26.05.2015 | 21:15
Peter Jan Kosmály: Metodologická hlediska vědecké práce

Peter Jan Kosmály: Metodologická hlediska vědecké práce

Metodologická východiska vědecké práce

PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.

www.mediaanthropology.webnode.cz,

Metodologická východiska vědecké práce

 

PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.

www.mediaanthropology.webnode.cz,

Před devatenácti lety vyvolala jedna literární událost ve vědeckém světě velký – masový – ohlas. I proto, že sem odehrála v historické době, kdy i do vědeckého světa naplno pronikal svět internetový masmediální svět a nejen vědecký fakt, ale i vědecké metafory – obrazy s přeneseným významem – se ze znaků zastupujících (denotujících) konkrétní obsah stávaly simulacemi – simulakrem; post-znakem vyznačujícím se zmizením denotátu, exnominací a zhuštěním významu do re-prezentace příslušného mediálního systému. Ačkoli literární věda tento text uměla pojmenovat jako kontroverzní (nesouhlasný) recipientský metatext a sémiotika byla schopna identifikovat fenomén masového internetového mému jako mýtus, tato událost má vypovídací hodnotu pro ilustraci věčného hledání a věčné diskuse o principech či pravidlech vědy, ale také o prezentaci výsledků vědy – či jejich využitelnosti, resp. reprodukovatelnosti v pedagogické (sociální) realitě. To, o čem se v takzvané Sokalově aféře nemluvilo a nepsalo, ale na co mezi řádky ukazovalo, jsou schopnosti zacházet se symbolickým obsahem – epistemické kompetence. Ty jsou základem přenositelnosti obsahu v pedagogické i vědecké komunikaci. Tak se z politicko-literární události (aféry- (1) před devatenácti lety dnes stal zásadní problém týkající se školství a výstupů vědy, použitelnosti výzkumů. I dnes se denně diskutuje o použitelnosti vzdělání, které by mohlo být například z oblasti Překračování hraníc – transformativní hermeneutiky kvantové gravitace (Transgressing the Boundaries: Towards a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity(2), co je shodou okolností název studie publikované v roce 1996 profesorem Alanem Sokalem v časopisu Social Text vydávaném Duke University Press, americkou Duke University v Severní Karolíně. Tento recepční metatext, masovokomunikační mém, mýtus, hoax či simulakrum, tedy masový produkt, otevřel diskusi mezi vědci po celém světě a ukazuje na základní principy vědecké komunikace, podle kterých lze sestavit vlastní strategii úspěšné prezentace pro masové publikum.

Diskuse vyvolaná Sokalovou aférou – tedy publikování bezobsažného článku (dnes bychom ho nazvali automatickým hypertextem) – byla podnícena také obavami z rizika, že vybraný vědecký časopis prezentovaný jako prestižní má ve skutečnosti nízkou úroveň redaktorské práce, anebo z toho, že Sokal postavil „Trojského koně a vyplenil Troju“, čili na základě svého „vědeckého image“ zneužil možnost publikovat v prestižním vědeckém periodiku (vědecké vystoupení – například i na konferenci). V dobové reakci uvádí Ivan Havel pojem žert – co je („shodou“ okolností) pojem souvisící s pojmem zábava, Infotainment, „čtvrtá funkce masové komunikace“ (H. Lasswell, Ch. Wright): „Takzvaná ,Sokalova aféra´, která od května letošního roku otřásá akademickým světem, nevznikla z podvodu nebo podvrhu, avšak ani z rozmarného žertu. Její původce, profesor fyziky na Newyorské univerzitě Alan D. Sokal, považuje svůj čin za experiment s výchovným účinkem.“(3)

Každému vědci dnes každodenně každá jedna pozvánka na konferenci, formou newsletteru či direct mailu, dokazuje virálnost komunikace a upozorňuje na potenciál výchovného účinku. Proto je součástí příspěvku i několik poznámek k etice vědecké práce a prezentace; etiku považujeme za správný způsob zacházení s obsahem. Předpokladem výchovného působení je například podle teorie kognitivní disonance publikované v roce 1957 Leonem Festingerem kognitivní autorita (hodna přizpůsobení). Epistemická autorita a epistemické kompetence však znamenají osobnost schopnou nejen vytvářet vědeckou práci, ale také ji správně (eticky) prezentovat.

