15.09.2016 | 14:15
Karel Kopeček: Bumerang – Cesta kolem nového třetího světa

Karel Kopeček: Bumerang – Cesta kolem nového třetího světa

Karel Kopeček

Michael Lewis : Bumerang – Cesta kolem nového třetího světa

Praha: Dokořán, 2012. ISBN 978-80-7363-418-6.

Recenze

Karel Kopeček

Michael Lewis : Bumerang – Cesta kolem nového třetího světa

Praha: Dokořán, 2012. ISBN 978-80-7363-418-6.

Recenze

(autor je studentem oporu Politologie a politický marketing na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze)

 

 

Publikace provádí čtenáře světem, a vlastně se sluší říci, že i zákulisím, světové finanční krize. Lewis zpovídal lidi, kteří znali příčiny krachů bank, propasti, nad kterými v téměř beznadějné pozici visely některé státy, i dopady krize mající ryze lidský rozměr.

 

 

ÚVOD

 

V úvodu autor napsal následující věnování: "Dougu Stumpfovi, nadanému editorovi a gentlemanovi, bez nějž by mě v životě nenapadlo vyrazit na cestu po rozvalinách." Právě přirovnání stavu některých zemí k rozvalinám je, jak Lewis v jednotlivých kapitolách píše, velmi příznačné. Pro mě, jako výrazně neekonomicky zaměřeného novináře, byť se středoškolským ekonomickým vzděláním, byly autorovy informace o pozadí finanční krize, chování bankéřů, investorů či politiků, až téměř děsivé.

Michael Lewis v této knize nehodnotí, ani nepopisuje finanční krizi jako celek, ale v pěti kapitolách se věnuje příčinám a někdy až překvapujícím detailům této krize na Islandu, v Řecku, Irsku, Německu a USA.

Významným plusem knihy je fakt, že Lewis se jen nepokouší o hru na investigativní žurnalistiku, ale předvádí skutečnou ekonomickou žurnalistiku. Nepotřebuje přitom tajné zdroje, dosud nezveřejněné dokumenty ani odposlouchávací zařízení. Ukazuje investigativní cestu, za kterou je "jen" důslednost, pečlivé schraňování informací, schopnost

dedukce podpořené fakty, důvtip, ale především perfektní znalost věci, tedy ekonomických souvislostí. Kombinací těchto faktorů, kterým měrou výraznou pomáhá také autorova schopnost poutavě a přitom jednoduše a srozumitelně podávat tak složité téma, jakým je světová finanční krize, získává publikace Bumerang atributy bestselleru, který je ale žánrově částečně propojen s literaturou faktu, a mohla by být vlastně považována za základní literaturu pro finanční analfabety.

 

 

ISLANDSKÁ NAIVITA V RYBÁŘSKÝCH SÍTÍCH

 

Lewisovo putování po zemích zpustošených finanční krizí začíná na Islandu. Jakkoli jde o pro našince zemi možná až tajemnou - je zároveň zemí do jisté míry svéhlavou, až překvapivě machistickou a... plnou víry ve vlastní schopnosti. To snad nejlépe vystihuje následující výrok z Bumerangu: " Celý několikasettisícový národ bez sebemenších zkušeností s velkými financemi pohlédl na velkolepý majestát Wall Street a pomyslel si: ´To zvládneme taky.´" (s.29)

Jenže nezvládl. Jak by také mohl, když se finančníky téměř přes noc a z leknutí stali kapitáni rybářských lodí. Tak se stalo, že se země relativně bohatá, nebo opatrněji řečeno, bez větších problémů, stala před zhruba osmi lety finančním vězením. Cesta do islandských pekel však byla relativně snadná. Velmi zjednodušeně Lewis popisuje finanční bláznění na Islandu takto: "Ty máš psa a já kočku. Oba se dohodneme, že naši mazlíčci mají každý hodnotu jedné miliardy dolarů. Ty mi prodáš psa za miliardu a já tobě kočku taky za miliardu. V tu ránu se z nás stávají islandští bankéři a každý vlastníme aktiva za miliardu."(s.44-45)

