninově tezi o tom, že „tisk je kolektivní organizátor, agitátor a propagandista“. To znamená, že veškerá oficiální mediální sdělení měla jediný cíl: upevňovat moc vládnoucí síly, a spolu s tím nepřipustit opoziční názor.
Toto uspořádání logicky vzalo zasvé s listopadem 1989. V prvním polistopadovém období došlo v několika vlnách k významným posunům na vlastnické mapě českých médií. Nejprve došlo k tzv. spontánní privatizaci dominantních deníků. 27. července 1990 vznikla společnost M. a F., a.s., která od 1. září téhož roku převzala vydávání někdejšího svazáckého listu Mladá fronta – nově s přídomkem Dnes. 16. září 1990 byla založena společnost Borgis, a.s. a o měsíc později, 16. října, převzala vydávání deníku Rudé právo. A konečně 27. února 1991 vznikla společnost ZN 1. zemská a.s., v jejíž režii od 3. dubna vycházely nové, soukromé České a moravské Zemědělské noviny. (Na přelomu let 1992 a 1993 pak došlo také k privatizaci nepolitického deníku Sport).(2)

V této první fázi neprivatizované deníky v poměrně rychlém sledu postupně zanikaly: armádní Obrana lidu v prosince 1993, lidovecká Lidová demokracie v červenci 1994, odborářská Práce – už v majetku soukromého vlastníka Vladimíra Stehlíka - přestala vycházet v lednu 1998. Socialistické Svobodné slovo (později jen Slovo) po několika vlastnických změnách zaniklo definitivně v září 2001.(3)

Vedle těchto „starých“ titulů na trh vstoupila řada titulů nových či obnovených – z nejznámějších jmenujme Lidové noviny, Český (dříve Občanský) deník, Expres, Špígl, Haló noviny, Telegraf, Blesk a několik dalších. S výjimkou Haló novin se ve všech případech jednalo o tisk ve vlastnictví soukromé firmy bez přímé politické afiliace, tedy o předmět podnikatelské činnosti. Haló noviny byly a jsou deklarovány jako orgán Komunistické strany Čech a Moravy, ačkoli je vydává formálně privátní firma, Futura a.s.

Ve všech uvedených případech se pak v průběhu následujících let měnila vlastnická struktura vydavatelství periodického tisku, zejména vstupoval masivní měrou zahraniční kapitál: vydavatelem Slova byl od r.1998 Mittelrhein Verlag, Lidové noviny vlastnil z větší části od r.1993 Ringier (Nederland), v letech 1996-2000 Axel Springer, a poté nejprve opět Ringier a vzápětí Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft mbH, Vydavatele Mladé fronty Dnes (spol. MaFra, a.s.) spoluvlastnila od r. 1992 francouzská Socpresse SA (z Groupe Hersant), od r. 1994 do r. 2013 rovněž Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft mbH.

Zvláštním případem byly osudy regionálního tisku, kde nejznámější titul Večerní Praha (později Večerník Praha) vlastnil do r. 1997 Fidelis Schlée, který poté vydavatelskou firmu prodal společnosti Neue Presse Verlags – GmbH. Tato společnost se také v průběhu 90. let stala dominantním vlastníkem většiny českého regionálního tisku (dnes pod souhrnnou hlavičkou Deníky Bohemia). Od r. 2000 je společnost součástí koncernu Verlagsgruppe Passau GmbH.(4)

A druhým specifickým případem je deník Hospodářské noviny, který vznikl 21. května 1990 transformací z původního stejnojmenného týdeníku vydávaného ÚV KSČ, jehož vydavatelem se stala Economia a.s. Zakladateli této a.s. byly státní orgány a instituce (ČTK, Úřad vlády) a banky (ČSOB, KB). Od r. 1991 přešla Economia a.s. do vlastnictví holdignu Handelsblatt – Dow Jones Investments B.V.