Na jedné straně pro vědeckou komunikaci platí, že nepublikovaná věda není žádnou vědou a výzkum, který není zveřejněn, neexistuje, ale na druhé straně, jak ukazuje i Sokalova aféra, publikování ještě nezaručuje kvalitu. Proto je na začátku vědecké komunikace zásadní otázka autora textu: „Proč vůbec píši tento článek?“ Po pečlivém zvážení a naplánování dílčích úkolů má vědec možnost vybrat si ze žánrů svého budoucího příspěvku – odborného vědeckého textu: abstrakt, referát, článek, studie, posudek, kazuistika – case study, poster, disertační práce, monografie, příspěvek na konferenci či přednáška. Práce na přípravě příspěvku budou pro konkrétního vědce spočívat ve vyhledávání a zpracování výsledků do odborného vědeckého textu, publikování vědeckého textu, ale situaci mu usnadní to, že většina vědeckých článků má podobnou strukturu, a to usnadňuje jejich čtení i hodnocení. Vědecká práce probíhá v uzavřeném cyklu: definice vědeckého problému, stanovení hypotéz a metod i technik jejich ověření (např. experimentem, průzkume, šetřením), sběr dostupných informací a jejich vyhodnocování, publikace nového řešení a vyhodnocení ohlasu (resp. korektury, propracování textu). Na komunikaci se navazuje a další vědec začíná v první fázi tvorby svého příspěvku vyhledáním příspěvku publikovaného jiným vědcem. Vědecká komunikace má podobu formální i neformální. Vědec píše studii či tvoří příspěvek na konferenci s vědomím, že musí dodržovat správnou formu svého příspěvku či vystoupení, ale může si vybrat způsob sebe-prezentace v další neformální vědecké komunikaci (ohlas, foyer konference).

Etické normy ilustrující všeobecný pohled na etický rámec výzkumu jsou veřejně dostupné například na WWW stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a jako základní etické zásady výzkumu určují následující: I) svobodu výzkumu a odpovědnost, II) respektování názorové plurality a tolerance, III) respektování lidské důstojnosti a autonomie při výzkumu, IV) transparentnost, V) solidaritu a spolupráci ve výzkumu, VI) prospěšnost a nepoškozování.(4)

Základem výzkumu je výzkumný problém. Ten formulujeme na základě přečtené literatury, resp. analytického, kritického, vysvětlovacího, nebo jiného přístupu k ní, na základě cílů práce a výzkumných očekávání; v souvislosti s výzkumnými hypotézami, které mají dokázat nebo vyvrátit naše tvrzení. Kvalitní projekt výzkumu je podstatou seriózní a efektivní práce každého vědce na jakékoli úrovni. Projekt přinese odpovědi na otázky:

· Co přesně chci studovat?

· K čemu to poslouží?

· Jaké má navrhovaný výzkum praktické využití?(5)

