Andrej Dan Bárdoš: HODNOTOVÉ A ETICKÉ VZORCE ROMSKÉ MINORITY POHLEDEM MAJORITNÍ SPOLEČNOSTI
Mnohé ze základních problémů plynoucích z poznávání etnika jsou postavené na základech etnogeneze, migrace a společenském vývoji v jednotlivých dějinných epochách. Prameny studia, které nám přibližují dobu, lze z hlediska dochování rozdělit na prameny hmotné, kam hlavně spadají archeologické nálezy a prameny písemné, které nemusí vždy přímo souviset s prameny ortografickými. Často se pramenem stává také výtvarné pojetí doby.
Mgr. Andrej Dan Bárdoš
HODNOTOVÉ A ETICKÉ VZORCE ROMSKÉ MINORITY
POHLEDEM MAJORITNÍ SPOLEČNOSTI
recenzoval doc. mgr. Petr Žantovský, Ph.D.
Mnohé ze základních problémů plynoucích z poznávání etnika jsou postavené na základech etnogeneze, migrace a společenském vývoji v jednotlivých dějinných epochách. Prameny studia, které nám přibližují dobu, lze z hlediska dochování rozdělit na prameny hmotné, kam hlavně spadají archeologické nálezy a prameny písemné, které nemusí vždy přímo souviset s prameny ortografickými. Často se pramenem stává také výtvarné pojetí doby.
V dnešní době se denně setkáváme s novým fenoménem, a to hodnocením aktu jedince v mezích etiky. Jde o všeobecný trend dnešní společnosti. Snad by se dalo říci, že jde o nějakou „módní vlnu“ napříč celou naší společností. Nejčastěji se s touto „myšlenkou hodnocení aktu“ setkáváme v oblastech jako je zdravotnictví (život, smrt, aplikovaná genetika), bioetika, právní, obchodní či etika sociální práce.
Dlouholetá praxe a osobní zkušenosti s romskou populací, jak v bývalé ČSSR, tak i dnes přímo v rovině vzájemného “porozumění podstatě problémů, umění překonávat myšlenkové stereotypy a předsudky.“1“ je často zavádějící. Není zde žádná známka vstřícnosti, více převažuje lhostejnost. Co je důvodem vzájemné nevraživosti, která je často tak znatelná v chování lidí?
„Pozitivní diskriminace někdy vzbuzuje negativní emoce u české veřejnosti, kterou je tato skutečnost často vnímána a priori jako neoprávněné zvýhodňování Romů a diskriminace příslušníků majority …“ „2“
Akt porozumění je definován lidským postojem, myšlením a vnímáním určitého skutku v daném časovém období. Vyhodnocení aktu dle pohledu „soudce“ je často také ovlivněno tzv. „úhlem pohledu“. Lze rovněž říci, že tento pohled je často podmíněn neznalostí situace, interpersonálních vztahů, či jiné motivace, která byla příčinou samotného aktu.
„Zabýváte-li se mravními argumenty v medicíně, je důležité znát, jak problém formuluje zákon a jaké má medicína možnosti v situaci, kterou zvažujete“ „3“
Vymezení pojmu etika a její logická hodnota, která je fenoménem procházejícím dějinami lidstva, má různé pohledy myslitelů na člověka, smyslu existence a hledání řádu. Zde je prostor k uvažování o základních interpersonálních otázkách jako např.: Kdo jsem? Kam jdu? Proč jsem tady? Jaké je moje poslání?
Etika, ležící především na průsečíku filosofie, teologie, psychologie a antropologie, je důležitá pro zdraví společnosti. Člověk, jako homo sapiens, vždy vyhodnocuje výsledek svého rozhodnutí. Volí mezi různými možnostmi chování nebo jednání.
Vzhledem k obrovské šíři oboru existuje nepřeberné množství přístupů a výkladů dané problematiky a je zapotřebí si vyhledat svůj vlastní klíč a vymezit svou vlastní hierarchii hodnot.
Při vyhodnocování etického vzorce můžeme použít Sokratovské zamyšlení nad tím, co je vlastně pravda. Za nejlepší muže jsou považováni Atéňané, kterým vytýká, že jejich starosti o duši a poznávání dobra a zla, předchází starost o finanční zajištění, interpersonální slávy a cti.