Všechny majetkové posuny na poli periodického tisku vykazovaly dva společné rysy: Ať už šlo o domácí (Borgis, Futura), tak zahraniční (všechny jmenované) vlastníky, vždy se jednalo o firmy podnikající systematicky na poli médií, vybavené značným know-how v této oblasti a – což bylo zejména pro naši tehdejší realitu obzvláště důležité – umožňující víceméně neomezenou svobodu novinářského vyjadřování. Žádný vlastník (s výjimkou Futury) neměl politické předznamenání ani ambice, dokonce ani přímé vazby na nějaké konkrétní politické či ideologické kruhy reprezentované nějakou specifickou politickou stranou či uskupením. Pokud některý titul afinoval k nějaké politické myšlence, straně či osobnosti, bylo to namnoze spíše vyjádřením osobní sympatie či sounáležitosti redakce či redaktorů – tak se dal pozorovat příklon Práva k sociální demokracii, Lidových novin k Václavu Havlovi a podobně. Souhrnnou charakteristikou oné první paradigmatické změny tak je vzdálení vlastnické struktury českých médií přímému politickému vstupu či vlivu, „odluka“ politiky od médií.

Vývoj v oblasti vlastnictví elektronických médií
Tentýž proces probíhal i na poli elektronických médií, kde došlo k přijetí zákona č. 468/1991 Sb., na jehož základě začal být budován tzv. „duální systém“ rozhlasového a televizního vysílání v ČR.(5) Vedle veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu (které vznikly z odstátněných institucí z dob ČSSR) tu začali spontánně vznikat noví provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání, ať už s českými nebo (zpočátku v menší míře) zahraničními vlastníky. A ti neměli ani v nejmenším (alespoň zpočátku) vůbec žádnou spojitost s politickým prostředím. Vysílání bylo chápáno jako podnikání s cílem dosáhnout zisku prodejem reklamního času. Informační hodnota vysílání byla různorodá (podle typu a žánru média), ale nikoli prvořadá a podstatná.(6)

Z hlediska vlastnického se postupně do dominantních pozic probojovaly tyto subjekty:

Lagardere Active ČR, od r. 1991 provozuje rádio Evropa 2, od r. 1998 celoplošné rádio Frekvence 1.

Londa, od r. 1999 provozuje mj. celoplošné rádio Impuls (vlastníkem Londy je ze 2/3 německá spol. Eurocast Rundfunk Beteiligungs GmbH).

Media Bohemia – vznikla r. 1995 sloučením řady menších podnikatelských aktivit, dnes provozuje více než 20 rozhlasových stanic (mj. Blaník, City, Fajnrádio, Orion atd.), s týdenní poslechovostí cca 3 mil. posluchačů je jedním s dominantních hráčů na trhu, byť neprovozuje celoplošné médium (mimochodem společnost je ve 100% držení firmy Media Bohemia Holdings Ltd., evidované na Kypru, jedním z vlastníků této firmy je i Antonín Koláček ).

Radio Investments – společnost do ledna 2013 vlastněná většinově stejnojmennou firmou z Nizozemí, provozuje mj. silná rádia Country, Beat, Kiss 98, firma přešla do vlastnictví holdingu GES.

GES Holding – společnost pod různými substrukturami provozuje nejen síť rádií Hey a spoluvlastník TV Prima, ale také od r. 2013 je provozovatelem rádií ze skupiny Radio Investments, firma má formálně zapsaného vlastníka opět z Nizozemí (Amsterdamu), fakticky ji ovládá Ivan Zach.(7)

U žádného z uvedených subjektů nelze vysledovat jednoznačné napojení na stranickou nebo obecně politickou strukturu, a pokud některá z uvedených médií názorově inklinují k určitému politickému názoru, je to vyjádřením osobního postoje majitele či vedení daných médií.