Výzkumný problém může být formulován ve formě otázky, nebo výroku, který se například ptá: „Jaký existuje vztah mezi dvěma nebo více proměnnými?“ „Jak působí výcvik v týmové spolupráci na pracovní skupinu, výkon?“(6) Popsání výzkumného problému samozřejmě tvoří příslušnou část projektu. Projekt znamená ucelenou představu, sepsanou do předepsané struktury (projektová studie, studie proveditelnosti, apod.), obsahující definici problému, způsoby jeho řešení, výzkumného pole a použitých nástrojů (zkoumaný soubor a metodologie). Formální podoba vědecké práce vychází z faktů nebo ověřených hypotéz (předvýzkumem) a obsahuje i teoretický úvod do řešeného problému. Výzkumné cíle souvisí s metodologií, ověřením vybraných metod předvýzkumem, formulací výzkumného problému, výzkumných očekávání a jejich podložení výzkumnými hypotézami, a také souvisí s motivací výzkumu, resp. celé práce. Motivací se můžeme zaobírat jako základním parametrem kvalitní vědecké práce. Obecně pak ve vědecké práci nacházíme proměňující se motivaci ve výzkumném projektu zahrnujícím časový plán a rozpočet projektu, analýzu (např. formou SWOT), etické otázky projektu, ale i metody sběru dat (např. s ohledem na rozpočet, investice a časové možnosti), výslední podobu publikovaného výstupu z projektu a další výzkumná očekávání, příp. návrh dalšího projektu, nebo návrhy konkrétních řešení zkoumaného problému a doporučeného způsobu jejich další aplikace (např. ve výuce, vzdělávání, výzkumu, apod.). Etika vědecké práce se projevuje v uvedení všech relevantních zdrojů, citování teorií a vědců, kteří již řešili podobný výzkumný problém včetně příslušných zjištění (interpretace teorie znamená zodpovědět i otázku, zda jsou výsledky předchozích výzkumů konzistentní, nebo se jejich závěry liší). Etika výzkumu se projevuje i ve vybraných metodách, například pokud jsou lidé dotazování nebo pozorováni přímo, vědec musí vyřešit a zaručit standard ochrany jejich osobních údajů, nebo zachování anonymity a zabezpečit opatření proti zneužití získaných informací nebo výsledků.(7) Etika – způsob správného zacházení – se obecně nachází ve všech složkách vědcovy práce, vědecké komunikace. Konkrétně v dodržení základních požadavků na vědecký výzkum, ve výběru zkoumaného vzorku ze zkoumaného soboru (opatření proti ohrožení nebo poškození dotčených osob), v definování cílů, očekávání a hypotéz (klíčových proměnných výzkumu), technik měření (převzatých nebo vlastních), metod sběru (přímých, nepřímých, původních, převzatých, průzkum nebo experiment), analýzy (důvod, popis a vysvětlení – např. SWOT analýza), nastavením a dodržením časového plánu a etap výzkumu, resp. harmonogramu tvorby příspěvku, v neposlední řadě v dodržení rozpočtu či celkových nákladů a v přínosu celé práce. Teoretická část příspěvku či projektu výzkumu obsahuje nejen přehled dosavadních výzkumů na podobné téma, jejich závěrů a zpracování do textu příslušné části projektu, ale především je jejím přínosem pro projekt definice používaných pojmů, uvedení minulých a současných pohledů na výzkumný problém a závěrů předchozích relevantních výzkumů.(8)

Operacionalizace a konceptualizace jsou vědecké metody, za pomocí kterých se z prostudovaného textu, teorie a předchozích výzkumů zformuluje výzkumný problém (koncept, projekt), cíl a použité metody (převedení abstraktních teorií na konkrétní řešení, na prověřitelné akce – operace). Konceptualizace se v teoretické části příspěvku použije na formulování výzkumného tématu, resp. jeho shrnutí do anotace, kde je výzkumné téma vysvětlené a popsané v několika větách a klíčových slovech.

„Výzkumné téma by nemělo být triviální, mělo by být relevantní k oboru a potenciálně přinášet nová zjištění. Dobře stanovený výzkumný problém: je jasně a precizně formulován; identifikuje to, co budeme zkoumat; není postaven pouze na subjektivním stanovisku autora/ky; je dobře (zejména časově a místně) ohraničen; je zobecnitelný (preference problémů, které mohou být využity i jinde); obsahuje odůvodnění důležitosti (potřebnosti) zkoumaného tématu; používá vhodnou terminologii…“(9)

Výsledky konceptualizace jsou tedy: projekt, koncept, abstrakt, téma, výzkumný cíl a seznam zkoumaných proměnných nebo indikátorů, seskupením kterých dostaneme „dimenze“ (10) nebo sady indikátorů – koncept (jevu).

Výsledky operacionalizace jsou: přesná definice zkoumané populace, hypotézy formulované na základě ověřitelných kritérií (indikátorů) a model vztahů (závislost, nezávislost, proměnnost, stálost, vlivy, atd.) který bude základem metodologie celé práce. Model vztahů, neboli „(přijatelná) redukce reality“(11), je vymezením proměnných, které mohou do zkoumaného jevu vstupovat, určením klíčových proměnných a jejich vztahů.