Současné uspořádání světa vyžaduje novou etiku odpovědnosti založenou na nutném minimu společných humánních hodnot, kritérií a postojů, jimž budou moci přitakat všechny národy a všechna společenství. Důležitá je tolerance, snášenlivost a partnerství.
Každý matematicky vyjádřený hodnotový vzorec vyjadřuje vztah minimálně dvou stran. Etický hodnotový vzorec není vyjádřením absolutních matematických hodnot, jde tu o hodnoty interpersonální, o vzájemný vztah dvou lidí, vztah člověka ke skupině a opačně. Jakákoliv etika je postavená před otázku o poměru mravních požadavků ke štěstí nebo ke smyslu lidského života.
Etické myšlení hledá ta nejlepší možná jednání, nemůže se však vyhnout ani hodnocení minulého. Člověk vyhodnocuje zejména vlastní minulost a dobu, ve které sám selhal.
Člověk, jako sociální bytost, má velkou potřebu vzájemné komunikace. Ze vzájemné komunikace se odvíjí hodnotový rámec dialogu. Vyvstává zde otázka, jak definovat hodnotu jako pojem a také nakolik je hodnota daného „skutečnou hodnotou“? Již pod řeckým vlivem byla v minulém a na počátku našeho století zdůrazňována otázka hodnot, která mohla být řešena pouze dvojím způsobem: buď jsou hodnoty naším lidským výtvorem a tedy čímsi subjektivním nebo naopak čímsi objektivně a závazně daným.
Mám osobní pocit, že slovo „etika“ , „etický vzorec“, určování co je „etické“ a co „není etické“ se v poslední době stalo „elastickým slovem“. Co se nám „hodí nebo nehodí“ do našeho konání si jednoduše pro vlastní uspokojení svědomí vyhodnotíme jako etické či neetické konání. Tímto způsobem modelujeme „tabulky“ etického chování, které se snažíme vytvořit sice s dobrým úmyslem, ale často pro omluvení svého vlastního svědomí.
Jedním z takto „horkých“ příkladů v dnešní době považuji právě vnímání vzájemných etnických a etických rozdílností mezi majoritní společností a některými minoritními společnostmi. Mezi jednu takovou minoritu patří i dnes často označována skupina obyvatel jako „naše nepřizpůsobivá“ menšina. Takto je jasně označena jedna skupina obyvatel. Lze říci, že je tzv. onálepkována. Romskou komunitu jsme jednou takto označili bez ohledu na to, že tento termín zahrnuje nebo nevylučuje Romy, které ne vždy lze definovat jako „nepřizpůsobivé“. Vytrácí se nám vlastní úsudek, neboli pojmenování věcí pravými jmény, jasným vymezením pojmů, které by plně odpovídalo definici „nepřizpůsobiví“
„Mnohastaletá historická zkušenost ovšem ukazuje, že ani genocida, ani deportace a ani asimilace nevyřešila problém mezi majoritou a etnickou menšinou s odlišným antropologickým typem, problém etnické majority, která trpí syndromem civilizační nadřazenosti, „problém atavistické neschopnosti a neochoty se dorozumět s odlišností, problém netolerance. Pro neromské majoritní společnosti to znamená pochopit tento proces jako optimální alespoň v současné době….“ „4“
Chceme-li vymezit pojem „nepřizpůsobiví“, myslím si, že je potřeba se nejprve blíže zamyslet a porovnat, co je příčinou tohoto jednání. Jak vidí „etické hodnoty“ romská menšina a jak je vidí majoritní společnost. Podsouvá se otázka jeli chování jednotlivce či celé skupiny důsledkem genetických predispozic nebo se jedná o postupnou demoralizaci vlivem prostředí.
Jaké jsou vnitřní etické vztahy romského etnika?
Romové mají zcela odlišný způsob života než majoritní obyvatelstvo. Minulý kočovní způsob života v nich oslabil jakékoliv majetnické vztahy k půdě nebo dlouhodobějšímu časovému plánování. Život je vnímán jenom jako časově ohraničený úsek. Skutečná vize je vnímáná jenom jako přežití ze dne na den.
