Irena Žantovská: Specifické manažerské dovednosti v práci divadelního režiséra
Základní teze přednášky na mezinárodní konferenci
Inovace a řízení neformálního vzdělávání v oblasti umění a vědy
27.-28.10.2014 Praha – Dox
Ing. mgr. Irena Žantovská, Ph.D.
Specifické manažerské dovednosti v práci divadelního režiséra
Základní teze přednášky na mezinárodní konferenci
Inovace a řízení neformálního vzdělávání v oblasti umění a vědy
27.-28.10.2014 Praha – Dox
Pořadatel Chect Point Art (CPA) – Art Education Instituce
V rámci projektu Fondu Partnerství švýcarsko-české spolupráce
Úvod
Povolání režiséra v sobě hned v zárodku přináší dichotomii mezi rovinou výsostně individualizovaného a subjektivního autorského režijního záměru, který se rodí výlučně v mysli režiséra jako svobodného ,,prvního z tvůrců“ budoucí inscenace, a rovinou výlučně týmového principu práce celého pracovního kolektivu, skrze který jediný může režisér své záměry uvést v život.
I sama manažerská činnost – plánování, organizování, vedení, kontrola- v sobě obsahuje přinejmenším jednu ,,téměř uměleckou“ složku, a to ,,umění jednat s lidmi a vést lidi“, které je stejně pradávné a kreativní jako např. podstata divadla sama. ,,Manažer a umělec mají mnoho společného, totiž vůli jít svou cestou, často neprobádanou". (Kratochvíl, I.: Rozpravy o řízení)
Úhel pohledu: Šestero dobrých sluhů
Na počátku téměř každého manažerského snažení stojí princip vydefinování ,,šestero dobrých sluhů“ – analýza problému pomocnými otázkami Co? Kdo? Kdy? Kde? Jak? Proč?
Mezi nejdůležitější manažerské dovednosti v tomto kontextu patří:
potřeba širšího strukturování otázek především z hlediska personálního managementu
schopnost operativně reagovat a průběžně pod vedením režiséra komunikačně manévrovat mezi jednotlivými složkami jak uměleckých těles, tak organizačních útvarů
Mikromanažerské rozhodování, zejména v oblasti výběru pracovníků s ohledem nejen na uměleckou připravenost, ale též na zvýšenou míru pracovní adaptability a ochoty prolomit určité bariéry konvencí. Podstata divadelní práce je vysoce kreativní, avšak míra talentu a tvořivosti jedince není žádným stanovitelným koeficientem provázána s mírou jeho výsledné efektivity v kolektivní práci.
Otázka kompetence, kredibility a důvěry jsou faktory, které v manažerské práci prostě nelze ani nařídit ani obejít, ale jsou organickou součástí pracovní historie každého z účastníků.
Riziko: možná propast mezi deklarovanou ochotou k práci a kooperaci a mezi – někdy i pouze podvědomou – nedůvěrou k inovačním řešením u části spolupracovníků.
„Management je otevřený systém vstupu – přeměny – výstupu – zpětné vazby“ – potřeba managementu individuálně a kreativně reagovat na aktuální situaci, která si často vynucuje zas a znova nastavovat pravidla managementu pro jednotlivé případy sice podobně, avšak originálně. (Hagoort, G.: Umělecký management v podnikatelském stylu.)
Divadelní představení je typ interaktivní řízené komunikace vázané v užším slova smyslu na konkrétní prostor a čas, a v širším slova smyslu regionem a jeho tradicí. Divadelní představení totiž nemůže, na rozdíl např. od průmyslového výrobku, existovat nezávisle samo o sobě. Jako zvláštní typ systému je tvořeno hned dvěma subsystémy – subsystémem jeviště a subsystémem hlediště. Divák je nezbytnou podmínkou realizace představení a do určité míry dokonce i spolutvůrcem představení, respektive jeho vyznění a významů.
„Efektivita této interakce souvisí se schopností inscenátorů nejenom vytvořit ojedinělý, svébytný a zvláštní umělecký jazyk inscenace, ale také nabídnout divákovi klíče k jeho dešifrování, poskytnout instrukce k preferovanému čtení možných interpretací, a to již před návštěvou představení…pojem realizace divadelního díla dnes nezahrnuje pouze to, co se odehrává na jevišti, ale zahrnuje i komponování možných situací v hledišti“ (Žantovská, I.: Divadlo jako komunikační médium)
Manažerská práce - schopnost manažera plynule vplouvat z jedné poziční pracovní role do druhé podle okamžitého reálného kontextu. Vzhledem k velmi plastickým hranicím práce v jednotlivých etapách přípravy inscenace, prochází režisér v časové ose jednak horizontálně plněním řady jak konstitutivních, tak přímých úkolů; dále pak v ose vertikální působí jako koordinátor, výkonná složka i funkční mentor, a to často dokonce i souběžně. (Mintzberg, H.: Mintzberg on Management.)
Příprava inscenace – predispozice konkrétního manažerského úkolu – kdy se od uměleckého vedoucího – v tomto případě režiséra - očekává buď přímý podíl na strategickém definování cílů připravovaného projektu v rámci konkrétní kulturní organizace, nebo kreativní uchopení zadaného projektu;
Této etapě dominuje funkce koordinační a personální, kdy je režisér nejen vedoucím přípravného týmu (např. výtvarník, choreograf, hudebník, ale též vedoucí výrobních složek, jevištního provozu, marketinku, atd.), ale také organizátorem, prostředníkem, poskytovatelem informací, mluvčím, kontrolorem a někdy i mediátorem a vyjednavačem mezi jednotlivými složkami. Přípravná etapa končí uměleckou explikací konkrétního projektu a jeho schválením a spuštěním.