Metodologická část příspěvku či projektu výzkumu zahrnuje definici a popis zkoumaného vzorku, způsobu výběru ze základního souboru, populace, formulaci výzkumných otázek, hypotéz a ověřitelných kritérií, identifikaci sledovaných znaků (klíčových proměnných, indikátorů) a model jejich vztahů, tedy jasný a srozumitelný popis výzkumného postupu (designu výzkumu).(12)

Výzkum uskutečňujeme podle návrhu (konceptu, designu, analýzy) a výsledků předvýzkumu, pilotního výzkumu. Za výzkumné metody můžeme zvolit dotazník, polostrukturované rozhovory, nebo strukturované pozorování, experiment, případovou studii, apod. V případě kvantitativního výzkumu formulujeme výzkumný problém jako specifické výzkumné otázky, případně hypotézy a proměnné, které se k účelu výzkumu operacionalizují. V případě kvalitativního výzkumu formulujeme výzkumný problém jako klíčové koncepty, základní výzkumné otázky (nikoli hypotézy), a uvedeme omezení výzkumu. V případě využití kvalitativního výzkumu „je potřeba v práci pečlivě formulovat výzkumné otázky (v souladu se zásadami kvalitativního výzkumu, popsat výzkumný postup (zakotvená teorie, fenomenologický výzkum, etnometodologický, etnografický výzkum).“(13)

Teorie je souborem tvrzení a empirie (praxe), výsledky teorie jsou ověření hypotéz a definice. Rozlišují se teorie vyšší komplexnosti (vzájemně provázané), teorie středního dosahu (popisují všeobecný jev a zároveň vychází z každodenního výzkumu a z pozorování sociálního chování, např. teorie názorových vůdců) a ad-hoc teorie (příležitostní, „na jedno použití“). Základní požadavky na výzkum jsou reliabilita (spolehlivost – vyjádření toho, jak dobře metoda měří, technická kvalita měřícího nástroje; stejné výsledky opakovaného výzkumu a nutný předpoklad validity), validita (platnost – odpověď na otázku, zda zkoumáme to, co chceme, a jestli je náš výzkum platný; ověřování hypotéz, konfrontace s cílem výzkumu, předpokládanými výsledky, apod.), odbornost a používání termínů (meta-jazyk dodává odbornému textu přesnost a jednoznačnost) a objektivita (stupeň nezávislosti výzkumné metody na výzkumníkovi, resp. týmu; ověřitelnost, nezkreslenost – nejsnadnější způsob, jak určit shodu dvou pozorovatelů, je určení vzájemného vztahu, korelace). Průzkum je technika i metoda výzkumu, předvýzkum je průzkumné stádium.