Etnicky jde o skupinu obyvatel patřící do romského etnika. Tato skupina má ještě další sobě vlastní dělení, a to na různé kasty např. dle rodu, profese, lokální, na čisté a nečisté (žuže Roma a degeša), na městské a vesnické, bohaté a chudé, které nejsou navzájem propojené. S novými celospolečenskými změnami, rozvojem společnosti, vznikem nové ekonomické situace nám doba také „vyplavila na povrch“ dlouho utajovanou skutečnost, kterou jsme nechtěli přijmout, a to, že naše etno kultura obsahuje i takové společenské komunity a jednotlivce, které lze označit jako neintegrované, neasimilované, nevzdělané …
„Etika řeší především problém mravního dobra“, „5“ je vědou o mravech, teorií nikoli praxí. Budeme-li uvažovat již v mezích aplikace etických norem, pohybujeme se v oblasti morálky, jako aplikace etiky v praxi. Interpersonální hodnocení „mravního dobra“ se děje na základě porovnání dvou veličin, a to jaká plyne z daného aktu pro danou společnost - užitečnost a prospěšnost. Projevuje se zde „shoda myšlení a jednání se svědomím a s přirozeným řádem“ „6“
„Mravnost jako kterákoliv kulturní složka odpovídá základní potřebě skupiny jako celku, již se spontánně vytváří harmonie mezilidských vztahů. Společnost existuje jako řádový celek z několika důvodů. Je to zejména proto, že:
1) v hospodářském řádu se stále vytvářejí užitné hodnoty,
2) v právním řádu se stále koordinují a regulují společenské vztahy,
3) v mocenském řádu se stále vytváří centrum autority,
4) v estetickém řádu se vytváří krásno za všechny a pro všechny,
5) v náboženském řádu se stále usiluje o zposvátnění života a
jeho oproštění ode vší nízkosti a všednosti“ „7“
Uvažuji-li v intencích etiky a morálky a její chápaní v romské komunitě, nutí mne to také zauvažovat o tom, jak asi vnitřně, myslím tím pocitově, je schopen s časovým odstupem vyhodnotit vykonaný skutek příslušník dané komunity.
V každém z nás působí nějaký „morální program“„8“, který obvykle nazýváme jedním slovem: „svědomí“.
Milena Hubschamnová v knize Můžeme se domluvit uvádí: „… dva romští kluci a česká dívka … mluvili česky, ale jak mluvili! Vypouštěli z úst tak sprostá slova, že jsem se propadala hanbou.
„Čhavale, na ladžan tumen? Ajse džungale lava!“ (Chlapci nestydíte se? Tak sprostá slova!) Ani jeden se mi nepodíval do očí, ale znejistěli. Pak povídá ten, co držel blondýnu za loket: „Hele vole, ta pani něco chce, ale já ji nerozumím. Rozumíš jí, ty vole?“
Tato situace se po necelé hodině opakovala znovu, ale s jinou českou dívkou .. kluci znovu zvolili za prvek komunikace a seznámení s mladou dívkou slovník plný vulgarizmů.
Dívka si jich dlouho nevšímala, až najednou se otočila a povídá: „Čhavale, na ladžan tumen, jase džungle lava!“ S frajery se stala taková proměna, že se začali vyjadřovat krásně, jak to bylo zvykem mezi starodávnými, poctivými Romy.
Při setkání minimálně dvou etnokulturních společenství dochází také ke střetu (dvou) rozsáhlých, strukturálně propojených souborů odlišných zvyků. Každý jednotlivec v novém společenství je determinován svými zvyklostmi či kulturním stereotypem. Jak se s tímto fenoménem vypořádává společnost?
Mezi první známky řešení dané situace často patří neochota a neschopnost komunikovat. Projevuje se zde strach o vlastní ego, ješitnost či pýcha. Nejprimitivnějším řešením situace je na daném území nemít nikoho odlišného. Řešením situace, které překračuje veškeré etické hodnoty, je genocida. I tato filozofie byla v minulosti považována za řešení jednoho z dlouhodobých problémů různých etnických skupin.
„Majorita zde vyvíjí značný tlak proti rozptýlenému bydlení Romů, neboť dochází ke konfliktům na základě střetu odlišných kulturních vzorců chování. Kulturního rozměru problému si majorita v tomto městě není vědoma. Chápe se jako nositel univerzálně platných hodnot. Neschopnost příslušníků majority překonat tento etnocentrický pohled ústí do snahy o segregaci Romů.“ „9“
Budu-li uvažovat v rozměrech, že etika řeší především problém mravního dobra, je vhodné podívat se přímo do vnitřního uspořádání celé romské minority. Právě zde platí teze minulého století: rodina základ společnosti (státu).