Víru v sebe sama u Islanďanů výrazně podpořila také následující skutečnost. Čistě hypoteticky, kolik lidí v České republice vidělo na vlastní oči svého premiéra? Možná jich bude dvacet procent. Kolik lidí v České republice se setkalo přímo s premiérem a ještě k tomu v jeho pracovně? Tak to už jsou promile procenta. Samozřejmě. Na Islandu je ovšem toto

samozřejmá věc. Schůzku s premiérem si z tohoto třistatisícového státu může domluvit téměř každý. Prostě to jde a jde to velmi jednoduše. Tak jaký je sakra problém s proniknutím do finančního světa? Pro Islanďana žádný. "Půl tuctu lidí mi sdělilo, že Islanďané pevně věřili, že je svět bere jako globální finančníky vážně, především proto, že všichni Islanďané si už od přírody připadají důležití. A důležití si připadají také proto, že mohou prakticky kdykoli zajít za svým premiérem."(s.51) Po přečtení této Lewisovy glosy nepřekvapuje, že se s premiérem setkal i on sám.

 

 

V ILUZI ZTRACENÁ REALITA

 

Publikace je zároveň trefnou sociologickou sondou do duší lidí. Ukazuje na rozhodující motivace lidí v popisovaných státech. O tom, jak islandský rybář uvěřil, že je obdařen finanční genialitou, o tom, že Ir uvěřil, že "... od teď budeme bohatnout jen tím, že si budeme navzájem stavět domy.",(s.116) citoval Lewis například Morgana Kellyho, profesora ekonomie na University College Dublin. Nebo o tom, že s Řekem, který si myslí, že dluhy jsou od toho, aby se neplatily. Ale třeba také o tom, že ekonomický tahoun a všeobecně vzývaný finanční spasitel, tedy Německo, rozhodně nemá pod čepicí a při bližším pozorování ho můžeme z určitého úhlu pohledu vlastně považovat za obyčejného troubu, hňupa a tím i dojnou krávu.

Jak z Lewisem předkládaných závěrů vyplývá, mají výše uvedená hodnocení společný kořen - víru v něco, co neexistuje, fatu morganu, Potěmkinovu vesnici. Vše vypadá na první pohled fantasticky, možná to i chvíli funguje, ale jen do chvíle, než fata morgana zmizí nebo se někdo pokusí do Potěmkinovy vesnice přestěhovat. Pak přichází realita. Právě rozdíl mezi realitou a iluzí téměř dokonale ilustruje část setkání Michaela Lewise s možná trochu excentrickým, avšak realisticky založeným ředitelem hedgeového fondu v Dallasu v USA Kylem Bassem: "´Kupuj jen fyzické zlato.´ Vysvětlil, že až krize uhodí, trh se zlatými futures se

pravděpodobně zhroutí, jelikož klienti dnes drží mnohem víc kontraktů, než kolik je na světě dostupného zlata. Majitelé futures, kteří jsou přesvědčeni, že vlastní zlato, prý po nástupu krize zjistí, že mají v sejfu jen štosy bezcenného papíru.

 

 

ROZDÍL MEZI ŘEKEM A IREM

 

Bumerang - Cesta kolem nového třetího světa kromě příčin finanční krize v jednotlivých státech ukazuje také na chování společnosti a rozdílnosti, s jakými obyvatelé zemí přijímají opatření ve chvíli, kdy iluze nenávratně zmizí. Fakta, s nimiž Lewis zachází až s nekompromisní důsledností ukazují na generální rozdíly.

Jednoznačným příkladem budiž srovnání reakce Irů a Řeků. "V Řecku si peníze vypůjčil stát a tamější dluhy jsou dluhy řeckých občanů. Ti se k nim však nechtějí znát. Už několikrát vyšli do ulic, dopustili se násilností a velmi pohotově svedli vinu za vlastní problémy na všechny okolo... ...V Irsku si peníze rozpůjčovala hrstka velkých bank, leč občané jsou přesto ochotni umořit je za ně, a to beze slůvka protestu." (s.145)

 

 

NE VŠECHNO NĚMCI ZVLÁDNOU

 

Bráno v čistě osobní rovině, jakkoli byly informace o finančních kamikaze v Irsku, Řecku či na Islandu z mé strany neverbálně komentovány kroucením hlavou občasným smíchem, případně ironickým úšklebkem, tak to, co se dle Lewise dělo dílčím způsobem v Německu, mě šokovalo.

