12.06.2015 | 19:45
Ivana Sedláková: Škola druhé šance

Ivana Sedláková: Škola druhé šance

KLÍČOVÁ SLOVA:

škola druhé šance, vzdělávání, kultura, trenér, tutor, mentor/mentee, student, politika, tradiční/netradiční vzdělávání, strukturální programy, regionální politika, řízení lidských zdrojů

ŠKOLA DRUHÉ ŠANCE

 

Mgr. Ivana Sedláková

KLÍČOVÁ SLOVA:

škola druhé šance, vzdělávání, kultura, trenér, tutor, mentor/mentee, student, politika, tradiční/netradiční vzdělávání, strukturální programy, regionální politika, řízení lidských zdrojů

 

Téma práce a motivace výběru tématu

Pro disertační výzkum bylo zvoleno téma škola druhé šance, neboť cílí na produkt inovativní a ve středoevropském kontextu (vyjma okruhu zasvěcených) téměř neznámý. Přitom v západní Evropě (zejména ve Skandinávii, ale i v zemích jako je Španělsko, Francie, Německo apod.) jde o systém velmi rozšířený a nesmírně přínosný, minimálně dle oficiálních statistik, neboť má nepopiratelné výsledky (snížení nezaměstnanosti frekventantů či počet osob s dokončeným vzděláním) a svou povahou a zaměřením zasahuje mnoho oblastí (sociální politiku a zaměstnanost, vzdělávání, bezpečnost a imigrační politiku mezi jinými. I z toho důvodu je jedním z pilířů EU v oblasti vzdělávání a sociální politiky.

Z hlediska vědecké práce jde navíc o téma nesmírně zajímavé, neboť jde o problematiku multidisciplinární (zasahuje pedagogiku, psychologii či sociologii, regionální studia, řízení lidských zdrojů apod.), navíc dokáže zasáhnout mnoho vědeckých problémů. Kupříkladu v rámci vzdělávání (z hlediska disciplín pedagogika, andragogika) stojí totiž na pomezí formálního, neformálního a informálního vzdělávání (definice a srovnání s principy školy druhé šance budou součástí teoretické části DP) a zároveň zahrnuje všechny tři základní složky vzdělávání (tedy přípravnou, výchovnou i vzdělávací – více viz pojednání o škole druhé šance v následující kapitole). Z hlediska sociálně – pragmatického (sociálních a humanitních věd, lidských zdrojů) je tento model zajímavý v tom, že vykazuje znaky konceptů známých jako rekvalifikační kurzy, vnitrofiremní vzdělávání, či dokonce studium tradičního typu a s jistou dávkou zjednodušení stojí na pomezí profesní přípravy, profesního rozvoje a výcviku. Paralelu lze spatřit i se systémem stáží v podnicích nebo profesní průpravy. V neposlední řadě jde i o to, že u školy druhé šance není striktně daná cílová skupina. Frekventantem může být mladý dospělý (osoby od 16 let, dospělý nebo osoby zralé (rovněž bude zmíněno v souvislosti s výkladem konceptu škola druhé šance). Z hlediska dalších disciplín lze unikum této koncepce spatřovat i v tom, že odráží místní (regionální ukotvenost) a časová specifika i universální prvky v podobě trilaterální formy spolupráce (škola druhé šance – místní samospráva- sociální partneři).

Motivací výběru tématu byl fakt, že autorka jako ředitelka SOU Kladno Vrapice poměrně dlouhou dobu uplatňuje i v tradičním českém školství některé aspekty modelu školy druhé šance (byť jde o instituci tradičního typu) a od 1.7.2012 je součástí mezinárodního týmu, který uvedený koncept jako první těleso etabluje v českých podmínkách. Projekt je realizován s podporou Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ/5.1/77/00165.) neziskovou organizací Educa International ops ve spolupráci s hejtmanem Středočeského kraje a 3 institucemi ze Švédska a další sociální partnery (podrobnější popis rolí těchto institucí v projektu bude součástí teoretické i empirické části DP). Z partnerů jde o Naringslivskontoret Norrköping (město Norrköping) jako instituce odpovídající vahou Středočeskému kraji, Hagygymnasiet Norrköping-Haga (Škola druhé šance v Norrköpingu) jako představitel modelu zaměřeného na reintegraci frekventantů na trh práce a Komvux Malmö-Södervärn (Škola druhé šance v Malmö) jako instituce reprezentující typ zaměřený na reintegraci frekventanta do školského systému. Sociálními partnery jsou zaměstnavatelé, představitelé státní správy (MŠMT, MPSV, UP, EURES apod.) nebo vzdělávacích institucí a odborných partnerů (SOU Kladno Vrapice, VISK, NIDV, UK, Metropolitní universita v Praze apod.)