Jaký je význam rodiny a rodinného života v romské kultuře? Jaké etické prvky lze zde nalézt?
Tak například se jedná o vytvoření „jedné velké domácnosti“ skládající se z několika rodin, která má několik společných znaků jako je např. stejné bydliště a stejná činnost. Zpravidla se jedná minimálně o tři generační vzájemně propojené vztahy. Za nejvyšší autoritu domácnosti je vždy považován nejstarší
muž (otec). V takovém seskupení lze pozorovat několik jevů, např. vzájemná solidarita, společné stolování, společná výchova dětí, vzájemná obrana – ekonomická a mocenská pomoc.
Někde lze pozorovat také rodinné nebo rodové seskupení obyvatel na jednom místě.
Sociální a kastovní distance má svůj prapůvod v různých antropologických a etno kulturních skupinách, které se vyskytovaly na území dnešní Indie. Vzájemná koexistence, aniž by zde byla snaha o nějaké odstraňování „odlišnosti“, dala za podnět vzniku ghetta. K propojení s jinými ghetty docházelo jenom na základě společných „obchodních cest“ k výměně statků.
Mravní dobro, které důrazně chrání kastovnictví v romské kultuře, nepřipouští žádným způsobem míchání kast.
Jako příklad uvádím zkrácenou verzi Mileny Hubschmannové o dosavadních vzájemně propojených kastách.
Když jsem se seznamovala s různými skupinami Romů v Rumunsku, náhodou jsem se ocitla na kalderařké svatbě. Cesta oddělovala kolonii Romů-kalderašů (kotlářů) od kolonie Romů-lováriů (koňských handlířů). Otci nevěsty jsem položila otázku, dovolil-li by svoji dceři sňatek s lováriem. Byl zaskočen a přestal mě považovat za „českou Romku“. Opravdová Romka by nikdy takovou otázku nepoložila, věděla by, že nic takového není možné.
Výtvarníka Júlie Lakatoša (Selice u Šale) ze skupiny Ungrike Roma se ptali, může-li si Ungriko Rom vzít za ženu Romku u početné olašské komunity, která rovněž bydlí v Selicich – ovšem ve zvláštní osadě. Odpověděl, že takové něco se ještě u nich nestalo. I v okolních vesnicích bydlí Romové, jak ungrike, tak olašští, ale meziskupinové sňatky se tu nevyskytují.
Jinak je tomu např. v Ľubici (východní Slovensko), kde občas dochází ke kontaktům i k sňatkům mezi olašskými Romy a Romy tzv. servika. (Romové servika i ungrike se liší dialektem, avšak společné známky zde vykazují v podobě usedlého života – na rozdíl od Olachů - a taky tradičními profesemi jako hudebníci či kováři.
V šestnácti letech se Anna vdala do rodiny bohatých romských obchodníků s prasaty. Cenu nevěsty z chudé rodiny zvýšilo to, že byla bílá (neřekl bys, že to je cikánská kost). Světlá pleť představovala, a pro mnoho Romů stále představuje, nejprestižnější hodnotu. Právě světlá pleť často Romům dokonce zachránila život.“10“
Jiný typ zvláštností, vzhledem ke zvyklostem majoritní společnosti lze pozorovat ve způsobu zakládání nového společenství, vedení domácnosti i stravování.
Za nejvyšší hodnotu je považován život, vše co vede k zachování a reprodukci. Žena-matka má proto nejvyšší hodnotu v rodovém seskupení. Žena je ta, která připravuje pokrm pro rodinu, její nálada musí být vždy veselá, aby celá rodina byla veselá.
Za „rituálně čistého Roma“ je považován člověk, který nekonzumuje koňské maso (kůň je považován za posvátné zvíře)
Sociálně ekonomické vztahy různých kast se také projevují v rámci romského společenství. Nejmarkantněji to lze pozorovat při uzavírání sňatků. Praktiky jako je „věno nevěsty“ se zde uplatňují právě opačně. Rodina nevěsty musí být finančně vypořádaná s rodinou ženicha. Toto dodnes platí u lováriů a kalderašů (olašští romové).
Svatební dar novomanželům, např. něco do jejich nové společné domácnosti, lze pozorovat u kast jako ungrike a servika. Zde se nepraktikuje tzv. „finanční odškodnění“ za ztrátu rodinného příslušníka.
