01.11.2020 | 18:30
Alexandr Dugin: BOHOVÉ MORU: GEOPOLITIKA EPIDEMIE A „BUBLINY NICOTY“

Alexandr Dugin: BOHOVÉ MORU: GEOPOLITIKA EPIDEMIE A „BUBLINY NICOTY“

Překlad: Peter R. Schuster

BOHOVÉ MORU: GEOPOLITIKA EPIDEMIE A „BUBLINY NICOTY“

 

Alexandr Dugin

Koronavirus a zhroucení světového řádu

Během posledního desetiletí žijeme v očekávání čehosi osudového, jakési nezvratné a rozhodující Události. Je možné, že touto Událostí bude právě epidemie koronaviru.

Prozatím je předčasné činit přesné závěry, nicméně některé nezvratné změny v oblasti geopolitiky a ideologie již prudce proběhly.

Za prvé: epidemie koronaviru znamená konec globalizace. Otevřená společnost znamená nákazu. Pokud chce někdo odstranit hranice, připravuje tím území pro totální vyhubení lidstva. Lze se tomu pousmát, nicméně nevhodný humor každého přejde při pohledu na lidi v bílých ochranných oblecích.Zachránit nás může pouze uzavřenost. Uzavřenost ve všech smyslech toho slova – uzavření hranic, uzavřenost ekonomik, samostatnost v zabezpečení zboží a potravin. Fichte tento koncept nazval „Uzavřeným obchodním státem“. Sorose je potřeba zlynčovat a Fichtemu postavit pomník. To je první poučení.

Za druhé: koronavirus ukončuje éru liberalismu. Liberalismus usnadňuje šíření viru, a tove všech smyslech toho slova. Liberalismus vyžaduje odstranění všech odlišností. Liberalismus sám o sobě je virem. Uběhne jen docela málo času, a liberály budeme přirovnávat k malomocným,k nakaženým maniakům, kteří uprostřed moru vybízejí k tancům a veselicím. Liberál roznáší koronavirus, je jeho apologetem. Zvláště pokud se ukáže, že tento virus byl vytvořen v „pevnosti liberalismu“, ve Spojených státech, coby biologická zbraň. Z toho plyne lekce číslo dva: liberalismus zabíjí (Liberalism kills).

A za třetí: drasticky se mění kritéria pro měření úspěšnosti a udržitelnosti státu a společenství. V bitvě s epidemií nás nezachrání ani čínské bohatství, ani evropský sociální systém, ani jeho absence, jako je tomu ve Spojených státech, které přitom vládnou největší válečnou a finanční silou. Ba ani duchovní vertikála íránského režimu nepomáhá. Koronavirus smetl vše, co civilizace považovaly za nejcennější: ropu, finance, volnou výměnu zboží, trh, totální dominanci Fedu (FRS – Federální rezervní systém, tj. centrální bankovní systém USA – pozn. překl.). Světoví vůdcové jsou bezmocní. Nyní jsou v popředí zcela jiná kritéria:

- vlastnictví antivirotika;

- schopnost autonomně zabezpečit život sobě a svým blízkým v podmínkách maximálního uzavření.

To ale znamená přehodnocení všech hodnot. Osudem těch, kdo virus nejspíše i vytvořili, je vakcína, tedy cosi nejistého.Zato uzavřenost a přechod k autonomní existenci mnozí zvládnou. K tomu je však potřebná multipolarita. Drobné podniky a naturální směna budou spásou v podmínkách jinak totálního rozkladu.

Co by tudíž mělo logicky následovat po vítězném tažení koronaviru na celé planetě? V nejlepším případě by se ve světě mělo objevit několik relativně uzavřených oblastí –civilizací, velkých prostorů, nebo – v horším případě – Mad Max či Resident Evil. Ruský seriál „Epidemie“ se stává skutečností přímo před našima očima.

 

Bohové moru

Začínám rozumět tomu, proč v některých společenstvích uctívali bohy moru a klaněli se jim.Nástup moru totiž umožňuje od základu obnovit život společnosti. Epidemie v sobě neobsahuje žádnou logiku. Zabíjí všechny bez výběru, nešetří ani vznešené, ani bohaté, ani mocné, a navrací všechny lidi zpět k prostému faktu bytí. Bohové moru jsou ti nejspravedlivější ze všech. Psal o tom Antoine Artaud, když srovnával divadlo s morem. Podle Artaudamá divadlo za cílvrátit člověka co nejkrutěji k faktu, že existuje, že existuje tady a teď, na což se vytrvale a houževnatě snaží zapomenout.

Mor je existenciální jev. Řekové nazývali Apollona „Smintheem“ – „Vládcem myší“ – a připisovali mu moc šířit mor svými střelami. Jak každý ví, právě morem začíná epos Iliada.

Co by asi býval učinil Apollon, pohlédnuv na současné lidstvo? Na všechny ty bankéře, blogery, rappery, poslance, na úředníky dřepící za stoly, na migranty a feministky… No právě!

Bunuelův film Anděl zkázy je zhruba o tomtéž.

