27.02.2014 | 21:00
Vzděláváním k podnikání (autor: Milan Kratochvíl)

Vzděláváním k podnikání (autor: Milan Kratochvíl)

V současné době většina politiků všechny problémy vysvětluje celosvětovou krizí. Samozřejmě, že krize způsobuje problémy, ale zásadou všech institucí pracujících jak ve veřejném, tak i soukromém sektoru je, že musí být na všechna rizika a krize připravena. Problémem současné doby je právě nedostatečná připravenost podnikatelů a vedoucích pracovníků na všech úrovních na kvalitní reakci a zavádění změn uvnitř organizací reagující na neustálé změny okolí.

Ing. Milan Kratochvíl

Vzděláváním k podnikání, jako jedna z cest k prosperitě

(resp. Podnikatelská univerzita jako znalostní instituce)

Anotace: Téma obsahuje popis změn v globálních a regionálních ekonomických podmínkách. Dále jak ekonomický rozvoj u hospodářsky pokročilých států vedou k tomu, aby investovaly do stratgií s nasazením nové znalostní ekonomiky.V době světové krize se poptávka po podnikatelsky kvalifikovaných lidech stala značně důležitou. Každý podnikatel je schopen vytvářet podnikatelskou organizaci a to povede ke vzniku nových pracovních míst. Dále článek představuje podnikatelskou univerzitu jako pedagogicko-podnikatelský fenomén, který znamená obchod, informace, znalosti, vědu, high-tech průmysl a školství ovlivňující se navzájem. Změněná role a postavení vysokých škol vyžaduje rozvoj nových přístupů k řízení, který zase vede k nutnosti vzdělávání a rekvalifikaci svých pracovníků, aby jim pomohly uplatnit principy řízení v inovaci a podnikání.

Klíčová slova: informace, inovace, intelektuální kapitál, kapitalizace znalostí, krize, podnikání, podnikatelská univerzita, prosperita, vzdělání, zaměstnanost, zaměstnatelnost, znalost, znalostní instituce.

Abstract: Changes in global and regional economical conditions as well as economical development of economical development countries lead to the investments into startegies via implementation of knowledge-based economics. In the time of the world crises the demand for entrepreneurial-skilled staff became considerably important. Every etrepreneur is able to create entrepreneurial organisation, which will lead to creation of new work positions. The Entrepreneurial University reprezents pedagogically-entrepreneurial phenomenon, which stands for business, information, knowledgw, science, high-tech industry and education – all in mutual influence. The changed role and status of universities requires development of new approaches to management, which leads again to the necessity of education and retraining of its staff in order to be able to assist these universities to implement principles of management in innovation and entrepreneurship.

Keywords: capitalization of knowledge, crisis, education, entrepreneurial university, enterprise, employability, employment, information, inovation, intellectual capital, knowledge, knowledge institutions, prosperity

 

1. Úvod

V současné době většina politiků všechny problémy vysvětluje celosvětovou krizí. Samozřejmě, že krize způsobuje problémy, ale zásadou všech institucí pracujících jak ve veřejném, tak i soukromém sektoru je, že musí být na všechna rizika a krize připravena. Problémem současné doby je právě nedostatečná připravenost podnikatelů a vedoucích pracovníků na všech úrovních na kvalitní reakci a zavádění změn uvnitř organizací reagující na neustálé změny okolí.

Bohatství zemí se přesouvá od věcí, které pomíjejí, ke znalostem, které pomíjejí mnohem pomaleji. Znalosti, ve smyslu schopnosti tvořit a jednat, spolu s potřebnými institucemi, jsou největším bohatstvím lidstva. Bez nich nám vytvořené peníze leží doma, spíše dnes v bankách a jsou utápěny ve spekulacích, někdy i hernách. Cenné zdroje mohou být vyplýtvány a budovy mohou přímo dunět prázdnotou, zejména ducha.