První, kdo prolomil dosud funkční bariéru mezi světem politiky a světem médií, byl Vladimír Železný. Jako dominantní vlastník TV Nova si dobře uvědomil obrovský vliv, který v dané rozvojové fázi kapitalismu v ČR může komerční televize mít (TV Nova měla ve své nejúspěšnější fázi v letech 1998-99 přes 50% podíl na sledovanosti televizí v ČR) (8), a začal tento vliv využívat – nejprve pro své obchodní záměry, jimiž bylo zejména posílení samotné TV Nova a jiných vlastních osobních aktivit, a později i jako předpolí pro vyjádření vlastních politických názorů, které později vyústily v aktivní Železného angažmá v politice. Toto angažmá však započalo víceméně až po Železného ústupu z mediálního byznysu. V roce 2002 majetkově vstoupila do TV Nova společnost PPF, rozhodovací pravomoci začala Železnému oklešťovat, až jej v květnu 2003 odvolala z funkce definitivně. Mezitím Železný uspěl ve volbách do Senátu 2002 a poté do Evropského parlamentu 2004). Dá se říci, že Železný nesporně využil svých mediálních možností a kreditu pro svůj vstup do politiky, ale neprovozoval mediální a politickou aktivitu souběžně a nevyužíval médií pro své politické zájmy během jejich výkonu.

Vedle toho je třeba zdůraznit, a to platí pro drtivou většinu těch, kdo v průběhu 90. let vstupovali na pole českých médií v roli vydavatele nebo provozovatele elektronického vysílání, a to zpravidla jak pro subjekty české, tak zahraniční, že se vesměs jednalo o osoby nebo firmy pocházející z mediálního průmyslu, přinášející vysoký podíl odborného know-how a skutečného zájmu o rozvoj médií samotných. Tedy ne jen s motivací v médiích podnikat a docílit hmotného zisku, nýbrž je i všestranně podporovat, rozšiřovat jejich technické, logistické, organizační atd. zázemí, poskytovat prostor pro kvalitní žurnalismus, který by splňoval nároky na relativní nestrannost, nezávislost a vysokou míru profesionality a etiky.

Pro první dvacetiletí na poli českých médií tedy platí, že došlo k likvidaci státního monopolu na mediální distribuci informací a podnikání v médiích, transformaci původních státních či přeneseně státních mediálních aktivit v soukromé (v případě ČT a ČRo veřejnoprávní) a vzniku plurality na trhu s médii, vstupu řady nových vydavatelů, provozovatelů a titulů či subjektů. Tyto subjekty a aktivity vykazovaly značnou míru integrity a nezávislosti na politickém prostředí, což byla jedna z podstatných odlišností oproti stavu před rokem 1989.

Období 2008 – 2013
Dynamické zakladatelské dvacetiletí transformace celé České republiky, a tedy také její mediální scény, se na svém konci začalo proměňovat ve stabilizovanou éru, která již mohla zacházet s běžnými standardy demokratické a pluralitní společnosti a v níž se emancipovaně a svobodně také rozvíjel trh s informacemi, tzv. mediální sféra. Jen málokdo asi čekal, že se tento historicky prověřený vývoj od totality k demokracii začne ubírat směrem, jehož jsme dnes svědky a na jehož konci, pokud jej lze s nějakou mírou odpovědnosti predikovat, rozhodně není éra zvětšené či prohloubené demokracie: spíše společnost okleštěných práv a svobod, ne-li nějaká budoucí sofistikovaná podoba pragmatické hospodářsko-politické totality. První příznaky tohoto neblahého vývoje jsou patrné právě při pohledu na turbulence, k nimž v tomto období začíná docházet na mapě vlastnictví a působení médií. Jisté je, že se jedná o druhou, svou zásadností srovnatelnou paradigmatickou proměnu, kterou lze s jen velmi malou mírou nadsázky nazvat „druhou mediální revolucí“.

