30.12.2015 | 00:00
Josef Dolista: Náboženský fenomén a jeho vliv na etiku

Josef Dolista: Náboženský fenomén a jeho vliv na etiku

Ještě během r. 1989 se zdálo, že náboženství nebude hrát významnou roli ve společnosti v blízké budoucnosti. Na školách se mohlo o náboženství mluvit jen v rámci ateistické propagandy. S osobní zkušenosti vím, že se mluvilo o náboženství v r. 1992 při diskuzích s vysokoškolskými studenty v předmětu „dějiny filosofie“ téměř s tichým hlasem a velmi stydlivě. Dnes je skutečnost úplně jiná. Studenti se veřejně vyjadřují ke své náboženské příslušnosti, případně k tomu, že nevyznávají nic nebo jsou ateisté. Přesto lze pozorovat, že k ateismu se jich hlásí minimálně, protože k tomu by potřebovali filosofickou odbornost. Ale převážně se nehlásí k žádné církvi, protože jsou nábožensky lhostejní. Důležité je, že se náboženství nevnímá ideologicky, že je zcela „normální“ lidskou realitou. Proto dnes se o náboženství diskutuje svobodně a bez náznaků hanby a různorodě se promýšlí tento fenomén. Následující text poukáže na jev zvaný náboženský fenomén, na zajímavou osobnost V. Frankla a promítnutí etiky do ekonomického jednání podnikatelů

Náboženský fenomén a jeho vliv na etiku

Prof. ThDr. Josef Dolista, CSc.

 

Úvod

Ještě během r. 1989 se zdálo, že náboženství nebude hrát významnou roli ve společnosti v blízké budoucnosti. Na školách se mohlo o náboženství mluvit jen v rámci ateistické propagandy. S osobní zkušenosti vím, že se mluvilo o náboženství v r. 1992 při diskuzích s vysokoškolskými studenty v předmětu „dějiny filosofie“ téměř s tichým hlasem a velmi stydlivě. Dnes je skutečnost úplně jiná. Studenti se veřejně vyjadřují ke své náboženské příslušnosti, případně k tomu, že nevyznávají nic nebo jsou ateisté. Přesto lze pozorovat, že k ateismu se jich hlásí minimálně, protože k tomu by potřebovali filosofickou odbornost. Ale převážně se nehlásí k žádné církvi, protože jsou nábožensky lhostejní. Důležité je, že se náboženství nevnímá ideologicky, že je zcela „normální“ lidskou realitou. Proto dnes se o náboženství diskutuje svobodně a bez náznaků hanby a různorodě se promýšlí tento fenomén. Následující text poukáže na jev zvaný náboženský fenomén, na zajímavou osobnost V. Frankla a promítnutí etiky do ekonomického jednání podnikatelů

1. Náboženství hraje stále větší roli ve světě

Co se však stalo v toku času od r. 1989? Stalo se to, že náboženství je fenomén, který nás zasahuje velmi často prostřednictvím sdělovacích prostředků, vnímáme ho od islámského světa po katolicismus. Náboženství se již vidí tak, že to není „jen“ privátní záležitost každého jednotlivce, ale že náboženství zasahuje společnost, její etické a kulturní prostředí, poukazuje na zachování tradiční identity společnosti a rovněž pak zasahuje i svět politiky. Nakonec debaty v posledních dnech u nás v České republice, a nebylo jich málo, o vrácení církevního majetku, je toho dokladem. I to, že není klid v Iráku, že svět se bojí Iránu, že nikdo neví, jaká bude budoucnost v Afghánistánu, to vše svědčí o tom, že náboženství hraje významnou roli ve společnosti – a hrát bude další role. Náboženské přesvědčení podporuje mocenský zápas jednotlivých skupin v Lýbii a v Egyptě, v Sýrii a v dalších zemích.

V České republice vyšla již řada odborných knih, historických, sociologických i politologických, které se zabývají fenoménem náboženství. Je docela dobré si vzít jednu velkou stránku archu a psát si plusová znaménka, čím že náboženství prospívá společnosti. Pak musíme totéž udělat s mínusovými znaménky – pak vše sečíst a vyhotovit výsledek.

Jedno je zřejmé: náboženství je tak obšírný fenomen, že nestačí přemýšlet jen o něm, ale přivádí nás pak ke konkrétním vyznáním a jejich derivacím.