Škola druhé šance jako základ výzkumu. Hypotézy a metoda výzkumu

Cílem DP je na základě teoretických poznatků, dostupných zdrojů a empirických dat představit a vymezit program, který je v českém kontextu (na rozdíl od EU) doposud neznámý a v neposlední řadě – na základě výzkumu zjistit, zda je uplatnitelný v podmínkách středoevropského prostoru, a to v zemích, kde již pokus o etablování systému proběhl (Česká republika) i tam, kde jde o koncepci zcela neznámou (Ukrajina). Zde je třeba vzít v potaz fakt, že posledně uvedená oblast bude zahrnuta sekundárně, neboť nejde o členskou zemi EU (to stěžuje možnost etablování systému bez možnosti využití strukturálních fondů), navíc je v tomto regionu ztížena možnost stanovit universálně platná pravidla v důsledků kulturně politické nestability. Nicméně jde o oblast, o níž se autorka zajímá a ví, že je tam kvalitní vzdělávací systém a prostor pro inovace. S tím souvisí i další výzkumný bod, zda je možné použít aspekty školy druhé šance ve školském systému a zejména pak při vzdělávání dospělých.

Základní hypotézy:

Je koncept Školy druhé šance realizovatelný v zemích, kde je téměř výhradní důraz na tradiční systém vzdělávání (ČR, Ukrajina)?

Jsou rizika spojená s realizací tohoto „skandinávského“ modelu (absence podpory ze strany MPSV, MŠMT, krajů a municipalit, jistá nedůvěra odborné veřejnosti k „netradičnímu“ typu vzdělávání, demografické a pragmatické problémy ve školství v ČR apod.) eliminovatelná?

Je projekt financovatelný? Je projekt realizovatelný pouze z evropských zdrojů nebo existuje jistá možnost samofinancování? Za jakých podmínek?

Je možné aplikovat oba typy konceptu (tzv. švédský a dánský) a v jaké míře, případně jsou-li financovatelné a „politicky“ přijatelné (u „školského“ modelu bude pravděpodobně problematická forma vzdělávání, u „pracovního“ motivace frekventantů a integrace cizinců?

Bude nutno vytvořit systém kopírující tradiční modely s inovacemi, či vytvořit zcela novou platformu školy druhé šance a bude to následně ještě škola druhé šance?

Metodický rámec

S ohledem na diversifikaci zkoumané problematiky bude třeba uplatnit kombinaci kvalitativního a kvantitativního výzkumu s prvky komparace (vysvětleno bude v úvodu k empirické části DP s tím, že budou vysvětleny výhody a nevýhody uvedených metod). Z hlediska teoretického rámce práce vychází z tří různých typů zdrojů. Jde o:

teoreticko- empirická data z pilotního ověřování koncepce školy druhé šance v českém kontextu

sociologicko-didakticko- psychologická literatura vztahující se k problematice vzdělávání dospělých