Zdeněk Bakala
První předzvěstí uvedeného procesu byla změna vlastníka vydavatelství Economia a.s. Economia vydává Hospodářské noviny, týdeník Ekonom, 18 odborných časopisů a provozuje server ihned.cz. Většinový více než 88% podíl německé skupiny Verlagsgruppe Handelsblatt koupil podnikatel Zdeněk Bakala, který se v 90. letech profiloval jako investiční bankéř (Patria Finance) a poté jako „uhlobaron“ (OKD). Jeho účast na politické scéně se od počátku 90. let odehrávala zejména v podobě spolupráce s někdejším prezidentem Václavem Havlem (byl jeho poradcem, financoval řadu jeho aktivit). V roce 2006 majetkově vstoupil do týdeníku Respekt, který dlouhodobě politiku Václava Havla podporoval. Netrvalo dlouho a po Respektu, který se jistě nedá považovat za dlouhodobě ziskovou investici, přišla na řadu Economia, která rok před transakcí (2007) při tržbách 832 milionů korun vydělala 96 milionů korun čistého.(9) Oba majetkové vstupy lze důvodně považovat za projev zájmu získat mediální platformu pro šíření svých nebo spřízněných politických názorů a zájmů. Zejména Economia jako vydavatelství má dlouhodobě stabilizované postavení u velmi přesně vymezeného segmentu publika – opinion makerů z oblasti byznysu, politiky, veřejné správy atd. Tituly z Economie jsou tradičně vnímány jako seriózní zdroj informací z ekonomické sféry, a proto jejich vliv byl přímo cílený a efektivní. Vstup do seriózních a zároveň kredibilních médií tak nutně otupuje kritické ostří, které by případně ze strany novinářů v těchto médiích mohlo ohrozit jeho zájmy a zveřejňovat informace, které by je mohly ohrozit.

Sama Bakalova média také pravdivost této teze už potvrdila. Stačí malý příklad: Když došlo k neklidu a stávkové pohotovosti horníků v dole Paskov, ovládaném Bakalovou firmou NWR, týdeník Respekt odmítl o této politicky i sociálně velmi vyhrocené a zásadní události referovat.(10) Ostatně už dříve ponechali redaktoři Respektu, jakož i Hospodářských novin, kteří se rádi staví do rolí hlídacích psů demokracie, bez většího povšimnutí, že to byl právě „jejich“ Zdeněk Bakala, který, byť neustále vystavuje svou údajnou apolitičnost, před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010 daroval třem politickým stranám – ODS, TOP 09 a Věcem veřejným – celkem 28,5 mil. Kč (11) a v letech 2012 a 2013 dal postupně celkem 2,5 mil. Kč na předvolební kampaň prezidentskému kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi (12). Mimochodem – je zajímavé, že první informace – o daru politickým stranám – se nejprve objevila ve zpravodajství ČTK (na serveru Finanční noviny)(13), avšak dnes byste tam tuto informaci už hledali marně. Věřme, že důvodem tohoto záhadného zmizení zprávy není skutečnost, že ČTK byla rovněž, podobně jako Zdeněk Bakala, akcionářem firmy Economia a.s.

Tak jako tak věřit, že Zdeněk Bakala v roli vlastníka důležité a vlivné skupiny médií je či bude zdrženlivý ve směru k politické sféře, není opodstatněné. Proč by jinak své mediální impérium dále rozšiřoval o webový portál Centrum, provozující s Bakalou názorově konformní zpravodajský server Aktuálně.cz? (14)
A není také bez zajímavosti, že Bakalova Economia ve stejné době (jaro 2013) prodala svou slovenskou část, vydavatelství Ecopress, vydávající slovenské Hospodárske noviny noviny. Komu? Přece Andreji Babišovi. (15) A kruh se začíná uzavírat.

