Jevgenija Haraščuk: SOCIÁLNĚ-POLITICKÝ FENOMÉN PROTESTU A JEHO FORMY

článek pojednává o fenoménu politického protestu jako o jednom z nejdůležitějších faktorů dialogu mezi mocí a občanem, analyzuje se klasifikace politického protestu a klade se důraz na vznik nových forem protestu.

Jevgenija Haraščuk,

postgraduální studentka Národní pedagogické univerzity Michaila Dragomanova

SOCIÁLNĚ-POLITICKÝ FENOMÉN PROTESTU A JEHO FORMY

Anotace:článek pojednává o fenoménu politického protestu jako o jednom z nejdůležitějších faktorů dialogu mezi mocí a občanem, analyzuje se klasifikace politického protestu a klade se důraz na vznik nových forem protestu.

Klíčová slova: politický protest, politická kultura, politický proces, politická moc.

Ukrajinská sociálně-ekonomická krize, která je značně vyhrocena vojenskou teroristickou činností na východě země, vyžaduje systémové přeměny v zemi a ve státě, a to včetně přeměn politických, jejichž cílem by měla být stabilizace politického vývoje společnosti.V této souvislosti je naprosto nezbytný a nesmírně důležitý dialog mezi občanem a mocí, podpora (nebo nepřijetí) politického režimu společností.

Vysoká úroveň politické kultury, schopnost obyvatelstva protestovat a existence legitimních mechanismů týkajících se uskutečnění protestu vypovídají o vyspělosti občanské společnosti a dělají vybudování demokratických institutů a mechanismů výkonu moci pravděpodobnějším. Politický protest je účinným způsobem komunikace mezi mocí a občanem. Jeho schopnost ovlivňovat politický proces závisí na mnoha faktorech, jako jsou zdroje pro protest (právní pole, lidské, hmotné a časovézdroje), scénář protestu, škála možností odboje apod. Protest je jednou z forem politické účasti, proto je logické, že na průběh protestních akcí a jejich povahu mají vliv tytéž faktory, které nabádají občana k účasti na volbách, vstupování do politických stran a využívání lobismu [1]. Nespokojenost se sociálně-ekonomickou situací, strach z budoucnosti, všestranná korupce a žádné výsledky boje proti ní, utlačování z důvodu národnosti, jazyka, pohlaví, náboženství, dále faktické charakteristiky politického režimu panujícího ve státě, geopolitické a geokulturní faktory, omezování základních lidských a občanských práv a svobod mají za následek nedůvěru vůči moci, snahy o výměnu politických elit a vyhledání nových lídrů. Veškeré tyto faktory nutí občany vyjadřovat svůj nesouhlas v té či oné formě.

Protest jakožto sociálně-politický fenomén může mít aktivní nebo pasivní formu. Aktivní formy protestu se uskutečňují převážně na veřejnosti a vyžadují aktivitu ze strany účastníků, kteří musí hromadnou akci naplánovat, připravit atributy, pozvat skupinu podpůrců, přijít na akci, vykřikovat hesla, připravit proslov, podepsat petici atd.Jako příklad lze uvést mítinky a demonstrace s plakáty a hesly před vládními budovami zaměřené proti mocným strukturám a také pouliční akce. Za vrchol aktivních forem politického protestu na Ukrajině lze považovat Euromajdan. Dalším jasným příkladem forem aktivního protestu ve světě je řada nedávných demonstrací novinářů, které se konaly v mnoha zemích v souvislosti s teroristickým útokem na redakci francouzského týdeníku, kde otiskli karikatury Mohameda.

Pasivní formy politického protestu nevyžadují, aby společnost byla aktivní. Mají podobu ignorování voleb (voličský absentismus), hlasování proti všem, politické anomie (politická apatie a zoufalství). Projevy pasivního protestu podstatně snižují demokratický potenciál společnosti, což je obzvlášť nebezpečné pro transformační společnosti. Příčinami takového protestu mohou býtjak individuální motivy, tak i politika mocných struktur. Pasivita obyvatelstva bývá zpravidla vyvolána nízkou úrovní politické kultury obyvatelstva. Pokud se jedná o přijímání politických rozhodnutí, pasivita neprospívá upevňování demokratických mechanismů.