S tímto obdobím je samozřejmě spojena i analýza nákladů a očekávaných přínosů, kdy se režisér chtě nechtě obvykle stává i ,,lobistou“, který musí tvrdě připomínat taktéž umělecká očekávání a přínosy, protože tato kategorie se opravdu velmi špatně konkretizuje a ještě hůře vyčísluje a tedy i započítává do celkových ,,výnosů“.
Následná etapa představuje jednotlivé fáze zkoušení – od tzv. čtení – přes práci na zkušebně – ke zkušebnímu procesu na jevišti, který končí generálními zkouškami. Tato fáze se blíží chápání manažerské práce jako organizování a vedení lidí, ovšem se specifiky uměleckého vedení. V literatuře můžeme najít následující ,,prvky uměleckého vedení – nadšení pro experiment, všestrannost, podnikavost, vytrvalost, osobní zaujetí a dozor“. Všechny tyto prvky jsou pro režiséra podstatné při volbě nástrojů manažerského rozhodování pro navazující fáze zkoušení a také pro přípravu variantních řešení při diagnostikování potřeby proměny metod i volby stylu rozhodování. (Hagoort, G.: Umělecký management v podnikatelském stylu. )
Závěrečná etapa představuje završení celého procesu faktem premiéry a vstup do další, jiné fáze divadelní práce, reprízování a uvádění jednotlivých představení. Práce režiséra končí jen zdánlivě, spíše se její charakter přesouvá do polohy podpůrné, stimulační a kontrolní a část režisérských pravomocí bývá i delegována v rámci režijního dozoru na vybraného spolupracovníka. Z hlediska našeho směru uvažování se zmíníme o dvou faktorech, které lze vyhodnotit teprve v této poslední fázi – jedná se o time management a možnou úlohu režiséra při formování divácké odezvy, tedy jakýsi nepřímý ,,zprostředkovaný management“ publika.
Schopnost správného a proporčního nastavení organizace času:
dodržení stanoveného termínu premiéry a míra propracovanosti toho, co se v okamžik premiéry odehrává na jevišti.
ohledy na ryze vnitřní lidské požadavky jako jsou stres, fyzická námaha a komplikované mezilidské vztahy, které mohou výsledky práci někdy i znehodnotit. Schopnost režiséra odhadnout míru osobností zralosti členů týmu souvisí nejen s režisérskou zkušeností, ale někdy to potřebuje i jistou dávku ,,náhodného kontextuálního prvku“, který se stane spouštěčem k dosažení vyššího levelu již otevřené kreativity.
Ve světě průmyslu či obchodu je smyslem vytvořit produkt, který bude dobře prodávat a vytvářet tak zisk, v oblasti kultury, médií a umění je to trochu jinak: zde bez schopnosti určit významový interval pojmu zisk, svoji jednoznačnost ztrácí. Je sice pravda, že od konce 18. stol. existuje celá řada podnikatelských subjektů, které podnikají v kulturním průmyslu a celá řada příkladů často (ne)kulturních produkcí, které přinesly primárně zisk, ale současná doba je spíše spojena s množstvím neziskových produkcí, kde se ve výsledku odkazují k jiným než ekonomickým funkcím.
Proto by si měl umělec-manažer osvojit základní pravidlo manažerského rozhodování, které tento proces neoddělitelně spojuje s odpovědností a odpovědnost s etikou.
Recepční odezva každého diváka je výsostně individuální, a proto i u představení, která jsou někdy hodnocena jako ,,neúspěšná“ se vždy najde někdo, komu návštěva divadla tzv. může změnit život, protože se stane komponentem, který otevře prostor pro nové kreativní vnímání hodnot, situací, reality. Je dosud nezodpovězenou otázkou nejen kulturního managementu, jak tyto ,,primárně neziskové komponenty“ zahrnout do kategorií zisku.
Závěr:
Praxe manažerské práce v oblasti uměleckých produkcí, jak vyplývá z předchozích úvah, má řadu rysů, které jsou stejné či obdobné s manažerskou praxí v jiných odvětvích. Přesto je zde jedna specifika, která je naprosto ojedinělá, a na druhé straně pro uměleckou práci nezbytná, a to schopnost režiséra vytvořit a udržovat takovou tvůrčí atmosféru, která je pro vznik uměleckého díla absolutně nezbytná.
Zde potřeby manažerských dovedností přerůstají do oblasti dalších disciplín, zejména psychologie, ale potřebují i nezbytnou dávku kreativity a talentu, bez nichž umělecká práce obecně není možná.
Úkolem art managementu je tuto specifiku pochopit, vytvářet podmínky pro její vznik a cíleně ji rozvíjet v reálném kontextu dané společnosti, regionu, projektu.
Literatura:
Hagoort, G.: Umělecký management v podnikatelském stylu. Praha: Kant 2009. ISBN: 978-80-7437-008-3
Kratochvíl, I.: Rozpravy o řízení. Praha: Rozpravy o řízení. Praha: Naše vojsko 1996. ISBN 80-206-0514-2
Mintzberg, H.: Mintzberg on Management. Free Press, 1989. ISBN-13: 978-0029213711
Žantovská, I.: Divadlo jako komunikační médium. Praha: NAMU. ISBN: 978-80-7331-243-5