Rozhodování o jakékoliv činnosti je v současné době vždy za nejistoty, a je nutné také počítat s mírou pravděpodobnosti, kdy určité stavy světa nastanou. Stavem světa značíme obecně jakékoliv možné akce a reakce okolí. Pro potřeby rozhodování je nutné mít potřebné množství informací, vědět jak je využít a znát další odborné discipliny, které pomohou formulovat modely a snižovat míru nejistoty při rozhodování. Toto vše se nedá získat jen selským rozumem a případně spočítat pomocí kupeckých počtů.

Zdravý rozum je ale potřeba stále používat společně s odvahou a následnou odpovědností za svá rozhodnutí. Zatím v mnoha druzích činností vládnou světu dogmata, např. se stále ukazuje, že totálně v dnešním ekonomickém prostředí je nefunkční transformace keynesianismu i monetarismu. Přesto na nich mnohé vládnoucí složky trvají a univerzity je stále učí, téměř v zákrytu. Každá éra i v historii, agrární, průmyslová, terciární a státní, má své principy, které se mění v zásady – a to jsou ty „vyjeté koleje“. Jedinci, podniky a regiony musí hledat svojí vlastní cestu, své vlastní koleje, a ne přispívat k monokultuře přesným napodobováním těch druhých.

 

 

2. Zaměstnanost a zaměstnatelnost

Představou současné politické reprezentace jsou stále opakované snahy o získání zahraničních investorů, kteří zachrání zaměstnanost v některých regionech. Zejména dobře zní např. od Bohuslava Sobotky výrok: „ve šluknovském výběžku zajistíme zahraničního investora, který přinese práci lidem“. Toto zní velice odvážně v regionu, kde většina nezaměstnaných postrádá kvalifikaci na jakoukoliv odbornější práci. Je ale nutné si uvědomit, že jakýkoliv zahraniční partner nehodlá investovat do nás, ale jen do sebe. Vytvoří sice v lepším případě silné podniky na našem území, kde se poptávka kvalifikace potká s nabídkou (to ale není např. již zmiňovaný Šluknov ani Broumov), ale likviduje konkurenceschopnost domácích podnikatelů, zejména malých a středních. Přínosem pro ČR je jen část daní a příslib omezené zaměstnanosti, mnohdy jen po dobu daňových prázdnin.

Strategický partner nám na druhou stranu může přinést znalosti, schopnosti, organizaci. Jen učením se, vzděláváním, získáváním přímých zkušeností vytváříme předpoklady pro tvorbu vlastního kapitálu. Jde ale jen o to, zda jsme schopni a připraveni se učit.

Hlavní nedostatkem „české“ výkonnosti je nedostatek kapitálu a neschopnost hospodařit i konkurovat v tržní ekonomice vzhledem k předchozí a stále přetrvávající devastaci ekonomiky a zejména různým typům podnikavosti v podnikání. Kapitál nejsou ale peníze, kapitál jsou výrobní prostředky: znalosti, technologie a práce, které jsou obnovovány a rozšiřovány procesem výroby, respektive vytvářením přidané hodnoty. Bez znalostí zůstávají peníze jen „pytlem peněz“.

Nevytvoříme-li kvalifikovanou a znalostní pracovní sílu ztratíme i zbytek konkurenceschopnosti. Toto vše získáme jen učením se, vzděláváním a hlavně přenosem tržních a podnikatelských znalostí, Problémem ale je, zda naše školství, zejména vysoké školy a univerzity takové životně důležité znalosti opravdu produkují.

3. Vzdělání

Vzdělání bylo motorem všech modernizačních změn, dále funguje jako povzbuzující prostředek, ale samo o sobě není zárukou bezproblémového fungování ekonomiky orientované na výkon. Vhledem k neustálým tlakům na reformu ekonomiky, sílí také tlak na reformu vzdělávacích systémů. Rozvoj moderní společnosti vkládal naděje do vzdělání, jako pomoc menšinám, ženám a dalším skupinám lidí z okraje společnosti. Šlo o zdroj

postavení v informační společnosti, kdy vzdělání je prostředkem k zabránění předsudků, diskriminaci, nezaměstnanosti a zlepšení postavení ve společnosti. Vše ale tímto řešit nelze i když stále čteme a slýcháme, že staré pojetí vzdělávání a vzdělávacích institucí se musí změnit.