Akce politického protestu musí být ve většině případů dobře naplánovány, což předpokládá ohlášení příslušným orgánům místa a času konání akce, přípravu účastníků, výrobu atributů akce (plakátů, symboliky apod.). Takové akce lze klasifikovat jako naplánované. Dalším druhem politického protestu jsou živelné neboli spontánní akce, které začínají spontánně jako reakce na nezákonnou činnost úředních osob, jiných občanů (zbití bezbranných občanů na ulici, zneužití pravomoci příslušníka orgánů činných v trestním řízení, akty vandalismu). Dne 14. června 2014 před velvyslanectvím Ruské federace v Kyjevě proběhla protestní akce proti agresivní politice Kremlu a proti podpoře činnosti teroristů a separatistů ze strany Ruska, která má za následek smrt ukrajinských občanů a vojáků. Na uspořádání této akce se prostřednictvím sociálních sítí dohodla pouze nepatrná část protestujících. Většinu protestujících tvořili kolemjdoucí, kteří se připojili k demonstraci před velvyslanectvím, když šli kolem anebo poté, co se dozvěděli o této události z médií, resp. od svých známých. Demonstrace se velice rychle proměnila v obrovský protest, který se radikalizoval a vyústil v ničení majetku a budovy velvyslanectví.

Podle taktiky a prostředků dosažení cílů se politické protesty dělí na konvencionální (zákonné) a nekonvencionální (nezákonné). Je nutné zdůraznit, že zákonnost protestu je relativní pojem, který přímo závisí na právní úpravě jednotlivých států. Násilné jednání a vyzývání k použití násilí během hromadných akcí, porušování veřejného pořádku a ničení administrativních budov se v celém světě přísně trestá v souladu s právními předpisy. Podle Ústavy Ukrajiny mají občané právo pokojně se shromažďovat bez zbraní, pořádat schůze, mítinky, pochody a demonstrace, jejichž konání musí předem oznámit orgánům výkonné moci nebo orgánům místní samosprávy[2]. Pokud se jedná o pořádání pokojných akcí, obecně platí, že míra svobody při tom přímo závisí na politickém režimu, který je nastolen ve státě, a také na úrovni plnění státem svých závazků v oblasti zajištění lidských a občanských práv a svobod. Například v Bělorusku byl v r. 1997 přijat zákon O hromadných akcích v Běloruské republice[3].Existence takového zákona je životně důležitá pro normální průběh politického procesu v demokratické společnosti, jelikož zaručuje jedno ze stěžejních lidských práv.

Podle počtu účastníků rozlišujeme protesty hromadné, jichž se účastní velká část obyvatelstva a velký počet občanů podporuje toto jednání (Oranžová revoluce, Euromajdan); skupinové akce, které jsou výrazem odboje skupiny obyvatelstva proti toho či onoho rozhodnutí mocných struktur (Daňový majdan 2010,protesty studentů, protesty proti důchodové reformě); individuální akce odboje, které pořádají jednotlivci, aby vyjádřili reakci na utlačování zájmů svých a veřejnosti (hladovka Julie Timošenkové, pilotky Naděždy Savčenkové atd.). Dále protesty mohou být krátkodobé (nebo jednorázové), dlouhodobé a pravidelné. Délka protestu zpravidla záleží na vytýčeném cíli a na tom, zda je moc schopná dělat ústupky.

V paměti lidí pevně zůstala individuální protestní akce Michaila Nodělmana, houslisty, který se narodil a získal vzdělání v Rusku a nyní žije a pracuje v Německu. Dne 16. března 2014 po koncertu v Kolínské filharmonii hudebník rozvinul ukrajinskou národní vlajkus nápisem No war a mlčky ji držel po dobu pěti minut.