Při sledování okolností, které mají vliv na vznik nové rodiny, uzavíraní manželského svazku, lze pozorovat mimořádně mladý věk nevěsty (Kalderaši a olaši). V některých případech jde o tzv. předem domluvené svazky, které často s velkým časovým odstupem domlouvají otcové rodin.
Panenství nevěsty až do svatební noci je považováno za „základní devizi“ rodiny nevěsty, kterou rodina vkládá do nového svazku. Uzavírání sňatků se řídí sociokulturními normami zejména na území, kde právě Romové žijí. Není ale výjimkou, že nedochází k narušení tohoto zákonního nařízení. Samotný akt uzavírání manželského svazku, budování nových rodinných vztahů je často doprovázen církevním aktem.
Co ovlivňuje romskou minoritu k vyhledávaní církevních aktů?
Křest novorozence je často podmíněn církevním sňatkem rodičů
Uzavírání sňatků, jako legalizace vztahu, ovlivňuje další sociálně ekonomické vztahy
Sňatek – bijav – je příležitost, kdy se potká rodina a přátelé, je to také příležitost k vzájemným projevům štědrosti
Různé sociální distance, plynoucí z budování rodiny, lze pozorovat také v každodenním životě.
V romském společenství má stále vysokou hodnotu četnost dětí. Když je žena těhotná, má různá privilegia, např. musí dostat k jídlu vše, na co má chuť. Těhotná žena musí dodržovat řadu různých zákazů, aby zajistila co nejlepší podmínky svému dítěti. Jako příklad lze uvést, že nesmí mít žádný vizuální kontakt s něčím, nebo někým, jehož celkový vzhled je odpudivý. „11“
Narození dítěte je pro romskou rodinu jedinečnou a obdivuhodnou událostí. Jeho začlenění do romského společenství předchází v domácím prostředí různé rituály spojené s magickým očištěním. Tento akt začlenění do společenství vrcholí křtem. Tomuto církevnímu aktu je přikládaná velká důležitost a důvěra, která je spojená s magickou ochranou dítěte před zlými duchy, démony. „12“
Př.: „Velice intenzivně bych přála Čechům, kteří tvrdí o Romech, že jsou nekulturní, aby se zúčastnili například obřadu romských křtin. Aby sledovali kultivované chování všech účastníků. Aby vnímali krásu a filozofickou hloubku nesčetných blahopřání, která jsou vyslovena nad malým človíčkem přijímaným do lidského společenství. Přála bych všem, aby zažili formalizovanou sešlost při níž se nejen vyprávějí fantastické hrdinské příběhy, ale vybranými slovy podle kultivovaného řádu se hodnotí existence jednotlivců, rodin, rodů, komunity, společenství, i běh světa, … obřad uvítání hosta, aby sledovali, jak romský otec učí svého syna hrát na hudební nástroj, jak romská žena vaří a jak učí vařit své dcery…. „13“
Jiný typ zvláštností, vzhledem ke zvyklostem majoritní společnosti, lze pozorovat ve způsobu stravování a vedení domácnosti.
Různá omezení neboli distance lze pozorovat také v oblasti různých činností, zvyklostí či konceptů. Model kastovních činností je hluboce a pevně zakotven. Pro určitou skupinu osob je typickou obživou obchod a překupnictví. Toto převážně platí pro lovare a kalderariové (olašský romové). Zde je právě antagonizmem, že manuální práce je považována za něco „dehonostujíciho“. Fyzická práce snižuje prestiž olašského Roma uvnitř komunity. V některých případech (Sinti, Manuš) lze pozorovat, že i práce lékaře, z důvodů styku s tělem jako něčím nečistým, je nepřípustná.
Př. „Profese charakteristické pro určitou romskou skupinu nepřekročí „kastovní“ hranice. Skupiny olašských Romů se nikdy neživili hudbou. Hudebníci nikdy nehandlovali s koňmi nebo nevykonávali povolání kotlářů. Rajkane Lavutara „panští hudebníci“- muzikanti, se nikdy nesnížili k tomu, aby dělali fyzickou práci. „14“
Jiný příklad uvádí M.H. „v městečku byly dvě cikánské osady. Jedna lavatariko vatra (hudebnická osada) a druhá valkara (výrobci nepálených cihel)“. Tyto dvě skupiny se vzájemně respektovaly, ale nikdy nenavazovaly žádné sociální vztahy, nebyly-li podmíněné obchodem.