Výnosy a nařízení EU a ČR

Struktura práce

Dizertační práce se bude sestávat z části teoretické a empirické (praktické). V teoretické části bude osvětlena problematika školy druhé šance v evropském a středoevropském (českém) kontextu s akcentem na zasazení školy druhé šance do kontextu vzdělávacího systému, vymezení jednotlivých typů (zejména tzv. švédský a dánský model, tedy jeden zaměřený na návrat frekventanta do studia, resp. do pracovního procesu), universální rysy a specifika v jednotlivých typech škol druhé šance s přihlédnutím k místním specifikům (ČR, Ukrajina) a zkušenosti v jednotlivých zemích EU . Praktická (empirická) část bude zahrnovat výzkum , konkrétně srovnávání podmínek v ČR a Švédsku jakožto zemí s tradicí škol druhé šance. Půjde v zásadě o trilaterální komparaci, kdy bude zvolen stejný vzorek frekventantů z obou níže popsaných typů škol druhé šance (první zaměřený na návrat frekventanta do systému vzdělávání a druhý na reintegraci frekventanta na trh práce) se stejným vzorkem jedinců, kteří prošli pilotním ověřováním v rámci projektu OP LZZ Škola druhé šance s tím, že budou nastíněny problémy a výhody obou modelů a jejich uplatnitelnost v českých (a potažmo středoevropských) podmínkách. Součástí práce budou i výhledy do budoucna, kde bude začleněna i práce z mé domovské instituce.

Struktura práce – přehled.

teoretická část

1. ÚVOD – METODICKÉ UKOTVENÍ

2. ŠKOLA DRUHÉ ŠANCE (SCHS) V EVROPSKÉM KONTEXTU (EVROPSKÁ DIMENZE)

3. ŠKOLA DRUHÉ ŠANCE V ČESKÉM A STŘEDOEVROPSKÉM KONTEXTU (VÝSLEDKY PILOTNÍHO OVĚŘOVÁNÍ)

4. ZÁKLADNÍ TYPY SCHS A JEJICH UKOTVENÍ V RÁMCI NÁRODNÍCH STRUKTUR , ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE TRANSFER INOVACÍ

5. VAZBA NA FORMÁLNÍ VÝCHOVNĚ- VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM. VYMEZENÍ POJETÍ SCHS V RÁMCI TRADIČNÍHO SYSTÉMU (REKVALIFIKACE, KVALIFIKACE, DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ APOD.)

6. VÝHODY A RIZIKA KONCEPCE SCHS Z HLEDISKA EVROPSKÉHO A NÁRODNÍHO TRHU

7. VÝSTUPY PROJEKTU OPLZZ ŠKOLA DRUHÉ ŠANCE JAKO VÝCHODISKO PRO EMPIRICKOU ČÁST

 

II. Empirická část

Úvod do problematiky

strukturované interview - komparace 5/10 studentů SOU Vrapice a 5/10 školy druhé šance v Malmö (půjde vždy o srovnatelný vzorek) s minisumarizací výsledků

strukturované interview - komparace 5/10 studentů ŠDŠ v Norrkopingu a 5/10 studentů pracovního modulu s tím, že bude zajištěn srovnatelný vzorek (vzdělání, pracovní zařazení, věk apod.)

Srovnávání přístupu školy druhé šance v Malmö (vzdělávání) a SOU Vrapice v rámci pilotního ověřování (přístup k frekventantům, potíže, procento úspěšných a neúspěšných, náborová politika, retence (metodická část)

srovnání přístupu SCVS Norrkoping a ve ŠDŠ v ČR v oblasti vzdělávání pro praxi (výsledek pilotního ověřování) ve společnosti EDUCA International ops

Zajištění tzv. scoringu a určení tzv. universálních monitorovacích indikátorů, které budou přenositelně mezi jednotlivými státy