Situace vypadá, jako by se v současné době muselo zásadně bojovat se všemi zastaralými ideály vzdělanosti z 19. století. Hospodářská sféra tlačí na přiblížení vzdělávání praxi a flexibilitě. Šíří se názor, že za slabiny vzdělávacího systému jsou reformy školství, fungující od šedesátých let 20. století. Na jedné straně je snaha zachránit „století dítěte“, tzn. minimálně desetiletou školní docházku, na druhé straně jsou také snahy prosazovat zapojení dětí co nejdříve do pracovního procesu pod heslem „blíže k praxi“. Reformátory všeho druhu spojuje nenávist k tradičnímu pojetí vzdělanosti.

Moderně se mluví o vzdělání, které se nevztahuje k jedinci a všestrannému rozvoji jeho schopností, ale o managementu vědění. Lze zde více o výstup, kdy by lidé byli zejména připraveni k flexibilitě v pracovním procesu. Nepoměr mezi formami vědeckého poznání a všeobecným stavem vzdělanosti se nesmí zvyšovat, ale snižovat.

4. Inovace a podnikání

Pro praxi se stále vyžaduje akcelerující tok inovací ve smyslu „Kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Významným problémem pro Evropu se jeví nedostatek vlastního, výrazného přístupu k myšlení, řízení a rozhodování. V USA, Japonsku si takové výrazné soustavy vytvořily, a mnohé další regiony si je vytváří, Evropa, zejména pod vlivem sjednocení a neustálé unifikace, svoji individuální manažersko-řídící tvář spíše ztrácí. I u nás se stále přejímají dílčí, izolované a povětšině módní techniky a metody, obvykle z USA či z Japonska. Funguje zde nedostatečné vnitřní sebevědomí manažerů, vyplývající z nedostatku spoléhání na vlastní „kořeny“ hodnot, myšlení a praxe.

Není ani dobré přejímat cizí vzdělávací a univerzitní předlohy, výrazně opožděné, obzvláště například v oblastech MBA, podnikového řízení a podnikání vůbec. Podnikatelská sféra si musí podnikatelsko-manažerské vzdělávání „ohlídat“ sama – tak jako za Bati – a ne je ponechat „na pospas“ státu. Zaměstnavatelské svazy, různá sdružení podniků potom konstatují, že absolventi, zejména vysokých škol, jsou nedostatečně připraveni pro praxi. Musí tedy i proti vůli veřejných vysokých škol a názoru akreditační komise pro VŠ, více

prosazovat výuku v bakalářských programech se zaměřením na znalosti a spolupracovat se školami působícími v regionech těchto podnikatelů.

Správnou cestou je prosazování koncepce „Podnikatelské univerzity“ vyplývající z globálního nástupu znalostní společnosti. Znalostní společnost identifikovala tvorbu a užití znalostí jako základ konkurenceschopnosti, inovačnosti a hospodářsko-společenského rozvoje regionu. Toto je samozřejmě výzva pro českou podnikovou sféru, jako dědice znalostního bohatství Bati a navázat na jeho odkaz a „Baťovu školu řízení“.

5. Baťa a vzdělávání

Jan Antonín Baťa:

Cesta tohoto národa vede školou. Čsl. škola nové doby musí tedy býti škola podnikatelská, živitelská. Škola, která si vytkne za úkol pěstovati, vzdělávati a vychovávati jako nejvyšší hodnost v národě živitele, podnikatele – nebo chcete-li v dosavadních termínech socialistických – kapitalistu, národního a možná i mezinárodního. Jan Antonín Baťa

Název „Podnikatelská univerzita“ (Entrepreneurial University) vyjadřuje její duální poslání:

1. univerzita podnikatelů a pro podnikatele, a

2. univerzita, která je sama podnikatelem, podniká a je podnikatelskou institucí.

V globální éře je kultura inovace předpokladem úspěšného a konkurenceschopného rozvoje regionu či země. Tvorba inovační kultury jde dále než zavádění nových produktů v podniku, produkce vynálezů a patentů v univerzitní nebo firemní laboratoři, či proklamace a finanční podpory z ministerstva.