„Pokud se tedy rodové (příbuzenské) komunitě podaří získat (osvojit si) profesi s vyšší prestiží „čistší“ práci, může se tzv. sanskrtizovat, to je postoupit výš na žebříčku kastovní hierarchie. Sanskrtizace ovšem předpokládá, že ona komunita – „nová kasta“ si nejen přisvojí novou živnost, ale že si osvojí i veškeré zvyky odpovídající jejímu novému statutu, a tedy že se vzdá zvyků původních.“ „15“
Závěr
Jak najít, definovat a realizovat humánní model komunikace, který počítá s přirozenou odlišností a jejich kulturně komunikační symbolikou? Podstata spočívá v ochotě a schopnosti se dorozumět. „16“
Samostatná etnická reprezentace Romů je nedílnou součástí podpory Romů, jejich politiky a jejich situace, coby zásadně odlišné od politiky a situace zbytku společnosti. Podpora romských organizací shora sice zpřístupňuje politickou aktivitu a prohlubuje politické vědomí mezi Romy, cenou za to je ovšem fatální narušení vývoje demokratické romské politiky. Stejně jako v případě ostatních neprivilegovaných sociálních skupin není demokracie ve vztahu k Romům stále ještě samozřejmostí, ale nezbytným předpokladem pro efektivní politickou mobilizaci. Struktura etnických politických programů a institucí jednak zakrývá společné zájmy Romů a současně je staví do vzájemného konkurenčního boje. „17“
Moderní doba dovedla společnost k vzájemnému vytváření takových jevů jako nedůvěra, podezíravost, nenávist a neochota. Romové žijí mezi sebou, ale nežijí s námi. Často žijí na okraji společnosti. Proto jsou jiní. Nebudeme-li schopni pochopit jejich jinakost a zřící se svého arogantního přesvědčení, že jenom my máme patent na to, co je správné … „18“ bude docházet k prohlubování vzájemného neporozumění, které časem může gradovat až do nebezpečí.
Význam integrace romské populace má vést především k bezkonfliktnímu soužití romské komunity v majoritní společnosti. V současné době však existuje mnoho konfliktů a různých třecích ploch, které jasně prokazují spolužití jako problémové.
„Problémy, které se v jednotlivých městech vyskytují, jsou jednak institucionální a celospolečenského charakteru jako například nezaměstnanost, bydlení apod., jednak jsou to problémy zapříčiněné ze strany Romů jako například trestná činnost Romů, hlučnost a nepořádek. Dále jsou to problémy v postojích majority vůči Romům jako například napadání Romů skiny, předsudky majoritní společnosti vůči Romům, diskriminace Romů ve službách apod.“ „19“
Různé aktivity s cílem změnit situaci romské populace tak, aby byla vnímána majoritní společností jako „rovnocenný partner“, v současné době omezují negativistické celospolečenské prvky jako je vysoká míra nezaměstnanosti, problémy v otázce bydlení a vzdělanosti.
„Majoritní a minoritní společnost byla postavena před nutnost hledat způsoby dorozumění, vytvářet nová pravidla vzájemného chování. „ „20“. V dějinách lidstva se podobné situace opakují na celé zeměkouli pokaždé, když se pohnou celé etnické populace a dostávají se do kontaktů s jinými, novými, neznámými etnickými společenstvími. Obvykle trvá mnoho generací, než si na sebe společenství zvyknou, než se spolu naučí vycházet a komunikovat. Ve společenských infrastrukturách, kde se odehrávají mezilidské, osobní vztahy, je to proces empirický.“ „21“
Př.: „Jednou jsem musela použít pohostinství v rodině své neromské přítelkyně. Nemohu si stěžovat, všichni k nám moc laskaví a prokazovali nám úctu. Vyhýbali se tomu, aby nám řekli cikán. Přišla se na nás podívat i jejich sousedka, a pak jsem ji slyšela v předsíní šeptat „Voni jsou tak slušný, jako by ani nebyli cikáni!“
Byli k nám hodní, žili v pohodě, ale to, co jsem v té české domácnosti za těch pár dní prožila, to byly nervy! Přítelkyně žila v malém bytě. Kuchyně a koupelna byla jenom oddělena závěsem. Jednou jsem viděla, jak její švagrová oplachuje nádobí v umyvadle, ve kterém jsme se myli. Projel mnou doslova pocit hnusu. I v té nejchudší romské rodině bylo úplně nepředstavitelné, aby se vařilo ve stejném hrnci, ve kterém se pak pralo prádlo. Dřívější romky praly zvlášť mužské a ženské prádlo, co se u olašských romů dodržuje dodnes.“ „22“
Vrátím-li se ve svém uvažování k úvodním myšlenkám jaké je vlastně etické myšlení romské minority, kde jsou prameny vzájemných neporozumění, „mnohé ze základních problémů plynoucích z poznávání etnika jsou postaveny na základech etnogeneze, migrace a společenském vývoji v jednotlivých dějinných epochách“, nabízí se mi mimo jiného jedna otázka: „Co je důvodem této neochoty vzájemně si neporozumět?“ Jaké jsou příčiny a důsledky tohoto konání? Jedná se vždy nutně jenom o jednostrannou neochotu k vzájemnému vnímaní potřeb nebo je to vztah nadřazenosti a podřazenosti?