3.1. Škola druhé šance

3.1.1. Škola druhé šance jako inovativní řešení situace ve vzdělávacím systému

Systém profesní přípravy mladých lidí bez vzdělání užívaný v Evropě již mnoho let, zejména v severských zemích Evropy (Švédsko, Dánsko, Finsko), se osvědčil jako efektivní forma získávání profesních dovedností mladých lidí, kteří z různých důvodů nezískali nebo nemohli získat odborné vzdělání ve škole. To se týká nejen těch mladých lidí, kteří dobrovolně opustili školy, případně byli ze školy vyloučeni pro neplnění povinností, případně nemohli absolvovat školu z důvodů jiných (např. imigranti bez znalosti místního jazyka nebo bez možnosti doložit ukončené základní vzdělání v cizině). Tento model zavedený již v 80. letech a zejména v 90. letech v severských zemích Evropy omezený pouze na praktickou přípravu mladých lidí pro určité profese s vyloučením teoretické výuky ve škole, byl použit Evropskou komisí jako pilotní projekt pod názvem „Second Chance School“ pro 11 členských zemí EU. Projekt byl zahájen s finanční podporou EU v roce 1996 a ukončen v roce 2000. Smyslem celého projektu EU tehdy bylo snížit podíl mladých nezaměstnaných (v členských zemích EU), kteří nemají potřebné dovednosti a uchránit je před sociálním vyloučením a zároveň eliminovat míru kriminality, drogové závislosti či jiných sociálně patologických jevů. Česká republika jako nečlenská země EU v době realizace projektu neměla možnost se projektu zúčastnit, přesto výstupy projektu byly dány k dispozici všem zemím zapojených do programu EU Socrates, tedy i České republice. Tato možnost byla v ČR žádnou institucí využita, což platilo až do roku 2012, kdy společností EDUCA International ops získala tříletý grant na přípravu školy druhé šance v českých podmínkách (podrobnější popis bude součástí DP).

Koncepce školy druhé šance není primárně postavena na principu tradičního vzdělávání, tedy konkrétně na tom, že student absolvuje studijní program za účelem získání dokladu o dosaženém vzdělání, nýbrž na vštípení znalostí určité profese nebo její části, aby absolvent školy druhé šance během 5 – 12 měsíců tréninku mohl/a být přijat/a do pracovního procesu s praktickými znalostmi a pracovními návyky, nebo se navrátit zpět do školních lavic, z nichž vypadli, což snižuje výrazně jejich šanci na uplatnění ve společnosti. Škola druhé šance je totiž formou netradičního vzdělávání individuálního typu, které je zaměřeno na jedince, kteří nemají více než základní vzdělání nebo cizince z tzv. třetích zemí, u nichž je problém s uznáváním diplomů (to neplatí pouze pro ČR, kde je známo, že bez větších problémů dochází k nostrifikaci diplomů pouze u institucí z vybraných zemí, ale i například pro Ukrajinu, kde mají obdobné problémy migranti z Ázerbajdžajnu, Arménie apod.). V podstatě lze konstatovat, že se jedinec vzdělává individuálně pod dohledem zkušeného pracovníka školy druhé šance (tzv. trenér nebo tutor), který musí rozpoznat silné a slabé stránky jedince a s těmi pracovat. Vedlejším cílem (nikoliv druhořadým) je namotivovat jedince k tomu, aby někdy i po několika letech přistoupil ke studiu a pokusil se o svůj návrat na úroveň, na níž byl před opuštěním studia. Jde tedy většinou o vzdělávání praxí v určité oblasti, které se chce jedinec věnovat, a k tomu jsou zde „předměty společného základu“, jako je příprava jedince na vstup do života, eticko- společenské pensum a tzv. dovednosti pro život. Zajímavé je zde i to, že ve škole druhé šance není rozhodující věk, ale osobnostní rysy. Jde o to, zda dotyčný v sobě nalezne chuť pokračovat, či nikoliv a zda spolupracuje, či nikoliv. V rámci svého disertačního výzkumu však budeme pracovat se skupinou tzv. mladých dospělých (16-26 let), neboť ta je cílovou skupinou projektu OP LZZ Škola druhé šance a kryje se i s věkovým průměrem žáků středního odborného učiliště v Kladně- Vrapicích, s nimiž autorka v rámci své pedagogické činnosti pracuje.