Globální éra dnešní znalostní společnosti ještě dále zkrátila životnost a použitelnost znalostí. Vyžaduje tedy stále akcelerující tok inovací Proto v 21. století již neoceňujeme jen tvorbu znalostí, nýbrž jejich skutečné použití a využití v praxi. Znalost, která není využita, je „mrtvá“. Znalost ležící na patentovém úřadě je promarněná, pokud není aplikována a zapojena do tvorby hospodářsko-společenského výnosu, k rozvoji regionu.

Moderní univerzita tím musí získat nové poslání: Kapitalizaci znalostí.

 

 

6. Kapitalizace znalostí

Věda, výzkum a inovace již nemohou být jen věcí náhody, inspirace, kreativity, talentu a osvícení jedinců nebo skupin, ale musí být strategicky důležitou soustavou vztahů a závislostí v nichž se mohou právě jedinci a skupiny mnohem lépe realizovat. Každá univerzita, která nejen konzervuje a učí, musí také přenos svých nových znalostí a svých poznání zajišťovat aby se nestala pouhým interpretem znalostí vytvořených jinde. Musí být schopna sama znalosti pochopit a poznat a také je optimalizovat.

Existuje několik základních forem transferu znalostí, vyúsťujících do dnešní Podnikatelské univerzity:

1) Neformální transfer pomocí běžné konzultační činnosti školy, pěstování vztahů se studenty a absolventy, a tradiční publikační činnosti.

2) Semiformální transfer pomocí Styčné kanceláře (Liaison Office), která generuje a formalizuje kontakty s firmami, absolventy a státními institucemi, identifikuje a připravuje smlouvy, granty a projekty spolupráce.

3) Technologický transfer pomocí Technology transfer office, která pomáhá nové znalosti transformovat do použitelných technologií. Tato instituce identifikuje, patentuje, umísťuje na trhu a poskytuje licence na intelektuální tvorbu a vlastnictví univerzity.

4) Firemní transfer pomocí Inkubátoru: nové znalosti se transformují do nových, životaschopných firem, které jsou samy efektivním nástrojem přenosu.

 

Poslední forma, instituce Inkubátoru a firemního přenosu, užívá koncepce kapitalizace znalostí, a je tudíž základem Podnikatelské univerzity. Proces od učení, publikací a konzultací, přes získávání grantů, „venture capital“ a technologických licencí, až po tvorbu firem a podnikatelských aliancí je nutným cílem změny poslání univerzity: od původní konzervatoře až po aktivního účastníka.

 

7. Podnikatelská univerzita

 

Změna poslání univerzity a následná reforma jejich struktur ve prospěch požadavků moderní doby, nemůže být realizována tradičním zvyšováním či naopak snižováním finančních zdrojů státu. Dokonce ani určování výše školného (zápisného) a různé jiné regulace nevedou ke kvalitě škol. V žádném případě se formou financí nerealizují potřebné

reformy. Středověká univerzita zůstává středověkou bez ohledu na intenzitu sponzorství a mecenášství odkudkoliv. Univerzitní reformy jsou mnohem lépe realizovány změnami v produkci znalostí a ve formách jejich využití, v otevírání se novým formám znalostí, které vznikají ze společných zájmů akademických, průmyslových a státních (resp. regionálních).

 

Inovační strategie jsou nutností pro podnikatele a celé regiony, univerzity mohou jen pomáhat vytvořit inovační a podnikatelské podhoubí u svých absolventů. Dále mohou pomáhat při vzniku nových „nosičů“ a uživatelů znalostí, kterými budou nové firmy. Znalosti a schopnosti nejsou jen doménou obchodních a podnikatelských oborů, ale všech oborů: od molekulární biologie a computer science, přes nanotechnologie a vědy o materiálu, až po zdravotní technologie, telekomunikace a péči o člověka. Všichni členové Podnikatelské univerzity – vyučující, studenti i administrativní pracovníci – se učí podnikat, zakládat i řídit firmy, přejímat spoluodpovědnost za praktické využití vznikajících znalostí. Univerzita se učí podnikat proto, aby mohla pomáhat a stát se aktivním prvkem regionálního rozvoje a podnikání.

