Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v r.1992

S myšlenkou uspořádat neformální, pracovní setkání zástupců české a slovenské spisovatelské a kritické obce přišel básník a autor literatury faktu Jozef Leikert při jedné ze svých četných návštěv Prahy. Tato myšlenka vzešla z konstatování zkušenosti posledních let, kdy, jak se zdá, se sobě obě národní literatury poněkud vzdalují, ačkoli dva obdobně blízké, jazykově bezbariérové literární fenomény bychom stěží kde jinde hledali. Položili jsme si otázku, proč ta spisovatelská a literární sounáležitost eroduje, kam se vytrácí naše vzájemná znalost nových trendů v národních literaturách, proč se čím dál méně potkáváme – osobně i na půdě našich knih.

Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v r.1992

S myšlenkou uspořádat neformální, pracovní setkání zástupců české a slovenské spisovatelské a kritické obce přišel básník a autor literatury faktu Jozef Leikert při jedné ze svých četných návštěv Prahy.  Tato myšlenka vzešla z konstatování zkušenosti posledních let, kdy, jak se zdá, se sobě obě národní literatury poněkud vzdalují, ačkoli dva obdobně blízké, jazykově bezbariérové literární fenomény bychom stěží kde jinde hledali. Položili jsme si otázku, proč ta spisovatelská a literární sounáležitost eroduje, kam se vytrácí naše vzájemná znalost nových trendů v národních literaturách, proč se čím dál méně potkáváme – osobně i na půdě našich knih.

Odpovědí se nabízela řada. Oba samostatné státy za čtvrtstoletí vývoje od rozdělení někdejší federace v roce 1992 prošly svou cestu lemovanou specifickými a namnoze odlišnými peripetiemi. Jak se lidově říká, měly každý svých starostí dost. Vedle toho je nepochybné, že význam slova v komunikaci obecně ustupuje obrazu, vizualitě, který je výrazem dnešní uspěchané doby. S tím klesá prestiž jednotlivých aspektů literatury –zejména když ona sama se nedostatečně stará o to, aby byla víc vidět a slyšet, navzdory nezájmu politických elit. Anebo, jak také zaznělo v diskusi, se prostě význam literatury stěhuje do nových hájemství a můžeme od ní čekat ještě mnoho důležitého? Všechny tyto a mnohé další odpovědi jsme si vyslechli a mohli prodiskutovat na setkání s názvem Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v roce 1992.

Vzhledem ke generačnímu složení panelu diskutujících bylo zřejmé, že ve většině případů půjde o jakési inventury věcí dřívějších, snad s vykročením do věcí příštích. Ty ale bude muset konat také generace následující.

Celý sborník zde…