Př.: Jedenáctiletý chlapec z Nového Boru si vymyslel přepadení čtveřicí mužů, když jezdil na koloběžce. Ve skutečnosti byl nepozorný a najel na tlustou větev, přepadl přes řidítka, vyrazil si několik zubů a odřel si obličej. Server Denik.cz nejprve zveřejnil výpověď matky hocha, která naznačila, že chlapec byl napaden z rasových důvodů. Veřejnost měla jasno a jako pachatele brutálního útoku označila Romy. „23“
Př.: Člověk by si myslel, že odebírání dětí vlastním rodičům za účelem převýchovy je už dávno jen historie. Nicholsonová ze strany Sloboda a solidarita věří, že právě tento koncept může romské děti z osad uchránit před „nelidským zacházením“. Stát prý musí učinit rozhodné kroky v oblasti výchovy těchto dětí,a když selžou všechny možnosti na nápravu, dojde k odebrání a svěření dětí do náhradní péče. Jenže co znamená vyčerpat možnosti na nápravu? Neschovává se za tím přiznání vlastního selhání? Zdá se, že pohár trpělivosti přetekl a namísto důsledné sociální práce volíme extrémní konečné řešení.
Je skutečně zarážející, že s konceptem přichází právě tato takzvaně liberálně smýšlející strana, která se tématu romských osad na Slovensku nebojí a jinak přináší i celkem racionální návrhy ke zlepšení situace slovenských Romů. Její program však obsahuje i body, které představují krajní řešení praktikované už v minulosti s fatálními následky a které nejsou slučitelné s liberálními principy. Například navrhovaná „dobrovolná sterilizace“ či zmíněné odebírání dětí do náhradní péče. Tímto návrhem, jak v prohlášení Nicholsonová sama uvádí, se začíná strana zaobírat po posledních událostech v osadách, kdy došlo k hromadným bitkám mezi jejich obyvateli. Člověka tak napadá, zda není koncept poháněný tak trochu i strachem, který mohl agresivní dav vyvolat… Jde nám o bezpečí romských dětí anebo o vlastní? „Trpělivým a poctivým přístupem státu k otázce segregovaných romských společenství můžeme dosáhnout toho, že za několik let vyroste generace Romů, kteří nebudou šířit okolo sebe strach, ale stanou se plnohodnotnými členy společnosti,“ uzavírá strana svoje prohlášení.
Pod trpělivým a poctivým přístupem státu si však rozhodně nepředstavuji odebírání dětí do cizího opatrovnictví (nehledě na to, že tento model se na Slovensku praktikuje už asi padesát let v konkrétních případech), ale kvalitní terénní sociální práci v souladu s respektem vůči kulturním zvykům i jednotlivým zvyklostem. Právě tam je mezera, kterou je potřeba ze strany státu vyplnit. Je také k zamyšlení, proč se stejným způsobem ve světle nedávných policejních razií v osadách nezabýváme bezpečností samotných Romů. Je podivuhodné, že vážnost situace hodnotíme jen jedním směrem, jen v určitých momentech.
Koncept odebrání dětí do cizího opatrovnictví nikdy neřešil a ani dnes nevyřeší příčinu problému. Celoplošné nařízení kromě jiného umožňuje zneužívat pravomoc sociálních pracovníků a v konečném důsledku může způsobit více škody na lidských osudech než užitku. Ve skutečnosti se takovými nápady jen dávají ruce pryč od řešení, která jsou na dlouhou trať. A to se do voleb příliš nehodí. „24“
Integrace minoritních společenství do majoritního, soužití osob, které mají částečně stejné kulturně sociologické znaky, je velice náročný a zdlouhavý proces.