 

Univerzita, která zvládá podnikání, potom může podnikání i učit. Obory podnikatelství, organizace, inovace, řízení, financování atd. získávají nový rozměr a lze dosáhnout nových kvalit. Nejde zde jen vědět a znát, ale hlavně to umět. Výsledkem je získávání znalostí ne jen informací a tím se dá definovat následující závěr:

Podnikatelská univerzita je institucí znalostní, ne informační či vědomostní.

Tuto definici formuloval profesor Milan Zelený, který propaguje právě odkaz Baťovy školy řízení jako základ manažerské školy pro Českou republiku a její podnikatele. Základem je být podnikatelem v podniku, který platí i pro lidi, kteří pracují radši v závislém vztahu. K tomu ale musí být vytvořena celá podniková kultura, podporující předávání znalostí, přijímání odpovědnosti a příslušných rizik.

 

Univerzita aktivně vyhledává zkušenosti z podnikatelské sféry s využitím a uplatněním výsledků výzkumu, zjišťuje nové problémy v průmyslu a ve společnosti, hledá potom odpovídající řešení ve vědě a výzkumu.. To znamená, že vstupy do procesu akademické a vědecké tvorby nemohou být výlučně akademické a vědecké.

 

 

 

 

 

8. Obsah činnosti podnikatelské univerzity

Samozřejmě se zde především učí. Důraz není na symbolický popis akce, ale na akci samotnou. Učíme se nejen vědět, ale hlavně umět a to se dá naučit jen děláním, zkušeností a praxí. Podnikatelská teorie je zásadně doplněna podnikatelskou praxí a učí studenty podnikat. Studenti se učí zejména identifikovat a ohodnotit výzkum a intelektuální kapitál univerzity, sestavit tým a utvořit firmu, která bude působit na veřejnosti, vystavena tržnímu prostředí.

Podnikatelé následně přicházejí na univerzitu za talenty, za novými produkty a hlavně za firmami, které mají růstový potenciál. Přicházejí sem také učit a sdílet své znalosti a tím podporují rozvoj talentů směrem k potřebám svého průmyslu, svých funkcí a svých potřeb. Tím spolupodnikají se školou a studenty a vytvářejí Podnikatelská centra, jejichž cílem je posunout studenty z výuky jednotlivých kurzů do inkubátorů, kde se realizuje skutečná podnikatelská činnost.

 

Má-li univerzita sama podnikat a chovat se jako podnikatel, musí si samozřejmě zachovat významný stupeň autonomie a nezávislosti. Škola musí být schopna rozhodovat o vlastních strategických záměrech, aby mohla převzít odpovědnost za své podnikatelské výsledky. Musí být tedy nezávislou institucí a ne podřízenou složkou v hierarchii podniků, samosprávy nebo státu.

 

 

 

Základní normy Podnikatelské univerzity lze popsat takto:

1. Kapitalizace znalostí – univerzita se stává základnou hospodářského a společenského rozvoje regionu

2. Propojení s průmyslovou a státní sférou – efektivní aktivizace „triptychu“

3. Nezávislost – za účelem stimulace podnikatelského chování univerzitních subjektů

4. Hybridizace světových organizačních formátů – opuštění kopírování bez úpravy specifikace do našich podmínek

5. Flexibilita – stálé přehodnocování a úpravy vnitřní struktury univerzity, opuštění fixních a neměnných struktur.

 

9. Příklady:

A. Vysoké učení technické v Brně – rektor Karel Rais

Podnikatelská univerzita – nejen univerzitní perspektiva, ale i nutnost nového tisíciletí. V prezentaci potvrdil dvě role podnikatelské univerzity: roli klasické univerzity (pedagogická, vědecká, tvůrčí a odborná činnost), roli podnikatele, roli podnikatelské instituce (reakce na požadavky podnikatelského okolí). Dále uvádí současné možnosti přerodu v českých podmínkách ve směru manažerských studií, existence inkubátorů, vědeckotechnických parků podpora přenosu vědeckých výsledků do praxe pomocí inovačních center. Uvádí i problémy jako jsou:

není ekonomický ani politický tlak na univerzity,

spokojenost veřejných VŠ se stávajícím stavem (skupina uvědomující si, že neumí podnikat a přinést nic nového, stávající čerpání peněz jim vyhovuje)

druhá skupina, která přináší nové poznatky nemá podporu univerzit a musí si vytvářet kontakty sami, ale to potom je mimo univerzitní systém.