 

Tak umírá svět

Lze si představit, že podstata epidemie je spíše uměle vytvořená, připustíme-li, že virus byl použit Západem proti jeho geopolitickým protivníkům (což sice vysvětluje případ Íránu a Číny, alenevysvětluje to Itálii a všechny ostatní země).Nebo že jde dokonce o počátek záměrné likvidace lidstva, jež je prováděna úzkým kruhem lidí vlastnících vakcínu, kteří se zbavují všech těch přebytečných miliard lidí zplozených „pokrokem“ a „otevřenou společností“. V takovém případě se může ukázat, že bohové moru jsou zcela konkrétní představitelé světové finanční elity, jež dávno pochopila „meze růstu“. Leč i v takovém případě – zvláště pokud nejde o počátek globální genocidy, nýbrž jen o takovou „malou zkoušku“ – je závěr naprosto stejný: ti, kdož se tváří, že nesou odpovědnost za lidská společenství, nejsou těmi, za něž se vydávají. Liberalismus je pouze záminkouk masovému vraždění,jakým byla kolonizace a šíření norem současné západní civilizacev rámci celéholidstva. Globální elity a jejich lokální loutky se možná spoléhají na to, že přežijí díky vakcíně. Avšak cosi mi napovídá, že právě zde je nějaký háček. I virus se může zachovat neočekávaně. A procesy, které se v civilizaci spustily, ba i jednotlivé nepředvídatelné spontánní události, mohou zničit důkladně promyšlený plán.

Možná že se veškerá světová ekonomikaběhem několika měsíců přece jenomnezhroutí, alevše směřuje právě k tomu. Vše, co lidé v současnosti považují za „pevně dané“ a „spolehlivé“, je čistou iluzí. Koronavirus to demonstruje naprosto zřetelně a jasně. Ve skutečnosti, pokud jen trochu rozvedeme logiku stávajících událostí, můžeme vidět, jak svět umírá – přinejmenším ten svět, který jsme znali a známe. A objevují se první obrysy něčeho jiného.

 

Hmota v nebezpečí

Je pozoruhodné, že souběžně s objevením se koronaviru, který se stal v jistém smyslu subjektem civilizace,vzkypěly ve vědecké sféře diskuse o „bublinách nicoty“ (bubbles of nothing), jež znovu oživují některé hypotézy známého fyzika Edwarda Wittena, jednoho z vedoucích teoretiků „superstrun“.

Podle představ současných fyziků mohou „bubliny nicoty“ vzniknout z „falešného vakua“, tj. vakua, které nedosáhlo stability a pouze se tváří, že jí dosáhlo. V desetirozměrném prostoru (s čtyřmi obyčejnými rozměry a k tomu ještě s šesti rozměry zprostředkovanými kompaktifikací) je existence takových „bublin ničeho“ zcela pravděpodobná. Pokud vznikají, pak vtahují celé galaxie do nicoty amohou úplně pohltit celé Universum. Tyto víry nestabilního vakua jsou ohromující.

A opět, stejně jako je tomu v případě s koronavirem, „prý se neděje nic hrozného, vše je pod kontrolou“, jak nás uklidňují katedroví představitelé vědeckých elit: šance, že se „bublina nicoty“ objeví, je směšně malá.

Mně se však zrovna zdá, že tomu tak není aže tato šance je naopak velmi značná. Současný svět je zčásti takovou „bublinou nicoty“, která prudce roste a pohlcuje vše, co má smysl, arozpouští bytí.Liberalismus a globalizace jsou jejími nezřetelnějšími projevy. Koronavirus je také „bublina nicoty“.

Pozoruhodná je i sama přirozenost (osobně koncept „přirozenosti“ nesnáším a považuji jej za nejnesmyslnější pojem) toho viru. Je čímsi na pomezí mezi živým tvorem – obsahuje totiž DNK nebo RNK – a minerálem (nemá buněčnou strukturu). Ze všeho nejvíc připomíná neuronovou síť, a dokonce umělou inteligenci. Taje i není, je živá i neživá… Právě takové je iono „nestabilní vakuum“, které rodí „bubliny nicoty“.

Předpokládáme, že vakuum Universa je v rovnováze, tj. prošloúplným cyklem možných entropických stavů. Avšak náhle se jako takové jenom tváří…

Když posloucháme vyprávění o trhu ve Wu-chanu, představíme si zápas netopýrů s jedovatými hady, jejich zuřivou výměnu nákazy s vražednými mikroskopickými střelami nebytí, majícími formu koronavirů. A tuto představu nelze oddělit od obrazu „bublin nicoty“. Stejný pocit vyvolávají svodky o pádu cen ropy a hroucení burzovních indexů. Dokonce ani válka – se svou konkrétnostíaexistenciálnímprocitnutím – nás nespasí před útoky nicoty. Vždyť motivace moderních válek tak hluboko zabředla do jakýchsi materiálních, finančních, ropných, korupčních zájmů a ztratila svou prvopočáteční čistotu, spočívající v přímém a bezprostředním setkání se smrtí. I ona jen slouží „bublinám nicoty“, vyplňujíc jejich příkaz dovést vše k totální likvidaci.

 

Mor coby Událost

Lze se spoléhat na to, že až se lidstvo vypořádá s koronavirem, pokud to tedy dokáže, vyvodí z toho patřičné závěry? Svrhne globalizaci, zbaví se liberálních pověr, zastaví migranty, skoncuje s nesmyslnými technickými vynálezy, které víc a víc zahánějí člověčenstvo do nekonečných labyrintůhmoty? Je naprosto zřejmé, že nikoli. Všichni se pustí do práce po staru, bez mrknutí oka,aaniž ještě stihnou pohřbít své mrtvé. Jakmile – a jestli – oživnou trhy a index Dow Jones se vzpamatuje, všechno se vrátí do starých kolejí. Pokud si někdo myslí něco jiného, je naivní. Co to však znamená? Znamená to, že se epidemie coby Událost změní v nepříjemné nedorozumění. Nikdo nepochopí smysl příchodu bohů moru, nikdo se nezamyslí nad „bublinami nicoty“. Z čehož plyne, že vše se bude opakovat stále znovu a znovu. A tak tomu bude až do okamžiku, kdy dosáhneme bodu, odkud již není návratu.

Pokud opravdu začneme vnímat běh času, tak tento bod právě překračujeme.