3.1.2. Škola druhé šance Základní dělení

V zásadě existují dva základní typy školy druhé šance. První je zaměřen na frekventanty, kteří se hodlají reintegrovat do školského systému, tedy dokončit si následně vzdělání, jehož se jim nedostává (tzv. dánský model). Příprava je zde podobnější našemu systému pouze s tím rozdílem, že je více podobný střediskům, která pracují s osobami v rámci speciálního vzdělávání (jako je střední odborné učiliště v Kladně Vrapicích, které autorka DP řídí). Je zde opět individuální přístup, důraz na předměty, které frekventant bude potřebovat (než obecné pensum), ale pracuje se opět spíše s důležitými informacemi (naučit se učit a pochopit látku, kterou využije). Důležité je, aby si frekventant našel smysl a poznal princip problému. Je zde pochopitelně socio-etická příprava a výchova pro život jakožto nedílná součást systému. Je to z toho důvodu, že frekventant si mnohdy odvykne přípravě, ztratí smysl existence a má v sobě jistou rezistenci (ne-li averzi) vůči systému, škole i vzdělání jako takovému. V horším případě ztratí základní návyky a někdy se setkáváme i s tím, že se dotyčná osoba identifikovala se špatnými vzory nebo má dokonce sklon ke kriminálnímu jednání (nebo historicky měl konflikt se zákonem). Frekventant poté, co obdrží certifikát nastupuje do studia, kde je stále v kontaktu s trenérem/mentorem, který mu pomáhá s adaptací.

Druhý typ připravuje frekventanty ke vstupu na trh práce (tzv. švédský model). Systém je z pohledu českého pedagoga či žáka zcela odlišný, neboť mu spíše než vzdělávací program školského typu bude připomínat systém rekvalifikací, dalšího vzdělávání nebo tzv. stáží v podniku. Není tomu také ale zcela. V prvně zmíněném případě jde o to, že v případě rekvalifikací se jedná o kolektivní přípravu, zatímco ve škole druhé šance tutor nebo mentor pracuje s jednotlivcem dle jeho schopností a jeho vlastního studijního plánu, který mu vytvoří škola druhé šance. Navíc nemá pevně stanovenou strukturu ani časový horizont. V podstatě se frekventant připravuje až do chvíle, kdy mentor či tutor usoudí, že je na danou pozici připraven. Stran obsahu či formy, jde o plánování na základě denních plánů. Navíc zde škola druhé šance, na základě osobnostních rysů, silných stránek a slabin nebo osobních preferencí frekventanta, najde dotyčnému místo a na to ho připravuje, dle pokynů přímo od zaměstnavatele. Následně frekventanta v praxi monitoruje a, po dohodě se zaměstnavatelem, jej instruuje a připravuje na vstup do pracovního procesu. Vše končí zaměstnaneckou smlouvou, v případě, že se v průběhu monitorovaného období (odpovídající tradiční zkušební době nebo praxi) osvědčí, v opačném případě mu tutor doporučí, aby s návratem na trh práce posečkal a navrátil se do školy druhé šance, kde jej mentor či tuto opět připravuje, pouze na podobnou či odlišnou pozici. Škola druhé šance rovněž frekventanta vybaví nezbytnými dokumenty (zajistí řidičský průkaz, svářečské zkoušky, průkaz pracovníka v potravinářství, průkaz na vysokozdvižný vozík či cokoliv jiného, co je třeba) tak, aby byla jeho adaptace pokud možno bezproblémová. Obdobné pak lze konstatovat i o další mylné paralele s dalším vzděláváním, kde jde většinou o nástavbu k něčemu, co již dotyčný zná, zde jde o výuku základům odlehčenou formou, navíc obohacenou o výše uvedenou eticko-sociální nadstavbu. Ani srovnání se systémem stáží není zcela namístě, neboť zde jde, mimo výše uvedeného, zejména o to, že nejde o pevně stanovenou dobu vzdělávání a mentor či tutor nepatří do řad zaměstnavatele, ale kooperuje s ním i s frekventantem. Rozdíl je i v době a formě zaškolování frekventanta (oproti systému stáží v podnicích). Dále pak obsah a forma výuky i praxe odpovídá zcela požadavkům frekventanta, obdobně jako tempo či další aspekty. .