V současné a budoucí době je dobro společnosti závislé na mezináboženském dialogu. (1) Teze, že nebude mír ve světě, pokud nebude mír mezi náboženstvími, jsou stále nosné. Při svých cestách po Evropě stále zjišťuji, jak lidé málo vědí o islámu, o buddhismu, o asijských náboženských představách. Nejsou tomu ušetřeni ani politici. Pak se stává, že ve svých rozhodnutích nahrávají mezináboženskému neklidu a dokonce nenávisti. Mnoho lidí se domnívá, že náboženskému fenoménu „rozumí“, ale není tomu tak, protože ho nestudovali a byli o něm informováni jen povrchně. Mír mezi náboženstvími je nutno podporovat.

Přicházející doba bude po nás vyžadovat toleranci k jednotlivým náboženským přesvědčením, které souvisejí se svobodou svědomí a svobodou náboženského vyznání. Není zde důležité hodnotit vědecky či nevědecky náboženský fenomén. Místo hodnocení musíme přijmout skutečnost, že lidé inklinují k náboženskému přesvědčení, že jej budou různě intenzivně prožívat, že tento náboženský fenomén nebude v lidech nikdy zničen ani ateistickou propagandou, ani zločinným násilím, ani vědeckým pokrokem, ani novými technologiemi. Dokud budou lidé žít, potud bude s nimi žít i náboženství, které samozřejmě bude mít kulturní podmíněnost a musí být kultivováno. Jsou odpovědi na otázky, které věda a technika nemohou nabídnout, ale náboženství mnoha lidem na tyto otázky dostatečně odpovídá.

V německém prostředí můžeme zaznamenta, že ve sdělovacích prostředcích se vyjadřuje k náboženství množství odborníků. V České republice jsme dovolili udělat chybu, že se k tomuto fenoménu vyjadřuje velmi málo odborníků a někdy i více neodborníků.

Katolíci jsou v České republice vedeni odkazem papeže Jana Pavla II., Benediktem XVI., ale i současným papežem Františekm (viz. encyklika Lumen fidei) k vědomí, že víra není privátní záležitostí, ale že se konsekvence této víry musí dostat do veřejného života, do školství, do sociální oblasti, do zdravotnictví, do kultury, vědy a umění. Jak to čeští katolíci dokážou v dalších letech, zejména mladí lidé, zůstává otázkou. Všichni se musíme naučit vnímat, že činnost každého člověka vychází z niterného přesvědčení. Budeme si zvykat, že činnost, konkrétní praxe, činy, vycházejí z náboženského přesvědčení mnoha lidí. Kéž by k prospěchu všech!

2. Náboženský fenomén a smysl života

Je všeobecně znamé, že Viktor E. Frankl je zakladatel logoterapie a existenciální analýzy a třetí vídeňské psychoterapeutické školy. Vedl Vídeňskou neurologickou polikliniku a stal se prezidentem Rakouské lékařské psychoterapeutické společnosti. Profesuru získal na Harvardské univerzitě, na United States International University, na univerzitě v Dallasu a Pittsburgu. Jeho díla byla přeložena do 32 jazyků. Méně se ale ví, že prožil hrůzy čtyř koncentračních táborů Terezína, Osvětimi, Kauferingu a Türkheimu. I když jeho nejbližší rodinní příslušníci nepřežili pobyt v koncentračních táborech, jeho přítomnost v těchto táborech mu dodala velké podněty k přemýšlení po osvobození. Tato hrůzná zkušenost mu byla inspirací pro další odborné publikace. Ještě než byl deportován do koncentračních táborů, podařilo se mu zachránit mnoho Židů před zajetím a popravou, falšováním údajů jim zajistil útěk na svobodu.

Osobně jsem se setkal s touto výjimečnou osobou v Římě v r. 1992, kde promluvil jako psycholog o důstojnosti člověka, o smyslu našeho bytí, o svobodě a odpovědnosti za vlastní život, o důvodu bytí lidské existence. Viktor E. Frankl zemřel dne 2.9.1997 ve Vídni. Každý psycholog a psychoterapeut je seznámen s dílem V. E. Frankla. Jeho dílo studují filosofové a etikové, avšak z jiného aspektu.

Jeho neznámější publikace jsou „A přesto říci životu ano“ a „Lékařská péče o duši“. V těchto publikacích nacházíme rovněž ideje, které překračují rámec medicíny a dotýkají se filosofie a hledání smyslu života. Jako zakladatele logoterapie jej pozvalo přibližně 209 univerzit, kde promluvil především jako psycholog. V našem českém prostředí bylo publikováno dostatečné množství výkladů jeho díla z aspektu psychologie / logoterapie.