Pokud budeme analyzovat protesty z hlediska subjektů, lze rozlišit následující druhy: protesty mládeže, zaměstnanců, akce národnostních menšin proti diskriminaci (jako příklad lze uvést protesty Krymských Tatarů proti anexi Krymu v březnu 2014 a utlačování jejich práv jako původního obyvatelstva tohoto území), stávky zaměstnanců v různých průmyslových odvětvích a odborů (horníků, železničářů, pedagogů, vědců, lékařů aj.).

Protest reaguje na výzvy doby. Při zachování tradičních forem(stávky, demonstrace s plakáty a hesly před vládními budovami, mítinky, blokády,petice, hladovky) vznikají i nové netradiční formy protestu. Spolu s růstem významu internetových technologií se rozšířily virtuální formy protestu: hackerské útoky na elektronické zdroje za účelem získání důvěrných informací, útoky DDoS(z angl. „Distributed Denial of Service“ tj. „odmítnutí služby“), což je napadení na webové stránky, jehož hlavním cílem je vyvolání nefunkčnosti těchto webových stránek pomocí zaslání obrovského množství nepravých požadavků. V důsledku takového útoku server, který obsluhuje webové stránky, musí zpracovávat příliš velké množství nepravých požadavků a webové stránky se stávají nedostupné pro obyčejného uživatele, za účelem blokování jejich funkčnosti apod. [4] Mezi rychle se rozvíjející virtuální protestní formy patří také organizované protesty v sociálních sítích, které fungují jako platforma pro plánování protestních akcí. Objevil se i nový společný fenomén hacktivismus, což je hackerství za politickým účelem. David Kirkpatrick ve své knize Facebook efekt říká: „V oblasti politického aktivismu nabízí Facebook zásadně nové prostředí… Připojit se ke skupině na Facebooku není totéž jako stát v davu stransparentem. Facebook je pohodlnější,uvidí vás zde více lidí.“ [5; s. 392, 393].

Politický protest je neoddělitelným znakem zdravého politického procesu, proto protest znamená nejen tradiční hromadné akce odboje na ulicích, stávky demonstrace, ale i jeho nové výše zmíněné virtuální projevy, které vznikly a nabírají obrátky díky vývoji počítačových technologií, dále frondismus v mládežnické či tvůrčí partě, parlamentní opozice a také individuální protest, který může mít různé formy a týká se nepřijetí procesů probíhajících ve státě.

Pokud shrneme výše uvedené, lze konstatovat, že klasifikace politického protestu vychází většinou z jeho bipolární charakteristiky.

Vzhledem k mimořádné aktuálnosti tohoto tématu je důležité si uvědomovat, že občané využívají různých druhů politické aktivity, když možnosti tradiční politické účasti jsou vyčerpány nebo neúčinné. Přičemž čím více faktorů se podílí na formování protestního potenciálu, tím více bude narůstat síla protestních akcí, tím větší sociální bázi budou zahrnovat. Jsou důležité i existující tradice. Lze tak vysvětlit časté a radikální protesty v zemích se zakotvenou demokratickou tradicí, kde hájení svých zájmů je normou politického života a úroveň politické uvědomělosti je vyšší než v nedemokratických režimech. Prostředky takového hájení se volí ze široké škály, která se zformovala historicky a obnovuje se v souladu s požadavky doby.

Pořádání a průběh protestních akcí, a to jak hromadných, tak i individuálních, tedy záleží na více faktorecha pro zachování stability ve společnosti je nutné zůstávat v rámci právního pole a pořádat pouze poklidné a zákonné akce odboje, což napomůže dosažení pozitivních změn v politickém životě.

1. ???????? ?. ????????? ?????????? ???????? // ?????????? ??????????. — 2007. —?3, — ?.51—59.

2. ??????????? ???????. [??????????? ?????c]. ????? ???????: http://zakon0.rada.gov.ua/.

3. ????? ?????????? ???????? ?? 30 ??????? 1997 ?. ? 114-3 «? ???????? ???????????? ? ?????????? ????????» [??????????? ??????]. ????? ???????: http://www.pravo.by/main.aspx7guidX3871&?2=2/650

4. 4 uk.wikipedia.org/wiki/DoS-?????

5. 5 ?????? ??????????. ????? Facebook. — ?: ???????, — 2012. — 488 ?.