Řešením je, že univerzity se musí začít chovat v tržním prostředí tržně, tzn. musí si také umět i ochránit své duševní znalosti a umět znalosti prodat nejen ve prospěch zaměstnanců, ale také s respektováním přiměřeného profitu pro univerzitu.

 

B. Podnikatelská univerzita jako studijní program

Tento program vznikl na Slovensku z iniciativy skupiny vysokoškolských pedagogů, podnikatelů a právníků v čele s českým ekonomem profesorem Milanem Zeleným a profesorem Jánem Košturiakem, prezidentem společnosti Fraunhofer IPA Slovakia. Program je postavem na principu ekonomického modelu ZIPF (Zákazníci – Inovace – Procesy – Finance) a doplněný o oblasti Lidé, Metody a nástroje, Management a právo. Toto studium je čtyřsemestrové a je zaměřené na získání praktické zručnosti. Studium je zakončené závěrečnou zkouškou a získáním Certifikátu MŠ SR.

 

C. Podnikatelská univerzita v Nizozemí - Twente Universiteit

Tato univerzita vznikla před čtyřiceti lety pro vyřešení krize regionálního textilního průmyslu, po kolapsu tohoto průmyslu neměla škola před dvaceti lety žádné výsledky ve výzkumu, ani dobrou reputaci u studentů. Zviditelnění přinesla nová značka: Podnikatelská univerzita (De ondernemende universiteit). Škola vsadila na netradiční kombinaci

technických a sociálních věd a zavedla posílení vazeb na podnikatelské subjekty. Výsledkem je, že nyní zde studuje šest tisíc studentů a pracuje tisíc výzkumníků, během loňského roku bylo podáno 31 patentů a výsledkem bylo 640 odborných článků či publikací.

Výsledek je úspěchem oborů: informačních a komunikačních technologií, mikrosystémů a nanotechnologií, biomedicíny, chemického procesního inženýrství a sociálních věd. Došlo také ke vzniku konsorcia s technickými univerzitami v Delftu a Eidhovenu. Byla vytvořena i tzv. „inovační laboratoř“, která hraje významnou roli v oblasti transferu znalostí a jejich komercionalizace. Pomáhá zakládat a provozovat vědecko-technologické parky, programy pro začínající inovační firmy a správy duševního vlastnictví.

Na univerzitní kempus navazuje Business and Science Park (vznikl dokonce již v r.1966), kde sídlí kolem dvoustovek firem, zaměstnávající více jak čtyřitisíce lidí. Univerzita uplatňuje netradiční a zdravě podnikatelský přístup. Sama škola si uvědomuje svoje výlučné postavení a tím, že je ve svých neotřelých postupech a názorech v Nizozemí osamocená, ale je úspěšná.

 

10. Závěr

V současné době v rámci konkurenceschopnosti má velký význam, jak využijeme získaných znalostí. Jedna cesta je, předávat všechny znalosti centrální autoritě. Druhá cesta vede poskytování všem jednotlivcům informace, které potřebují, aby mohli sladit své plány s ostatními. Vše je ale závislé na různých druzích znalostí a jejich relativním významu pro různé skupiny expertů. Ukazuje se, že vědecké znalosti nejsou to jediné důležité, ale důležité je jejich uplatnění a využití za konkrétních okolností času a místa. Maximální využití množství důležitých, ale většinou neorganizovaných znalostí lze s prospěchem využít. Využití však předpokládá, že rozhodování se ponechá jemu nebo se dělá ve spolupráci s ním. Získat výhodu z lepší znalosti způsobu využití všech informací, nejen vědeckých objevů, není nic nečestného.