Andrej Babiš
Společnost AGF Media, a.s. (jako odnož firmy Agrofert Andreje Babiše) vznikla na sklonku roku 2011 a jejím produktem je regionální týdeník 5plus2, patřící mezi tzv. free press. Tedy noviny rozdávané zdarma. (Anglické slovo „free“ tu zavdává příčinu k roztomilému dvojsmyslu – znamená totiž jak „svobodný“, tak „bezplatný“.) Již na tomto médiu bylo zřejmé, že se jedná o hlásnou troubu hnutí Babišova ANO.(16) První číslo týdeníku vyšlo v západních Čechách 8. března 2012, v současné době vychází v 71 mutacích. Týdeník se po celou dobu existence zaobírá tématy, která si Babiš vetkl na svou standartu: boj s korupcí, zemědělská a potravinářská politika, kritika tradičních demokratických stran a adorace řízení státu jako obchodní firmy. To jsou také víceméně veškerá témata, s nimiž se ANO zúčastnilo voleb do Poslanecké sněmovny v r. 2013 a s nimiž také vstupuje do vlády. O tom, že Babiš, AGF Media a ANO bude chtít vstoupit do dalších médií, se v kuloárech mluvilo dlouho, a dlouho mylně. Zatím dvakrát se zopakoval stejný scénář: Někdo vypustil do médií informaci o tom, že Babiš kupuje velký mediální podnik, o této „zprávě“ se dlouze diskutuje, a vzápětí jako blesk z čistého nebe přiletí zpráva o tom, že Babiš sice kupuje velký podnik, ale úplně jiný. Tak to proběhlo poprvé při koupi vydavatelství periodického tisku. Nejprve se média plnila zprávou o tom, že Babiš kupuje firmu Ringier (vydává mj. týdeník Reflex a deníky Blesk a Sport) (17), ale vzápětí došlo k Babišově vstupu do Mafry (vydavatele Mladé fronty Dnes, Lidových novin a řady dalších akvizic)(18). A obdobně to proběhlo i u rádií. Nejprve se rozšířila zvěst, že Babiš kupuje rozhlasovou skupinu a reklamní zastupitelství MMS (Media Marketing Services), už od října 2013 byl podpis této fúze považován za hotovou věc. Načež v listopadu 2013 Babiš koupil společnost Londa provozující celoplošné rádio Impuls.(19) Na třetí verzi téhož scénáře se již také pracuje. Už několik měsíců se debatuje o tom, zda Babiš vstoupí do vlastnictví celoplošné televize Prima. Televizi provozují společně GES Holding Ivana Zacha a švédský, v Lucembursku sídlící vydavatel bezplatných novin Metro International. Mimochodem česká mutace deníku Metro, jako součást vydavatelství Mafra, skončila po loňském vstupu Andreje Babiše do Mafry rovněž v jeho rukou. Navíc rádia Ivana Zacha, sloučená do skupiny Radio United Broadcasting, přešla na sklonku roku 2013 se svým obchodním zastoupením od dosavadní agentury MMS nově k agentuře Regie Radio Music (RRM), která obchoduje také reklamní čas (nově Babišova) rádia Impuls.(20) I v té souvislosti se spekulovalo o možném vstupu A.Babiše právě do Primy. Mezitím ovšem probleskly zprávy o probíhajícím jednání A.Babiše s vedením společnosti provozující TV Barrandov.(21) Vše nasvědčuje tomu, že Andrej Babiš mluví pravdu, když říká, že „chce mít do tří let největší vydavatelství v zemi“ (22).

Babišův vstup do médií samozřejmě znamenal očekávané personální zemětřesení. Z vedení Lidových novin odešel šéfredaktor Dalibor Balšínek a na jeho místo nastoupil od 1. prosince 2013 István Léko, někdejší šéfredaktor týdeníku Euro, poslední tři roky řídil zpravodajský a analytický server Česká Pozice, patřící A.Babišovi.(23) Novou šéfredaktorkou deníku MF DNES se (po odešlém Robertu Čásenském) od ledna 2014 stala Sabina Slonková, která doposud působila jako šéfreportérka Aktuálně.cz.(24) I tento server, jak jsme již uvedli, už patří do majetku A.Babiše.