V současné době naše společnost žije ve stále multikulturnějších společenstvích v důsledku migrací, které mají různé důvody jako např.: politické, ekonomické, sociální, humanitární či studijní. Jelikož tyto faktory podstatně modifikují prožívání, vnímání a sdělování různých vnitřních pocitů, postojů či vztahů ve společnosti. „25“
V případě romské populace, při porovnání výsledků historických bádání a současných událostí, které nám představují masmediální zdroje, dochází k časté dichotomii. Dovolím si tvrdit, že písemné zdroje dosavadního orálního bádání lze k současné celospolečenské situaci skoro považovat za archaické. Proto je potřeba v rámci komunikace s majoritní společností využívat veškerých nových poznatků a dostupných informací, a to i na základě nových orálních výzkumů, které přispějí k prohloubení vzájemného poznávání.
Použitá literatura:
BALVÍN J. a kol., Romové a majorita, Hnutí R, Ústí n.L. 1997, s. 139
BÍLÝ J., Základy etiky, estetiky a religionistiky, Eurolex 2005, s. 170 ISBN 80-86861-21-X
DANIEL Bartoloměj, Dějiny romů, Univerzita Palackého Olomouc 1994, vyd. 1., s. 197, ISBN 80-7067-395-8
Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Romská minorita a postupy integrace, KUFR 2002, s. 127
JAKOUBEK, Marek a HIRT Tomáš, Romové:kulturologické etudy, Vyd. 1, Plzeň 2014, 383 s., ISBN 80-86473-83-X
HUBSCHMANNOVÁ M., Můžeme se domluvit, Olomouc 1993, UP Olomouc, ISBN 80-7067-355-9, s.117
HUBSCHMANNOÁ M., Po židoch cigáni, Triáda 2005 , s. 900
POLÁKOVÁ EVA, Postavenie rola rómskej ženy v společnosti, Fakulta masdediálnej komunikácie UCM,Trnava 2005 s. 203
SEŠITY PRO SOCIÁLNÍ POLITIKU, SOCIOKLUB 1999, Vyd. 1, s. 558, ISBN 80-902260-7-8
SULITKA A., UHEREK Z., Praha a menšiny, Etnologický ústav AV ČR, Praha 2015, s. 221
ŠIMÍKOVÁ I., VAŠEČKA I. a kol., Mechanizmy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace, Vyd. 1, Brno 2004, 211 s., ISBN 80-7364-009-0
ŠIŠKOVÁ Tatjana, Výchova k toleranci a proti rasizmu, Vyd. 2, Praha 2008, 273 s., ISBN 978-80-7367-182-2
POLÁKOVÁ EVA, Postavenie a rola rómskej ženy v společnosti, Fakulta masmediálnej komunikácie UCM,Trnava 2005 s. 203
THOMSON Mel, Přehled etiky, Portál 2004, s.167 ISBN 80-7178-806-6
TÓTHOVÁ V. a kol., Kulturně kompetentní péče u vybraných minoritních skupin, TRITON 2012, s. 277, ISBN 978-80-7387-645-6
Internetové zdroje:
Deník.cz, ze dne 1.10.2015
Romea.cz, autor R. Berkyová, publ. 7.9.2015
Index citované literatury:
Praha a menšiny
Praha a menšiny
Přehled etiky, s. 20
Romové v české republice s. 135
Základy etiky, estetiky a religionistiky s. 11
dtto s. 11
dtto s. 14
dtto s. 22
Romská minorita a postupy integrace s.87
Po židech Cigáni, s. 527
Kulturně kompetentní péče s.28
dtto s. 32
Můžeme se domluvit, s. 11
Romové v ČR s. 125
dtto s. 131
Můžeme se domluvit s. 11
Romové a kulturologické etudy s. 95
Výchova k toleranci a proti rasizmu s. 128
Romská minorita a postupy integrace s. 36
Můžeme se domluvit s. 50
dtto s. 50
dtto s. 54
Deník.cz, ze dne 1.10.2015
Romea.cz, autor R. Berkyová, publ. 7.9.2015
Kulturně kompetentní s. 36