Výzkumné metody mohou být specifické – používané jen určitou vědou nebo skupinou vědců – anebo obecné – používané všemi vědami – a existují metody činící si nárok na to být univerzálními. Mezi obecné metody patří pozorování, popis a explanace, měření a komparace, experiment, modelování, analýza a syntéza, indukce a dedukce, atd. Srovnání – experiment – je technika na srovnání různých respondentů v reálném čase za stejných podmínek, která probíhá pozorováním objektu. Je to metoda vhodná na popis a vysvětlení, má předem dané cíle, systematicky plánované a zaznamenané, obsahuje kontrolu validity a reliability, je nezávislá od paměti respondentů (účastníků). Dotazování nebo výzkumný rozhovor probíhají formou dotazů a odpovědí řízených a zaznamenávaných buď tazatelem, nebo specialistou – psychologem (řízené interview). Anketa přitom může být i poštovní, novinová, rozhlasová, televizní, atd. K nevýhodám ankety patří nereprezentativnost, návratnost, naopak, k výhodám patří anonymita a čas pro respondenty. Dotazník znamená metodu hromadného zjišťování, která je anonymní, ale je zdrojem statistických údajů. Výzkumný rozhovor, naopak, zaručuje přímý kontakt odborníka s respondentem. K jeho výhodám patří flexibilnost, menší formálnost, nebo kontrola pravdivosti osobním kontaktem. Případová studie zahrnuje detailní studium jednoho nebo několika případů anebo slouží objasnění pouze jednoho případu a proniknutí do hloubky v dané situaci se záměrem porozumět okolnostem, objasnit určitý jev, nebo zkoumat více případů s cílem ověřit určitou koncepci nebo inovaci (14). Vědecké metody obsahují empirické metody (pozorování, experiment, otazník, rozhovor, obsahová analýza), techniky měření (ústní, písemné, praktické zkoušky, testy, škálování), teoretické metody (analýza a syntéza, dedukce a indukce), modelovací metody, a také historicko-srovnávací metody (metoda genetická, srovnávací, historicko-srovnávací, metoda historická). Škálovací techniky měří jevy, které nejsou přesně změřitelné, přičemž nastavují posuzovací stupnice (například numerickou škálu, grafickou, standardní, kumulativní, atd.). Výzkumné testy zabezpečují přesné měření kvalit a jsou nástrojem systematického zjišťování (měření). V praxi se používají např. testy psychologické (zaměřené na inteligenci, osobnost, motivaci, apod.), testy psychomotorické (předpoklady, např. pro práci), testy didaktické (ověřují jak výkon, tak metodiku učení). Projektivní metody a techniky konfrontují zkoumaného se situací, ve které bude odpovídat podle smyslu, který pro něj situace má a rozlišují se verbální projektivní metody (např. test nedokončených vět), grafické projektivní metody (např. analýza písma, kresby), sociometrické techniky (měří preferenční stupnice lidí), techniky zkoumající preferenční postoje (co lidé za určitých okolností chtějí nebo odmítají) a podobně – podle teorie, diskursu, a metodologie, kterou se konkrétní techniky řídí.

Metodologie vědy zaznamenává vývoj vědeckých teorií. Rozpracovaná teorie nabízí otázky, které mohou teorii potvrdit nebo vyvrátit, v každém případě jí však zkouší, testují, verifikují, falzifikují (zpochybňují). Věda se nezastavuje u jedné konsistentní teorie, ale hledá další, které pracují s jinými úhly pohledu, případně jinými metodologickými nástroji a vytváří celistvější a strukturovanější obraz o zkoumané skutečnosti. Poznané se takto vymezuje nejen k problémům, které z poznaného vyplývají, ale také k dalším možnostem poznání.(15)

Vědecký diskurs, vědecké paradigma jsou souhrnem předpokladů a konceptů. Například pozitivistické paradigma předpokládá, že vědecké poznání musí vycházet z daného, skutečného, pozitivního. To znamená, že vše neověřitelné je metafyzické, a tedy nepoznatelné. Zakladatelem pozitivismu v sociologii je Auguste Comte s díly Cours de philosophie positive (6 svazků, 1830-1842) a Discours sur l’esprite positive (1844) vytvořil systém pozitivistické sociologie (exaktní vědy). Jeho dílo dále rozvíjel Émile Durkheim (Les régles de la méthode sociologique, 1895). Významný teoretik vědy Thomas Kuhn v 20 století ukázal (The Structure of Scientific Revolutions, 1962), že tvorba teorií podléhá historickému vývoji a že ji určuje převládající obraz světa („normální věda“), které Kuhn nazývá paradigma. Teorie vznikají uvnitř horizontu, který už není možné dále teoreticky určit. Další významný teoretik vědy Karl Popper byl jako antiinduktivista proti tradiční tezi o vzniku vědecké hypotézy prostřednictvím zobecnění, jako antikumulativista proti pokroku vědy kumulováním nových poznatků a jako antiverifikacionista proti tomu, že teorie automaticky tvoří hypotézu (teorii vzniká její zpochybněním, falzifikací, Logik der Forschung, 1934, Objective Knowledge: An Evolutionary Approach, 1972, Objektive Erkenntnis, 1973). Další významný teoretik metodologie vědy Paul Karl Feyerabend odmítá jako epistemologický anarchista racionální rekonstrukci vědy, včetně pravidel přechodu od jedné teorie k druhé. Jediným projevem tvořivosti ve vědě je podle něj bujení teorií: empirická data parazitují na teorii – empirický význam je určen interpretací, tedy teorií a jejím jazykem. Se změnou teorie se pak mění i obsah pozorovatelného, proto platí jediný princip: „vše je dovoleno“, cokoli je použitelné a citovatelné (Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge, 1975).