Je opravdu jen shoda okolností, že v naprosto identické době probíhá dramatická personální výměna také v Bakalově Ekonomii? Novým šéfredaktorem týdeníku Ekonom (po odešlém Ondřeji Neumannovi) byl s účinností od 1. ledna jmenován Dalibor Martínek, který dosud působil jako zástupce šéfredaktora Lidových novin.(25) Novým šéfredaktorem Hospodářských novin (po odešlém Petru Šabatovi) se stal Martin Jašminský a šéfredaktorem portálu iHNed je nově Miloš Čermák.

A je opravdu jen shoda okolností, že ani jedna z uvedených personálních revolucí nevyvolala téměř žádnou odezvu mezi samotnými českými novináři? Přitom v minulosti se žádná sebemenší personální výměna neobešla bez obranné aktivity redaktorů a solidárních akcí jejich kolegů. Stačí vzpomenout na rok 2006, kdy tehdy nový majitel Respektu Zdeněk Bakala zamýšlel změnit nejen strategii titulu, ale i jeho vedení, a touto změnou pověřil (opět) Miloše Čermáka. Proti němu se v Respektu i mimo něj postavila taková vlna odporu, že ji Čermák neustál a musel odejít. Jako jeden z důvodů tohoto odporu byl tehdy uváděn ze strany novinářů i fakt, že na volbě Čermáka se spolu s Bakalou podílel i jeden z jeho poradců, pracující zároveň jako tiskový mluvčí A. Babiše. „Toho“ Babiše, jak tehdy napůl v mdlobách hrůzy psali redaktoři.(26)

Když se podíváme do jednotlivých vydání deníků MF Dnes a Lidové noviny z období po vstupu A.Babiše do vydavatelství Mafra, nenajdeme tam víceméně jediný opravdu zásadní investigativní materiál, který by hodnotil A.Babiše jak z pohledu ekonomického a politického (27) , ale dokonce oba deníky víceméně cudně obcházely v průběhu předvolební kampaně do Poslanecké sněmovny otázku, jaký vliv na výsledek voleb a následné uspořádání české politické scény může mít fakt, že byl zveřejněn (28) vázací svazek týkající se spolupráce A.Babiše s komunistickou Státní bezpečností. Tuto - A.Babišovi jistě nepříjemnou –problematiku by novináři, pokud by se nejednalo o jejich chlebodárce, bezpochyby pojali jako námět na velkorysé investigativní reportáže a nastolení agendy na mnoho měsíců. Téma Babišova svazku se však z veřejného diskursu jaksi vytrácí, a to je nepochybně i dílem nebývalé novinářské pasivity dotyčných redakcí.

Z toho všeho nelze usoudit nic jiného, než že toto podivuhodné mediální mlčení může být důsledkem naprosto změněné atmosféry v českém mediálním prostředí. Součástí této nové atmosféry je lhostejnost (vůči novým pořádkům) spolu s neprozíravostí (a neschopností dohlédnout do pravděpodobných a velmi nebezpečných důsledků tohoto procesu) a strachem (o existenční jistotu uprostřed krize).

Těmito třemi faktory si také lze vysvětlit mediální mlčení ohledně samotného procesu proměn na vlastnické mapě českých médií. Opět si poslužme srovnáním. Když Vladimír Železný v roce 1999 z pozice šéfa televize Nova rozšířil svůj mediální „kombinát“ o Rádio Alfa, vypukla na české mediální scéně vřava, na jejímž konci stálo odnětí licence Rádia Alfa. (29) Železného snaha o ovládnutí několika souběžných mediálních aktivit byla hodnocena jako nebezpečí pro svobodu slova a samu českou demokracii. A to tehdy Železný ani zdaleka neměl politické ambice a aspirace. Když Andrej Babiš v průběhu roku 2013 (jen pár dní před volbami, v nichž kandidoval do Poslanecké sněmovny) převzal jeden z největších vydavatelských domů a vzápětí i nejsilnější celoplošné rádio, ostatní média mlčí. Aktuálně zveřejněný žebříček magazínu Forbes, vypočítávající 50 nejvlivnějších osob v českých médiích, staví Babiše na první místo . (30)