Pro Lewisovo putování po příčinách finanční krize v Německu je zásadní schůzka s tamním náměstkem ministra financí Jörgem Asmussenem, jedním z hlavních odpovědných za finanční a ekonomický vývoj nejen v zemi našich západních sousedů, ale vlastně také ve značné

části světa. Ten popsal racionalitu a iracionalitu, která Německo finanční krizí provedla. Na jedné straně zodpovědní občané: "V Německu k žádnému úvěrovému boomu nedošlo... ... Ceny nemovitostí se ani nepohnuly. Nezaznamenali jsme žádné hromadné půjčování na spotřebu. Protože takové chování je u nás zcela nepřijatelné. Takoví my Němci zkrátka jsme. Máme to hluboko v genech," (s.168) přiblížil Asmussen Lewisovi, že německá nátura vlastně zachránila miliony lidí od obrovských finančních problémů. Co ovšem neudělali Němci, respektive Němci jako občané, zvládli za ně Němci bankéři.

Lewisův popis je vyobrazuje jako malé chlapce, kteří se na malé vesnici dozvěděli, že existuje velké město, a bez zkušeností, bez obavy z rizika (spíše však bez uvědomění si rizika) se rozhodli, že jej ovládnou. Právě iracionalita takového chování je na jinak přísně racionálním Německu nejvíce zarážející. "To, co mezi lety 2003 a 2008 s levnými penězi provedly německé banky, by v jejich vlasti nebylo nikdy možné, protože němečtí občané na tu spoustu nesmyslných nabídek a zdánlivě výhodných investic nereagovali."(170). Také proto například krize nemovitostí na Floridě finálně skončila obřími ztrátami v Německu. To je jedna z mála finančních katastrof, které Němce postihly. Do jisté míry je obdivuhodné, jak se s tím tento spořádaný národ vyrovnává, tedy že na to stále ještě má.

Berlín jako jeden z pilířů světové ekonomiky je totiž na základě Lewisova popisu troubou, který se rád nechá napálit (např. Wall Street a obchodování IKB, s.183) a rád pak všechno zaplatí (vlastně nerad, ale nic jiného mu nezbývá - například v případě Řecka, s170).

Proč se Němci do těchto situací dostávají? Proč se jim to "děje"? Vysvětlení podal německý ekonom Wilheml Nölling: "Nalákali nás na euro pod falešnými záminkami. Němci jsou obecně velmi naivní lidé. Každému hned všechno uvěří. Oni totiž chtějí uvěřit. Hrozně rádi druhým věří."(s.190)

Jenže, jak tvrdí Lewis, ne každý se chová jako Němec, ne každý nelže, ne každý nekrade. V případě Němců platí, a to měrou nezanedbatelnou,

že ne každý má tak temnou minulost. Možná proto Němci tak rádi věří, protože jim to na ni pomáhá zapomenout, nebo se z ní vykoupit.

 

 

 

 

SPOJENÉ STÁTY ROZEŽRANÉ

 

Snad nejvíce sociologickou částí Bumerangu je exkurz do nitra příčin finančního marasmu Spojených států amerických. Lewis vše popisuje na úrovni regionální (Kalifornie a setkání s jejím bývalým guvernérem Arnoldem Schwarzeneggerem) či vyloženě lokální (absolutní krach městečka Vallejo, s.220).

Lewisem nasbíraná svědectví ukazují na - říkejme tomu neskromnost - Američanů. Je pravda, že si autor vybral "rázovitou" část USA, ale i ta je, byť trochu extrémní, realitou obecného vnímání výroku, v němž stát jsou občané, ale občané nejsou stát. Tedy, že stát musí občanům dávat, ale občané, když stát potřebuje dostat, odmítají dát. Pro ilustraci se dá použít série návrhů Schwarzeneggerovy exekutivy, která se snažila protlačit úspory. Představitele filmových hrdinů mnohokrát nepodrželi ani lidé, kteří ho do úřadu vyzvedli. V podstatě kdykoli je požádal o pomoc a v referendu žádal jejich podporu pro kroky, které byly z ekonomického hlediska nezbytné, nepochodil. Pro obyvatele Kalifornie byla zkrátka představa uskromnění se nepřijatelná . Podle Lewise "tradiční" kalifornští politici "...pochopili, že kalifornští občané jsou sice nezodpovědní, ale že jde o nezodpovědnost zásadovou a konzistentní."(s.207)

Samostatnou kapitolou jsou pak osudy bankéřů z Wall Street v kontrastu s těmi například v Irsku. Zatímco ty irské společnost zcela zatratila, dala jim punc viníků obřích finančních ztrát a oni sami na krizi nezískali nic, tak bankéři z Wall Street měli z krize mimořádný osobní prospěch například v podobě zlatých padáků.