V úvodní části příspěvku jsme zmínili motivaci vědce vytvořit příspěvek. Existuje tedy i motivace k vytvoření tohoto příspěvku. Spočívá v pokusu o přehledné podání principů a technik (metodologie a metod) vědecké práce, ve víře ve vyhledání tohoto příspěvku dalším účastníkem vědecké komunikace a pokračování v další tvorbě či reprodukci obsahu (nejen vědeckého). Doručením příspěvku vhodnému (správnému) čtenáři bude jeho cíl splněn.

Poznámky:

1) HAVEL, Ivan M. Aféra. In Vesmír, r. 75, č. 9/1996, s. 483. ISSN 1214-4029. Dostupné elektronicky na: http://casopis.vesmir.cz/clanek/afera (cit. 04/2015)

2) SOKAL, Alan. Transgressing the Boundaries: Toward a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity. In Social Text, 46-47/1996, s. 217-252. Dostupné elektronicky na: http://www.physics.nyu.edu/faculty/sokal/transgress_v2/transgress_v2_singlefile.html (cit. 04/2015)

3) HAVEL, Ivan M. Aféra. In Vesmír, r. 75, č. 9/1996, s. 483. ISSN 1214-4029. Dostupné elektronicky na: http://casopis.vesmir.cz/clanek/afera (cit. 04/2015)

4) Etický rámec výzkumu. [online] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné elektronicky na: http://www.msmt.cz/vyzkum/eticky-ramec-vyzkumu-1 (cit. 04/2015)

5) podle ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného projektu. [online] UK FHS, Katedra Řízení a supervize, 19. 3. 2007, s. 21. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf (cit. 04/2015)

6) ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného projektu. [online] s. 7. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf (cit. 04/2015)

7) ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného projektu. [online] s. 29. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf (cit. 04/2015)

8) podle hesla Metodologie pro informační studia a knihovnictví/projekt-výzkumu [online] Kabinet informačních studií a knihovnictví, Masarykova univerzita v Brně, 11/11/2011. Dostupné elektronicky na:

http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kisk:Metodologie_pro_informační_studia_a_knihovnictví/projekt-vyzkumu (cit. 04/2015)

9) Tamtéž

10) ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného projektu. [online] s. 10. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf (cit. 04/2015)

11) ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného projektu. [online] s. 8. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf (cit. 04/2015)

12) podle hesla Metodologie pro informační studia a knihovnictví/projekt-výzkumu [online] Kabinet informačních studií a knihovnictví, Masarykova univerzita v Brně, 11/11/2011. Dostupné elektronicky na: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kisk:Metodologie_pro_informační_studia_a_knihovnictví/projekt-vyzkumu (cit. 04/2015)

13) Tamtéž

14 ) podle CHLANOVÁ, Jana. Případová studie. [online] Wiki Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dostupné elektronicky: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Případová studie (cit. 04/2015)

15) podle PSTRUŽINA, Karel. Metodologie. Atlas filosofie vědy. [online] In E-LOGOS, 1999, 1211-0442 Dostupné elektronicky: http://nb.vse.cz/kfil/win/atlas1/metodol.htm (cit. 04/2015)

Doporučená literatura

BEK, Roman. Logika. Praha, Vydavatelství ČVUT, 2001. 119 s. 80-01-02322-2

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost, příručka pro uživatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000, 374 s. ISBN 8024601397

Etický rámec výzkumu. [online] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné elektronicky na: http://www.msmt.cz/vyzkum/eticky-ramec-vyzkumu-1 (cit. 04/2015)