Potenciální závěry – ověření hypotéz

Dosavadní bádání (v době přípravy DP) nasvědčuje tomu, že

KONCEPCE ŠKOLY DRUHÉ ŠANCE JE APLIKOVATELNÁ NA ČESKÉ PODMÍNKY ZA PŘEDPOKLADU ZAJIŠTĚNÍ FINANCOVÁNÍ Z EXTERNÍCH ZDROJŮ. MŮŽE VŠAK DOJÍT I K TOMU, ŽE MODEL BUDE FINANCOVÁN ZE STRANY STÁTU, DOJDE-LI K DOHODĚ MEZI MŠMT, MPSV A MVČR

V PRAXI DOJDE U VZDĚLÁVACÍHO MODELU KE ZMĚNĚ POUZE KOSMETICKY, NAOPAK U PRACOVNÍHO MODULU VÍCE, ZAKOMPONUJÍ –LI SE ASPEKTY Z DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ A REKVALIFIKACÍ

VÍCE ZÁJEMCŮ VE VZDĚLÁVACÍM MODULU BUDE Z ŘAD OBČANŮ ČR (NA ROZDÍL OD EU), U PRACOVNÍHO Z ŘAD CIZINCŮ (OBDOBNĚ JAKO V EU)

BUDE TŘEBA PROGRAM DIVERZIFIKOVAT NEBO VYTVOŘIT SKUPINU ZAHRNUJÍCÍ ZÁSTUPCE MŠMT, MPSV, MV ČR

PRINCIP SCHS JE ŽIVOTASCHOPNĚJŠÍ Z HLEDISKA VÝSTUPU NEŽ JAKÁKOLIV DOSTUPNÁ ALTERNATIVA (AKCENT NA JEDINCE NIKOLIV SKUPINU, INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP, KOMBINACE PŘÍSTUPŮ) ¨

PROBLEMATIČTĚJŠÍ SITUACE BUDE V ZEMÍCH STOJÍCÍCH MIMO EU, PŘÍPADNĚ ZEMÍ STRUKTURÁLNĚ PODDIMENZOVANÝCH (UKRAJINA MMJ).

VĚTŠINA RIZIK BUDE ELIMINOVÁNA, JEDINOU OTÁZKOU JE AKCEPTACE OSVĚDČENÍ ABSOLVOVÁNÍ PROFESNÍ PRŮPRAVY, NEBOŤ JDE O FAKTOR NEPŘEDVIDATELNÝ (NENÍ-LI PŘEDJEDNÁNA PODPORA STÁTNÍ SPRÁVY). PROBLEMATICKÁ BUDE I DOBROVOLNOST ÚČASTNÍKŮ

„BOOM“ ŠKOL DRUHÉ ŠANCE V ČESKÉM KONTEXTU MŮŽE NASTAT CCA. V ROCE 2020, KDY BUDOU ZAČÍNAT SILNÉ ROČNÍKY Z POČÁTKU MILÉNIA. V OPAČNÉM PŘÍPADĚ BY MUSELO DOJÍT K RADIKÁLNÍMU OMEZENÍ STŘEDNÍCH ŠKOL A UČILIŠŤ ZE STRANY PŘÍSLUŠNÝCH ORGÁNŮ

 

Literatura

Bucci, M., 'Dropping Out and Secondary Education', IARD, 2001

Ides Nicaise (ed.), The Right to Learn - Educational Strategies for socially excluded youth in Europe' Bristol, listopad 2000, ISBN I-86134-288-8

kol., European Report on Quality of School Education. 2000, ISBN: 92894-0536-8

kol., Participative Teaching Methods. ICA CEMAS: Ženeva, 1981.

Maňák, J. Alternativní metody a postupy. PF MU: Brno, 1997.

Mužík, J. Didaktika profesního vzdělávání dospělých. Fraus: Plzeň, 2005

Nezel, I. Allgemeine Didaktik der Erwachsenenbildung. Haupt Verlag: Stuttgart, 1992.

Pospíšil, O. Pedagogika dospělých, andragogika. PF UK: Praha, 2001.

Vochozka, J., Příručka pro trenéry v rámci projektu OP LZZ Škola druhé šance. Praha 2015

Další zdroje

Bílá kniha. NPRv ČR. Praha 2002

Mužík, J., Didaktické principy, formy a metody vyučování a učení dospělých (struktura a glosář hlavních pojmů z andragogické didaktiky, www.e-univerzita.cz/muzik kol., škola druhé šance, na www.skoladruhesance.cz

Rozhodnutí č. 253/2000/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. ledna 2000, kterým se zřizuje druhá etapa programu Socrates Evropských společenství. In: http://europa.eu.int/comm/education/socrates.html