 

 

CO BY ŘEKL LEWIS TŘEBA NA BAKALU

 

V kontextu kritik, které autor v knize podrobuje jak malé finanční meteority (Island, Irsko), nevychované děti (Řecko), tak hvězdy (USA, Německo), které září jen ze setrvačnosti, se dá zaspekulovat nad vhledem, který by mohl mít na situaci, v níž se nachází Česká republika. Konkrétním příkladem budiž problém kolem Ostravsko karvinských dolů (OKD), jejich odstátnění a následně (byť po několika letech) úvahách o de facto znovuzestátnění.

Absurdita počínání českých politických špiček zapadá do mozaiky rozhodnutí politiků Lewisem zkoumaných zemí. Tehdejší český ministr financí Bohuslav Sobotka v souladu s tehdejším premiérem Milošem Zemanem prodají doly (včetně rozsáhlého bytového fondu) do soukromých rukou miliardáře Bakaly. O pár let později, kdy jsou z dolů vyvedena prakticky všechna aktiva, byty prodány jiné společnosti, firma má za sebou několik vln propouštění, pohledávky věřitelů čítají několik miliard korun a chybějí prostředky na výplaty zbývajících zaměstnanců, se opět musí stát aktivně zapojit, aby zabránil ekonomické katastrofě na severu Moravy. Šéfem záchranářského týmu je pak premiér Bohuslav Sobotka, za souhlasného přikyvování prezidenta Miloše Zemana. Český model v tomto případě připomíná ten irský. Lidé, tedy občané, nic nezpůsobili a prostřednictvím svých daní "lepí" díry vzniklé v dolech. Jen na rozdíl od zmiňovaného Irska, kde jsou bankéři téměř vyděděnci společnosti, v Česku spoluviníci zastávají o řád vyšší politické posty, než v době, kdy problém svými rozhodnutími způsobili.

 

 

ZÁVĚR

 

Lewisův Bumerang a jeho „Cestu kolem nového třetího světa“ lze vnímat z několika úhlů. Jednak jako bestseller, jednak jako jakýsi úvod do

absurdit finančního světa a jednak jako varování. Varování před chamtivostí a iracionalitou. Osobně je pro mne však kniha potvrzením osobního názoru, že žijeme ve světě, který neexistuje. Na finančních trzích se obchoduje s cennými papíry, které představují zlato, fyzické množství zlata je však nižší, než množství zlata v cenných papírech. Aktiva některých subjektů dosahujících miliardových částek jsou/byla jen virtuální... Autor nenabízí řešení a vlastně ani nemůže. Ono totiž neexistuje nebo přinejmenším není v silách současného světa.

Jednou z myšlenek, která mne po přečtení Bumerangu napadla, byla ta, do jaké míry jsou Lewisova tvrzení pravdivá. Jistě, řadu z nich bych byl případně schopen ověřit z veřejně dostupných zdrojů. Lewis však popisuje i podrobnosti, které takto dohledatelné nejsou. I kdyby však ne všechna fakta seděla, budiž autorovi i jeho knize k dobru, že existuje. Může nám totiž dopomoci ke snaze žít v reálném světě.

 

Poznámky

 

Hedge fondy (hedge=zajištění) jsou skupinou investičních fondů, které téměř nepodléhají regulaci. Hedge fondy se snaží o absolutní výnosy nezávislé na ekonomickém vývoji a mohou přinášet vysoké zhodnocení vložených prostředků, ale také vysoké ztráty. Dostupný z: http://cz.saxobank.com/support/slovnik-pojmu/hedge-fondy

 

Futures je finanční derivát, jehož základem je dohoda dvou stran o směně určitého množství podkladového aktiva v předem určeném množství, za předem stanovenou cenu a k předem stanovenému datu realizace obchodu. Jedná se o tzv. pevný druh kontraktu (smlouvy), což znamená, že při sjednaném obchodu jsou obě strany zavázány ke svým povinnostem. Prodejce futures kontraktu je povinen fyzicky dodat podkladové aktivum, na druhou stranu je kupující futures kontraktu povinen fyzicky odebrat podkladové aktivum. Pomocí futures kontraktu se mohou obchodovat např. komodity - komoditní futures, měny - měnové

futures, akcie nebo dluhopisy. Dostupný z: http://cz.saxobank.com/support/slovnik-pojmu/futures