Jaké konstatování je významné při zkoumání logoterapie a náboženství? Viktor E. Frankl respektuje autonomii religiozity. Dále v náboženství vidí hledání smyslu života a je si vědom, že psychologie nemůže nahradit náboženství a náboženství zase nenahradí psychologii. (2) Proto je veden k velké obezřetnosti, aby vždy ponechal hranice jednotlivého oboru. Respektoval tedy lékařskou neutralitu, to znamená konkrétně, že do náboženství lidem nemluvil, neposuzoval jejich náboženské hledání a domníval se, že logoterapie nemá ani oprávnění se k náboženství vyjadřovat. Z jeho textů vane úcta, kterou vždy vyjadřoval k náboženství. To však neznamená, že by mu byl nábožensky založený člověk lhostejný, naopak, snažil se pochopit jeho duchovní život. Frankl byl přesvědčen, že o smyslu života můžeme hovořit snad až tehdy, když budeme vidět celek, nikoli pouze částečnou etapu života. Bylo mu vlastní přesvědčení, že smysl života pochopíme na smrtelném lůžku.Jako logoterapeut a profesionál svého oboru zůstával Frankl k náboženství neutrální, ale jako soukromá osoba si kladl náboženské otázky po smyslu života jako celku. Byl přesvědčen o tom, že víra a věda jsou dvě různé cesty stejného hledání pravdy.

Frankl je přesvědčen, že člověk je přirozeně náboženský tvor, možná i více než se domnívá. Působivá jsou jeho slova z knihy, kterou pak ještě uvedu: „Kolik lidí tvrdí, že v Osvětimi museli lidé víru ztratit! Ale to není pravda. Nemám statistiku, ale podle mých dojmů, mých pocitů, je to tak, že lidé v Osvětimi víru spíše získávali a v řadě lidí Osvětim víru posílila, to znamená navzdory Osvětimi, než že by o víru přišli. Nemělo by se tedy donekonečna opakovat slovní spojení po Osvětimi v souvislosti se schopností člověka věřit, ale mělo by se spíše mluvit o víře navzdory Osvětimi“.

Frankl je přesvědčen, že religiozita bude hluboce osobní, každý může najít svou vlastní podobu religiozity a také řeč, s níž se bude obracet k Bohu. Frankl sám potvrzuje, že se v koncentračním táboře modlil, kde v modlitbě se učil vidět věci sub specie aeternitais (mimochodem jako T. G. Masaryk). A formuluje. „Člověk je tou bytostí, která vynalezla plynové komory, ale je i tou bytostí, která právě do těchto komor vstupovala s modlitbou na rtech.“ Pokud se chceme dozvědět více o náboženském fenoménu V. E. Frankla, pak si můžeme přečíst knihu, která byla původně vydána německy v r. 2005, u nás byla přeložena v r. 2011. (3)

3. Náboženský fenomén a etika

Anna Remišová se dívá na podnikatelskou etiku jako integrační vědu a dokládá to fakty. (4) Prezentuje především Homannovu a Ulrichovu koncepci, vize P. Ulricha je jí blízká. Jedná se hlavně o to, že se nestačí spokojit v moderní době s pouhou ekonomickou racionalitou, ale ekonomie musí mít v současnosti etickou racionální dimenzi, která se např. bude snažit o řešení sociálních konfliktů. Jinak řečeno, princip zisku nemůže stát na prvním místě v podnikání, ale na tomto místě musí stát etická legitimita pro konkrétní rozhodnutí a řešení. (5) Je samozřejmé, že se autorka dovolává významné osobnosti A. Smithe jako nejen na liberálního ekonoma, ale také jako na morálního filosofa, který si byl vědom morálních motivů jednání u každého člověka. Jestliže základem jeho nauky je přirozená svoboda, pak si je vědom také úcty k důstojnosti každého člověka.

Podnikatelská etika chce zdůraznit právě tento prvek. Má podpořit takový způsob jednání v podnikatelském prostředí, kde člověk není viděn jako ten, z koho jen získat peníze pro zisk, ale jako ten, komu patří povinná úcta vyplývající z přirozených práv. A. Remišová tvrdí, že dualismus etiky a ekonomiky se přežil, že tyto dvě disciplíny nemohou stát vedle sebe, ale musí se integrovat. Naše současná kultura je již na takové úrovni, že volá po odpovědích na sociálně ekonomické otázky, autorka je přesvědčena, že podnikatelská etika se stává součástí nového kulturního směřování.