Závěr
Příběh, který zde popisujeme, má nutně otevřený konec. Jisté je toto: V roce 1989 odstartovala Česká republika (nejprve v rámci česko-slovenské federace, od 1. 1. 1993 samostatně) proces transformace, jehož nedílnou součástí byla proměna vlastnické struktury a celého smyslu a poslání sdělovacích prostředků ve společnosti. V průběhu následujících bezmála dvaceti let se mediální scéna stabilizovala. Jejími hlavními rysy byla vlastnická i názorová pluralita, vysoká míra novinářské svobody a nezávislosti, která byla také důsledkem poměrně striktního oddělení světa politiky od světa médií – v reakci na předlistopadové období, kdy média je sloužila politickým zájmům vládnoucích elit.

Na sklonku první dekády nového tisíciletí jsme svědky procesu, který mnohé dosažené hodnoty převrací do zpětného směru. Do médií vlastnicky vstupují protagonisté politického boje, média přestávají být nezávislá na politické scéně, témata mediálních obsahů se opět začínají dělit na politicky žádoucí a nežádoucí, probíhá dramatická personální čistka ve vedení řady médií ovládaných politickými protagonisty. A – což je nejvíc zarážející – sami novináři jako by se přestali zajímat o své svobody a o svá práva. To je zřetelně živná půda pro to, aby se z žurnalistiky postupně pomalu zase stávala spíše propagandistika. A není už podstatné, zda se bude odehrávat zprvu podprahově, v jakési „soft“ podobě, nebo otevřeně a brutálně jako forma sociálního inženýrství, jak je známe z časů totality. (31)