Stále se zdůrazňuje, že jen změna a stálé reakce na změnu okolí dokážou jen ti, kteří uplatňují znalosti právě za konkrétních okolností času a místa. Údaje – data lze uchovávat v informačním systému, lze z nich i tvořit informace, které lze také zaznamenat a předávat. Informace prostřednictvím technologií lze také opět zpracovávat a tvořit nové. Jiné je to již se znalostmi, protože ty lze ukládat jen obtížně. Každý pracovník může zacházet s informacemi (vybranými daty) a interpretovat je rozdílně, na základě svých dosavadních zkušeností a pracovních návyků.

Pro vzdělávání, ale i předávání znalostí, zejména u dospělých má velký vliv rozvoj přírodovědných poznatků a tím i vliv na společenské procesy. Zpočátku i vzdělávání zaměstnanců vedlo k zásadě „vykonávat věci správně“, tedy přesně podle pokynů a předpisů. Tomu odpovídal i byrokratický přístup ke vzdělávaným, u kterých se předpokládalo pasivní reprodukování požadovaných vědomostí.. Od vzdělávaných se vyžadovalo citování pravd, nikoliv znalosti směřující k praktickému využití, k cíleným změnám, k inovacím. Významnou inspirací pro řízení lidských zdrojů a získávání co nejkvalitnějších těchto zdrojů se staly i zajímavé názory Ilji Prigogina ve formulované teorii chaosu. Prokázal, že přírodní ani společenské procesy, když jsou daleko od rovnováhy, nevrací se zpět, ale většinou se vyvíjí nevratným způsobem. Tyto procesy tedy nevedou jen k zániku, ale mohou směřovat k novému začátku, růstu a pozitivním změnám.

Lze se shodnout s výroky guru v oblasti managementu P.F.Druckera, že „jediná jistota je, že je všechno nejisté“ a že „jedinou konstantou příští doby bude změna“. Klíčem k dalšímu rozvoji je uvědomování si nekonečného vývoje poznání přírodních zákonitostí, jejich pochopení a využití v organizacích. K tomu musíme usilovat o transformaci každého člověk z role poslušného a pasivního zdroje do role excelentního a odpovědného zdroje. Zprostředkování poznatků a jejich přeměnu do znalostí a způsobilostí zahrnuje aspekt zejména odborný, ale i sociální. Vzdělání se musí orientovat na kritické myšlení, odborné znalosti a dovednosti, komplexní kompetence, kvalitu osobnosti vzdělávaného a v neposlední řadě na schopnost praktického uplatnění osvojených způsobilostí.

Jak na to a jak k celé popisované problematice přistoupit, je úkolem dalšího zkoumání a formulování závěrů pro budoucnost. Jde o shromáždění požadavků na zlepšování procesů znalostí, které lze získat již v procesu vzdělávání. Formulování těchto závěrů potom povede k sestavení zásad pro budování a další vývoj Podnikatelských univerzit v podmínkách ČR.

 

 

 

 

 

 

Zdroje:

1. BARTÁK, J., Skryté bohatství firmy, Praha: Nakladatelství Alfa Publishing, 2006. 184 s. ISBN 80-86851-17-6

2. BARTÁK, J., Od znalostí k inovacím, Praha: Nakladatelství Alfa Publishing, 2008. 190 s. ISBN 978-80-87197-03-5

3. DRUCKER,P.F., To nejdůležitější z Druckera v jednom svazku, Praha: Management Press, 2007, 304 s. ISBN 978-80-7261-066-2

4. ETZKOVITZ, H., LEYDESDORFF, L., The triple helix–university–industry–government relations: a laboratory for knowledge-based economic development. EASST Review 14 (1), 14–19.1995.

5. LIESSMANN, K.P., Teorie nevzdělanosti, Praha: Nakladatelství Academia, 2012, 126 s. ISBN 978-80-200-1677-5

6. ZELENÝ, M., Cesty k úspěchu- Trvalé hodnoty soustavy Baťa, Zlín: Nakladatelství Čintámani, 2005, 155 s. ISBN 80-239-4961-1

7. ZELENÝ, M., Hledání vlastní cesty, Brno: Nakladatelství Computer Press, 2011. 309 s. ISBN 978-80-251-1611-1

 

recenzoval doc. PhDr. Felix Černoch, CSc.