Když se oddělí v ekonomii etika a touha po zisku, která je jinak v podnikatelském prostředí oprávněná, stává se, že na chyby v podnikání v souvislosti po nelimitovaném zisku doplácí nejen jedinci, ale státy, jak je to patrné i v současné evropské situaci. P. Koslowski dokonce uvádí, že etika a ekonomie musí spolu přecházet k etické ekonomii a k etice zaměřené na ekonomii. Je zcela možné, že podnikatelé i státy budou jednou uvažovat utilitaristicky v tom smyslu, že budou chtít vidět velký užitek ze svého snažení pro co největší počet lidí, tedy nikoli jen pro etablovanou skupinu. Pokud by chtěl někdo namítnout, kde že je oceněno velké úsilí jednotlivce, nemusí se obávat, že by nová podnikatelská etika zapomněla na nezlomnou vůli svobodného a pracovitého člověka. Téma zisku a etiky je nutno otevírat a postupně se dopracovávat k nové kultuře vnímání podnikání a ekonomie. Mnoho podnikatelů klade otázku: Co mám dělat, když chci být úspěšný (tím je míněna tvorba kapitálu) a současně být čestný (tím je míněna úcta k člověku)? Etika chápe v podnikatelském prostředí zisk jako morální povinnost, ale současně mravnost je korekcí tohoto jednání. Jako příklad nemravnosti lze uvést prodej úmyslně nekvalitního zboží, zneužití důvěry zákazníků, hromadění zisku za cenu předvídatelného znečištění ovzduší a vody. Touto mezí, tedy etikou, se musí v budoucnosti ještě více zabývat stát, nadnárodní společenství i jednotlivé firmy. Morální odpovědnost manažerů je velká a budou se muset naučit eticky nahlížet na konkrétní problémy v podnikatelském prostředí. Podobně se bude muset změnit jejich nahlížení na zaměstnance, které budou vést k rozvoji a k různorodým formám odměňování.

 

Závěr

 

O religiozitu a etiku se dnes zajímá mnoho lidí z důvodů politických, mezináboženského dialogu, osobních a kulturních. Náboženství má vliv na morálku pozitivně i negativně (fundamentalismus, fanatismus). Podnikatelé potřebují slušné lidi, na které je spolehnutí a mohou jim důvěřovat. Návrat k některým idejím T. G. Masaryka je potřebný, protože morálku dokázal zdůvodnit mnohočetným způsobem.

 

Poznámky:

 

1) Srov. Tůma, J. Mezioborový přístup a sociální práce k problematice nových náboženských hnutí. In HETTEŠ, M. – SCHAVEL, M. – ŠKORECOVÁ, O. (eds.) Rozvoj sociálnej práce a sociálnej solidarity v podmienkach Slovenskej republiky so zameraním na prínos Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. Zborník z odbornej konferencie. [CD-ROM]. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety, 2012, s. 76-78. ISBN 978-80-8132-066-8.

2) Srov. Tůma, J., Tůmová, A. Smysl života a svoboda jedince. Zdravý způsob života, Ukrajina: Lvov, 2010, roč. 47, s. 45. ISBN 966-7119-14-9.

3) Srov. Viktor E. Frankl, Pinchas Lapide, Bůh a člověk hledající smysl. Brno, Cesta 2011. ISBN 978-80-7295-137-6.

4) Srov. Anna Remišová, Etika a ekonomika. Praha, Kaligram 2011. ISBN 978-80-8101-402-4.

5) Srov. Tomáš Sedláček, Ekonomie dobra a zla. Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. Praha, nakl. 65. pole., 2009. ISBN 978-80-903944-3-8.

 

Literatura:

 

Viktor E. Frankl, Pinchas Lapide, Bůh a člověk hledající smysl. Brno, Cesta 2011. ISBN 978-80-7295-137-6.

Anna Remišová, Etika a ekonomika. Praha, Kaligram 2011. ISBN 978-80-8101-402-4.

Tomáš Sedláček, Ekonomie dobra a zla. Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. Praha, nakl. 65. pole., 2009. ISBN 978-80-903944-3-8.

 

Jiří Tůma, Mezioborový přístup a sociální práce k problematice nových náboženských hnutí. In HETTEŠ, M. – SCHAVEL, M. – ŠKORECOVÁ, O. (eds.) Rozvoj sociálnej práce a sociálnej solidarity v podmienkach Slovenskej republiky so zameraním na prínos Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. Zborník z odbornej konferencie. [CD-ROM]. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety, 2012, s. 76-78. ISBN 978-80-8132-066-8.

 

Jiří Tůma, Tůmová, Alena, Smysl života a svoboda jedince. Zdravý způsob života, Ukrajina: Lvov, 2010, roč. 47, s. 45. ISBN 966-7119-14-9.