Poznámky:
(1) Benda, J.: Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989 – 2006. Praha: Karolinum 2007, str. 88
(2) Tamtéž, str. 88 - 100
(3) Tamtéž, str. 120
(4) Tamtéž, str. 143
(5) Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu.aspx, konkrétně v odkazu: http://www.google.com/cse?cx=015489265366623571386%3Aizzrwg3bmqm&q=468%2F1991#gsc.tab=0&gsc.q=468%2F1991&gsc.page=1
(6) Vývoj duálního systému zachycuje v přehledu publikace Kol.autorů: Dějiny českých médií v datech. Praha: Karolinum 2003
(7) Komplexní přehled udělených rozhlasových a televizních licencí a seznam provozovatelů vysílání dostupné na: http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/seznamy-provozovatelu/index.htm
(8) Podrobný popis vývoje sledovanosti jednotlivých televizí v ČR dostupný na:
http://www.digizone.cz/clanky/vyvoj-televizniho-trhu-v-letech-1997-az-2010/
(9) http://ekonomika.idnes.cz/bakala-koupil-noviny-dal-za-ne-az-dve-miliardy-korun-fhp-/ekonomika.aspx?c=A080901_1037988_ekonomika_pin
(10) Šéfredaktor Respektu Erik Tabery v editorialu uvedl, že se tak rozhodl: „...kvůli čtenářům, kteří každý text o majiteli čtou s podezřením a nedůvěrou. Ani oni, ale ani my sami bychom při nejlepší vůli neměli stoprocentní jistotu, jestli naše psaní podvědomě neovlivňuje vztah k vlastníkovi.“ Citováno z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-smid.php?itemid=21048
(11) Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/bakala-daroval-pred-volbami-pravici-pres-28-milionu-cssd-se-zlobi-pw1-/domaci.aspx?c=A100602_172122_domaci_cem
(12) Dostupné na transparentním účtu: http://www.csas.cz/banka/appmanager/portal/banka?docid=internet%2Fcs%2Ftransparentni_ucet_2840392309.xml&accNumber=000000-2840392309&d-6008962-p=8&_nfpb=true&_pageLabel=transacc
(13)http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/energetika/zpravy/bakala-daroval-pred-volbami-ods-top-09-a-vv-28-5-milionu-/485835
(14) http://byznys.ihned.cz/c1-59785970-bakala-posiluje-v-mediich-kupuje-centrum-holdings
(15) http://byznys.ihned.cz/c1-59680880-majitel-agrofertu-andrej-babis-kupuje-slovenske-hospodarske-noviny
(16) Poslanecký klub ANO, dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=5700: „Politické hnutí ANO 2011 svým vznikem v roce 2012 navázalo na občanské sdružení Akce nespokojených občanů, které bylo založeno na podzim roku 2011 po několika veřejných vystoupeních podnikatele Andreje Babiše ve sdělovacích prostředcích.“
(17) Např. http://zpravy.e15.cz/byznys/technologie-a-media/babis-kupuje-cesky-ringier-zaplati-pres-ctyri-miliardy-1001088
(18) http://zpravy.e15.cz/byznys/technologie-a-media/misto-ringieru-kupuje-babis-vydavatelstvi-mafra-1001737
(19) http://www.mediashow.cz/media/babis-usiluje-o-radio-impuls-zajem-mel-i-o-medialni-skupinu-media-bohemia.html
(20) http://www.mediaguru.cz/2013/12/regie-bude-prodavat-radia-primy/#.UtTjZdGA29I
(21) http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/51931/proc-jde-z-babise-strach.html
(22) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/232763-babis-koupil-mafru-do-obsahu-novin-zasahovat-nebude-rika-jeho-mluvci/
(23) http://www.lidovky.cz/lidove-noviny-maji-noveho-sefredaktora-je-jim-istvan-leko-pmh-/media.aspx?c=A131119_121519_ln-media_ebr
(24) http://zpravy.idnes.cz/sabina-slonkova-sefredaktorka-mf-dnes-d89-/domaci.aspx?c=A131114_115310_domaci_ton
(25) http://mediamania.tyden.cz/rubriky/tisk/novym-sefredaktorem-tydeniku-ekonom-je-dalibor-martinek_293510.html
(26) http://pavlicek.blog.respekt.ihned.cz/c1-46064020-proc-odchazim-z-respektu
(27) Naopak, těmto otázkám se velmi podrobně věnuje komentátor Reflexu Bohumil Pečinka, např. na http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/51931/proc-jde-z-babise-strach.html
(28) http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2013/09/13/kompletni-spis-spolupracovnika-stb-andreje-babise/#utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_campaign=A&utm_term=position-18
(29) http://zpravy.idnes.cz/domaci.aspx?domaci.aspxklic=64097&o=0&strana=2252
(30) http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/53760/forbes-nejvetsi-vliv-v-ceskem-svete-medii-ma-andrej-babis.html
(31) Přesně to popsal Brian McNair: Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál 2004, str.87

Literatura:
Benda, J.: Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989 – 2006. Praha: Karolinum 2007
Kol. autorů: Dějiny českých médií v datech. Praha: Karolinum 2003
Končelík, J., Večeřa, P., Orság, P.: Dějiny českých médií 20.století. Praha: Portál 2010
McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál 2004

Internetové zdroje:
www.aktualne.cz
www.ceska-televize.cz
www.digizone.cz
www.e15.cz
www.financninoviny.cz
www.idnes.cz
www.ihned.cz
www.lidovky.cz
www.mediaguru.cz
www.mediamania.cz
www.mediashow.cz
www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu.aspx
www.psp.cz
www.reflex.cz
www.rrtv.cz