Děti a drogy: legislativa, praxe, léčba, prevence

Sborník z konference Děti a drogy: legislativa, praxe, léčba, prevence

Sborník z konference Děti a drogy: legislativa, praxe, léčba, prevence

Drogy nejsou problémem jenom určitých sociálních skupin. Drogy ve svém vysokém procentu užívají lidé, kterým dávají rodiče všechno, tedy skoro všechno, včetně peněz. Rozdíl je jen v tom, že malé romské děti čichají lepidlo a brutálně si ničí vnitřnosti, zatímco ti bohatí užívají o něco „zdravěji“ extázi, koks nebo pervitin. A tak mě napadá otázka, proč mladí příslušníci rozdílných sociálních skupin užívají drogy bez ohledu na inteligenci, či majetek. Může za tím například být touha po tom, aby zmizely problémy. Drogy jim tak slouží k rychlému a krátkodobému zlepšení života. Každý z nás chce být šťastný. Řešení problémů není jednoduché, a podle mne musí být pro to základním prostředí rodina – až poté škola či společnost.

Člověk, který vidí před s sebou problém, to musí považovat za příležitost k hledání řešení, nikoli k hledání drog. Člověk, který má hodnoty a cíle nepotřebuje k hledání štěstí drogy, ale naplňuje právě tyto hodnoty a cíle. Člověk, který ví, že štěstí lze nalézt například v pomoci druhým, nehledá jiná umělá naplnění, uspokojování sama sebe, prázdné požitkářství. Našim dětem často nepředáváme společné hodnoty a uspokojujeme spíše jen svůj egoismus. Naopak je mnohdy vychováváme jako ty, kdo jsou středobodem světa, neučíme je umět pracovat, ale pracujeme na ně či za ně.

K tomu aby děti nefetovaly, nepotřebujeme peníze, ale více času, který jim věnujeme a více času, který věnujeme tomu, abychom z nich vychovali slušné, pracující lidi, kteří vědí, že smysl života není ve hledání vlastní rozkoše, ale v práci ve prospěch ostatních. Tento stav hodnot se neprojevuje jen v drogách, je tu úpadek rodiny, úpadek národní sounáležitosti, nebo i úpadek ve vztahu k historické tradici a národní kultuře.

(Z úvodního slova Tomia Okamury na konferenci Děti a drogy)

celý sborník zde