FEYERABEND, Paul. Against the Method. London, New Left Books, 1975

HAVEL, Ivan M. Aféra. In Vesmír, 75, 1996/9, s. 483. ISSN 1214-4029. Dostupné elektronicky na: http://casopis.vesmir.cz/clanek/afera (cit. 04/2015)

HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha, Karolinum, 1997. 243 s. ISBN 80-7184-549-3

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha, Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2

How to Write a Brilliant Research Proposal [online] Online PhD, 07/07/2011. Dostupné elektronicky na: http://onlinephd.org/how-to-write-a-brilliant-research-proposal (cit. 04/2015)

IVANOVÁ, Kateřina – OLECKÁ, Ivana. Metodologie vědecko-výzkumné činnosti. [online] Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s., Olomouc 2010. Dostupné elektronicky na: http://www.mvso.cz/Files/WEB/APSYS/41Metodologie_vedecko-vyzkumne_cinnosti.pdf (cit. 11/2012)

IVANOVÁ, Kateřina – OLECKÁ, Ivana. Případová studie jako výzkumná metoda ve vědách o člověku. [online] EMI - Ekonomika, Management, Inovace. Dostupné elektronicky na: http://emi.mvso.cz/EMI/2010-02/10%20Olecka/Olecka.pdf (cit. 04/2015)

KREISLOVÁ, Gabriela. Dotazníkové šetření. Fakulta aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. 2008 (bakalářská práce)

KUHN, Thomas, S. Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava, Nakladateľstvo Pravda, 1982.

Metodologie pro informační studia a knihovnictví/projekt-výzkumu [online] Kabinet informačních studií a knihovnictví, Masarykova univerzita v Brně, 11/11/2011. Dostupné elektronicky na: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kisk:Metodologie_pro_informační_studia_a_knihovnictví/projekt-vyzkumu (cit. 04/2015)

MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. 332 s. ISBN 8024713624

PAVLICA, Karel a kol. Sociální výzkum, podnik a management. Praha: Ekopress, 2000. ISBN 80-86119-25-4

PETRUSEK, Miroslav. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha: Karolinum, 1993. 204 s. ISBN 8070667990

POSPÍŠIL, Radek. Základy pedagogického výzkumu. In Úvod do pedagogiky. [online] Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, dostupné elektronicky na: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/vyzkum.html (cit. 04/2015)

PRŮCHA, Jan. – WALTEROVÁ, Eliška. – MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha, Portál, 2001. 3. rozšířené a aktualizované vydání. 322 s. ISBN 80-7178-579-2.

PSTRUŽINA, Karel. Atlas filosofie vědy. In E-LOGOS, 1999, 1211-0442 Dostupné elektronicky: http://nb.vse.cz/kfil/win/atlas1/atlas3.htm (cit. 04/2015)

SOMR, Miroslav. Základní metody výzkumu. Vybrané kapitoly z metodologie pedagogického výzkumu. [online] E-Amos, České Budějovice, 2007. Dostupné elektronicky na: http://www.eamos.cz/amos/kat_ped/externi/kat_ped_62141/zakladni_metody_vyzkumu.doc (cit. 04/2015)

SKALKOVÁ, Jarmila a kol. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha, SPN, 1983.

SOKAL, Alan. Transgressing the Boundaries: Toward a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity. In Social Text , 46-47/1996, s. 217-252. Dostupné elektronicky na: http://www.physics.nyu.edu/faculty/sokal/transgress_v2/transgress_v2_singlefile.html

STRAUSS, Anselm, L. – CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Brno: Podané ruce, 1999. 196 s. ISBN 808583460X

SURYNEK, Alois – KOMÁRKOVÁ, Růžena – KAŠPAROVÁ, Eva. Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press, 2001. 164 s. ISBN 8072610384

ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného projektu. [online] UK FHS, Katedra Řízení a supervize, 19. 3. 2007, s. 21. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf (cit. 04/2015)

Writing the Research Proposal [online] The Writing Center, Saint Mary’s University of Minnesota, Twin Cities Campus, 08/2004. Dostupné elektronicky na: http://www2.smumn.edu/deptpages/~tcwritingcenter/Forms_of_Writing/ResearchProposal.htm (cit. 04/2015)